„Ukrajina nyní nemůže udržet současné linie bez rychlého obnovení americké pomoci, zejména protivzdušné obrany a dělostřelectva, které mohou rychle a v dostatečném rozsahu poskytnout pouze USA,“ konstatovali v poslední zprávě analytici amerického Institutu pro studium války (ISW).
Na urgentní žádost Kyjeva se proto už v pátek sejde mimořádná rada NATO-Ukrajina. A hlavním bodem jednání má být právě protivzdušná obrana.
Podle ISW momentálně existují v zásadě pouze dvě varianty vývoje na Ukrajině. Buď Spojené státy rychle obnoví poskytování vojenské pomoci, aby umožnily Ukrajině stabilizovat frontovou linii zhruba v současném stavu, nebo nechat Rusy porazit ukrajinskou armádu a zamířit k hranicím NATO v pásu od Černého moře do středního Polska. Žádná třetí možnost neexistuje.
„Rizika ruského útoku proti NATO v blízké budoucnosti by dramaticky vzrostla, pokud by USA nyní umožnily Rusku porazit Ukrajinu, a otázka obrany zejména pobaltských států by se mohla stát téměř nepřekonatelnou,“ uvádí ISW.
The US can quickly resume providing military aid to let Ukraine stabilize the front lines near the current locations. Or it can let the Russians defeat the Ukrainian military and drive toward the NATO borders from the Black Sea to central Poland. There is no third option. (1/3) https://t.co/wjwWjG0JSs https://t.co/AnF6lT4ska
Současná americká debata o poskytnutí další vojenské pomoci Ukrajině je částečně založena na předpokladu, že válka zůstane bez ohledu na kroky USA v patové situaci. Jenže Rusové uplatňují svou momentální převahu a pomalu postupují na několika úsecích fronty. Od začátku letošního roku se ruské síly podle ISW zmocnily více než 360 kilometrů čtverečných, což ještě není nic moc.
Bez rychlé americké akce se však ruský postup zrychlí. „Američtí politici si musí uvědomit realitu, že další odkládání nebo zastavení americké vojenské pomoci povede k dramatickým ruským ziskům později v roce 2024 a v roce 2025 a v konečném důsledku k ruskému vítězství,“ podotýká ISW s tím, že taková dlouhodobá rizika a náklady výrazně převyšují krátkodobou cenu za obnovení pomoci Ukrajině.
Proč Izrael ano a Ukrajina ne?
Je nadmíru jasné, že miliony Ukrajinců o víkendu s velkým rozčarováním sledovaly, jak koalice zemí uchránila izraelský vzdušný prostor před íránským útokem.
Koneckonců, tato působivá ukázka efektivity spojenecké protivzdušné obrany byla přesně tím, o co sami Ukrajinci nepřetržitě prosí Západ od chvíle, kdy Rusové v únoru 2022 v plné síle vtrhli do jejich země.
Jenže po této demonstraci technologické nadřazenosti na obranu Izraele západní představitelé velice rychle odmítli jakékoli přímé srovnání s Ukrajinou.
„Různé konflikty, jiný vzdušný prostor, jiný obraz hrozby,“ reagoval například mluvčí americké Rady pro národní bezpečnost John Kirby a britský ministr zahraničí David Cameron byl ještě přímější, když uvedl, že by použití britských stíhaček k sestřelení ruských dronů nad Ukrajinou vedlo k „nebezpečné eskalaci“ války.
Zasloužila by si Ukrajina stejnou pomoc spojenců jako Izrael při odvrácení leteckého útoku?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00středa 24. dubna 2024. Anketa je uzavřena.
A právě riziko či spíše strach z eskalace se stal jakýmsi zaklínadlem napříč západním společenstvím a podle analytiků formuje západní reakci od počátku ruské invaze. A kremelský vládce Vladimir Putin toho mistrně využívá ke zpožďování a omezování vojenské podpory Ukrajině.
Západ dal svým strachem Putinovi právo veta
Jak připomíná Mykola Bielieskov z Národního institutu pro strategická studia a hlavní analytik ukrajinské nevládní organizace „Come Back Alive“, vzorec zpožďování velmi dávkované vojenské pomoci Ukrajině zůstává pořád stejný už třetí rok.
Trvalo měsíce, než Bidenova administrativa poslala dělostřelectvo a raketové systémy HIMARS. Uplynul téměř celý rok, než se západní partneři konečně shodli na plánech na dodání relativně malého počtu moderních tanků a Ukrajina stále čeká, až obdrží první várku stíhaček F-16. A po celou dobu Kyjev zatím marně prosí o rakety dlouhého dosahu a dostatek protivzdušných systémů.
„Záměr Západu vyhnout se eskalaci za každou cenu je v rozporu se základní vojenskou doktrínou a pomohl zabránit většímu úspěchu na ukrajinském bojišti,“ konstatoval Bielieskov. Upozornil, že po celou dobu invaze Rusko soustavně živilo obavy Západu z eskalace prostřednictvím směsice agresivních prohlášení a chytrých vlivových operací.
„Tím, že se nechali zastrašit hrozbou ruské eskalace, západní lídři udělili Putinovi účinné veto nad různými kategoriemi vojenské pomoci Ukrajině. Tento nedostatek západního odhodlání ruského diktátora nevyhnutelně povzbudil,“
Mykola Bielieskov, analytik Come Back Alive
A nejúčinnější zastrašovací taktikou Kremlu bylo jaderné vydírání, které utlumilo nadšení Západu podpořit ukrajinskou výhodu na bojišti v době, kdy Putinova armáda rychle ustupovala.
„Tím, že se nechali zastrašit hrozbou ruské eskalace, západní lídři udělili Putinovi účinné veto nad různými kategoriemi vojenské pomoci Ukrajině. Tento nedostatek západního odhodlání ruského diktátora nevyhnutelně povzbudil,“ podotkl Bielieskov.
Politici v Evropě a USA se proto podle něj právě nyní musí rychle rozhodnout, zda chtějí pokračovat v této strategii proher, nebo se konečně zavázat k ukrajinskému vítězství.
„Pokud Ukrajina nedostane nástroje k porážce Ruska na bitevním poli, Putin zajistí historické vítězství, které změní mezinárodní bezpečnostní klima. Pokud se tak stane, bude dnešní důraz na vyhýbání se eskalaci považován za největší geopolitickou chybu od politiky appeasementu ve 30. letech 20. století,“ dodal.
Krym se musí stát pro Rusy neudržitelný
Podle bývalého velitele amerických pozemních sil v Evropě Bena Hodgese jsou přežití Ukrajiny a nutnost jejího co nejrychlejšího začlenění do NATO prvořadé priority pro novou evropskou a globální strategii odstrašování a zadržování.
Together, we will overcome the russian evil.
📷: TDF Media https://t.co/TqBNaaqqDl
Putinovy imperiální choutky označuje za dosud neuzavřený proces rozpadu někdejšího Sovětského svazu z 90. let minulého století. „Ruského úpadku bychom se neměli bát. Ve skutečnosti bychom se měli snažit ho urychlit tím, že pomůžeme Ukrajině porazit Rusko a vypudit ho zpět na jeho hranice z roku 1991,“ apeloval. Je to podle jeho slov ten nejlepší způsob, jak zajistit, aby NATO nikdy nemuselo bojovat přímo proti Rusku.
Hodnocení současného bojiště podle generála potvrzuje, že ukrajinská armáda čelí velmi složité situaci. Momentální narativy však označuje za zbytečně ponuré a poraženecké. „Po deseti letech války, a přestože má všechny výhody, Rusko stále ovládá jen necelých dvacet procent Ukrajiny,“ uvedl. A ruská armáda utrpěla statisícové ztráty, Černomořská flotila ztratila třetinu svých lodí a je na ústupu ze Sevastopolu.
Pro vítězství podle něj Ukrajina potřebuje kapacity, aby rozhodující terén této války – poloostrov Krym, stal veškeré ruské síly naprosto neudržitelným. „Každý čtvereční palec Krymu je v dosahu střel ATACMS,“ vybídl Hodges k dodávkám těchto zbraní, jejichž poskytnutí Kyjevu se zatím Spojené státy vyhýbají. Podle Hodgese ale neexistují žádné dobré důvody pro to, aby americká administrativa takové schopnosti Ukrajině neposkytla.
Za nejdůležitější krok k zajištění ukrajinského vítězství považuje jasné prohlášení USA a EU, že jde o vlastní strategický zájem. Neschopnost současné americké administrativy podle to jasně vysvětlit americkému lidu podle něj vedlo k váhavé a sebezastrašující politice. „To ponechalo dveře otevřené dezinformacím a umožnilo menšině pod vedením MAGA v Republikánské straně zablokovat pomoc navzdory podpoře většiny,“ dodal.
Západ ještě plně hrozbu nechápe
Sebezastrašující politika je podle analytika Petera Dickinsona z prestižní americké Atlantické rady důsledkem zásadní neschopnosti mnoha západních lídru pochopit skutečné motivy ruské invaze a povahu hrozby, kterou představují imperiální ambice Vladimira Putina.
„Uvnitř Ruska by se dále posílily proválečné nálady a potvrdila by se Putinova mesiášská vize nového ruského impéria,“
Peter Dickinson, analytik Atlantic Council
„Silák Kremlu je proslulý bědováním nad rozpadem Sovětského svazu, ale jeho revizionistické ambice ve skutečnosti přesahují hranice bývalého SSSR,“ konstatoval Dickinson. Varoval, že překroucená logika a pseudohistorické argumenty, kterými Putin ospravedlňuje invazi na Ukrajinu, by mohly být stejně aplikovány na jakoukoli zemi, která byla kdysi součástí Ruské říše.
A výsledkem by byl seznam potenciálních cílů včetně Finska, Estonska, Lotyšska, Litvy, Běloruska, Polska, Moldavska, Gruzie, Arménie, Ázerbájdžánu a celé Střední Asie, nemluvě o Aljašce.
Dickinson nabádá, že každý, kdo je v pokušení zlehčovat či úplně zavrhovat myšlenku ruské invaze do těchto zemí, by měl vzít v úvahu, že ještě před deseti lety si většina Ukrajinců byla stejně jistá, že takové věci jsou v 21. století zhola nemožné.
„Zásadní je, že úspěch na Ukrajině by Putinovi dodal další enormní impuls a zároveň by destabilizoval a demoralizoval celý demokratický svět. Uvnitř Ruska by se dále posílily proválečné nálady a potvrdila by se Putinova mesiášská vize nového ruského impéria,“ dodal Dickinson.
