Imposter (nebo též impostor) znamená v angličtině podvodník. Podle toho dostal název i syndrom podvodníka, v zahraničí známý jako imposter syndrom. Jedná se o psychologický jev, při němž lidé pochybují o svých schopnostech, úspěchu, zkrátka si připadají jako podvodník, že si to či ono nezaslouží. Všude kolem sebe vídáme úspěšné lidi, a když se mezi ně najednou zařadíme, můžeme pochybovat.
Nejsem dost dobrá
Imposter syndrom se nejčastěji připisuje ženám, což neznamená, že jím nemohou trpět i muži. Poprvé byl popsán v roce 1978. Tehdejší studie se účastnily ženy velmi úspěšné, s vysokoškolským vzděláním, respektované v odborných kruzích. Přesto nedokázaly svůj úspěch přijmout a samy sebe popisovaly jako podvodnice, protože dle sebe nenaplňovaly standardy úspěchu.
Kdo trpí imposter syndromem, ten se nejvíc bojí toho, že jej ostatní odhalí, přijdou na to, že nejsou tak kompetentní. Příklad: Nadřízený si vás zavolá do kanceláře a povýší vás, vy mu poděkujete, ale hluboko uvnitř máte pocit, že si to nezasloužíte, ačkoliv tak jednal díky vašim výsledkům. Čím víc nad tím přemítáte, tím více se bojíte, cítíte úzkost, nevěříte si a v extrémních případech syndrom vyústí v depresi. Neuvědomujeme si, jak běžný je tento jev a že může ovlivnit úplně každého, bez ohledu na práci, úspěchy nebo sociální status.
Problém zakořeněných zvyklostí
Proč jsou ženy náchylnější? Protože se nad námi vznáší stín zakořeněných zvyklostí, že muži jsou ve skutečnosti lepší. Nicméně ze zmiňované studie vyplynulo, že syndrom podvodníka je důsledek také genderových stereotypů, rodinných problémů či způsobů výchovy. Jsou v nás zaseté společenské normy, třídní boje, otázka rasy, takže mnozí trpí pocitem méněcennosti jen proto, že se narodili ”správně” barevným rodičům nebo do bohaté rodiny.
Věděla jste, že… Podle loňského průzkumu společnosti Blind má až 58 % programátorů pocit, že jsou podvodníci. Číslo zahrnuje zaměstnance technologických gigantů, jako Google, Amazon, Microsoft, Meta a další.
Jak z toho ven?
Ať už se vás syndrom podvodníka dotýká v jakékoliv oblasti, existují způsoby, jak z toho ven.
- Úspěchy černé na bílém. Napište si seznam všeho, co jste v životě dokázala. Připojte i to, co k úspěchům vedlo. Nejprve dejte průchod pocitům (bylo to jen štěstí, náhoda, nadřízený se spletl) a poté přejděte k faktům. Nemusí se nutně jednat jen o velké věci, ale když si to napíšete, vaše úspěchy získají fyzickou podobu a vy uvidíte, že se neobjevily jen tak samy od sebe.
- Komunikace. Najděte si v okolí někoho, kdo vám věří a s kým můžete mluvit o čemkoliv. Zároveň by to měl být někdo upřímný, kdo vás nebude jen slepě utěšovat. „Jako lídr týmu dobře vím, že pokud si někdo nevěří a zbytečně se shazuje, pomáhá, když mu dáte svoji pozornost a oceníte, co udělal. Když s ním mluvíte a pomůžete mu, aby postupně dokázal sám sebe ocenit,“ říká Gabriela Teissing, ředitelka technologické společnosti. Je nesmírně důležité najít někoho, kdo ve vás věří. Je to jako zaklínadlo.
- Zpětná vazba. Když si nevěříte a nedostáváte pravidelně zpětnou vazbu, řekněte si o ni. Podle toho spolehlivě poznáte, jak dobří jste. „Osobně si myslím, že dávat a dostávat zpětnou vazbu je dobré co nejčastěji, protože jde o sladění se v očekávání, ve spolupráci, v cílech,” doplňuje Gabriela Teissing.
Zdroj: iGlanc.cz, Gabriela Teissing - ředitelka technologické společnosti Creative Dock, Healthline
