Vláda už ví, jaké portfolio chce získat v příští Evropské komisi. A získala pro to silného spojence. O co jde? To a mnohem víc se dozvíte v newsletteru Ředitelé Evropy, který je o české roli v Evropě a o dění v Evropské unii. Může vám každý čtvrtek chodit zdarma do vašich e-mailů. Odebírejte!
Silnější, než si myslíte
Je ve skutečnosti Rusko. Ptáte se, proč západní sankce nemohly zásadně narušit jeho válečné úsilí na Ukrajině, navzdory tomu, že politici i ekonomové předpovídali ruský bankrot? Odpověď ve skutečnosti nespočívá v obcházení těchto sankcí v dovozech přes Turecko nebo Kazachstán, byť se to ve velkém děje. Západ podlehl iluzi o své vlastní ekonomické síle a vlivu. Z tohoto článku pochopíte, jaká je klíčová statistika, která ukazuje, že sankce Rusko ani nemohly (aspoň krátkodobě) výrazněji zasáhnout.
Nápad za desítky miliard
Právě v těchto dnech projednávají ministři financí skupiny G7 americký nápad, jak získat desítky miliard na nákup zbraní a munice pro Ukrajinu. Američané by chtěli vzít výnosy z prostředků, které Západ Rusku zmrazil v rámci sankcí, a použít je jako záruku za půjčku na trzích. Ukrajinci by takto mohli získat desítky miliard eur. Jenže Evropané váhají: riziko tohoto kroku by totiž nesli především oni. Proč? Vysvětlujeme.
Česká nula
Vedení evropské diplomacie oznámilo jména nových velvyslanců EU a Česko dopadlo jak pověstní sedláci u Chlumce. Ze 44 pozic po celém světě neobsadilo ani jednu. Země přitom nabízela okolo sedmi lidí a někteří se dostali do užšího výběru. Rámovat to jako „spiknutí“ proti středo a východo-Evropanům nejde, malé Slovinsko má hned dva top posty, další pobaltské země, Poláci a tak dále. Ředitelé Evropy slyší, že je vedení Černínského paláce naštvané a spolu s Rumuny, kteří dopadli stejně, zvažuje, zda a jak na to případně reagovat. Jde o další příklad, že respekt, který si Česko vydobylo po předsednictví v roce 2022, se zatím neodráží v obsazování klíčových pozic v EU.
Prosvištíme si: Silný spojenec
Česko řeší, co by měl mít v příští Evropské komisi na starosti český eurokomisař či eurokomisařka. V podcastu Bruselský diktát uslyšíte zákulisní informace o tom, na jaké portfolio nakonec vláda cílí a s kterou významnou zemí se spojila v zájmu toho, aby ho získala. A do Evropského parlamentu se nakonec mohou za Česko dostat některá opravdu nečekaná jména. Co je to za lidi? Celý díl Bruselského diktátu s Ondřejem Houskou a Michalem Půrem je na HeroHero a Gazetisto.
Sežehnutý úsudek
Europoslanci vládních stran (s jedinou výjimkou) hlasovali proti klíčové části takzvaného migračního paktu, souboru 10 norem. Různé nevládní organizace, krajní levice nebo zelení protestují, že pakt je vůči nelegálním migrantům příliš tvrdý. Hnutí ANO nebo SPD naopak tvrdí, že jde o zradu a pozvánku milionů migrantů do Evropy. Realita je taková, že pakt vůbec není špatný dokument. Jenže žár předvolební kampaně sežehl úsudek i europoslancům za české vládní strany. A tak byli proti, zatímco ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) přijetí paktu chválil. Obhajovali se tím, že pakt neřeší příčiny migrace. To je ovšem úplný nesmysl: proč a od koho (nečekaně!) by si měli čeští politici vzít v migraci příklad? Čtěte.
Chybná teze
Migrace se v Česku stává hlavním tématem kampaně před eurovolbami, jak jsme předpokládali. ANO svolává na čtvrtek mimořádnou schůzi sněmovny k migračnímu paktu a podle lídryně Babišova hnutí Kláry Dostálové na ni chce zavázat ministra vnitra, aby sestavil blokační menšinu v Radě EU a pakt při finálovém schvalování shodil ze stolu. Jsme demokraté, nechť proto členové sněmovny debatují, o čem chtějí. ANO a další strany ale chtějí jít do diskuse s chybnou tezí. Tvrdí, že nová legislativa neobsahuje výjimku pro Česko kvůli velkému počtu uprchlíků z Ukrajiny. V paktu skutečně nenajdete paragraf s názvem „Toto je výjimka pro Česko“. Je tam ale ten, který říká, že lidé s dočasnou ochranou (= nyní Ukrajinci) se budou započítávat jako osoby s azylem. Tedy odečítat od případné povinnosti státu relokovat, resp. finančně přispět na pomoc s migrační vlnou.
Vedení Italů se nekoná
České prvenství po vstupu do EU nakonec nebude. Europoslankyně Martina Dlabajová (nez., do loňska za ANO) se rozmyslela a tento týden oznámila, že nepřijme nabídku vést italské liberály na severovýchodě země do evropských voleb, o které jsme vás informovali. Dlabajová tak v europarlamentu po deseti letech definitivně končí. Co uvedla jako důvod a jak na to reagovali Italové? Psali jsme.
Ostře sledované: Zmocněnec out
Personální politika šéfky Evropské komise je už nějaký čas předmětem kritiky. Nejvíc to bylo vidět na novém zmocněnci EU pro malé a střední podniky. Do této pozice Ursula von der Leyenová dosadila svého stranického kolegu z CDU Markuse Piepera. A to navzdory tomu, že ve výběrovém řízení dopadl nejhůř z uchazečů. Pieper měl nastoupit toto úterý, vpředvečer ale oznámil rezignaci. Němec začal zjevně von der Leyenovou ohrožovat v její ambici být opět šéfkou komise. Kdo je nejvíc naštvaný? Byznys, malé a střední podniky. Ty se už těšily na svého člověka v EU. Výběr se bude po eurovolbách opakovat.
Největší Čech
S Tomášem Pojarem, hlavním mužem premiéra Petra Fialy pro EU, je možné nesouhlasit ve spoustě věcí. Ale v době, jako je ta dnešní, musíme brát v potaz hlavně to podstatné. A v tom podstatném má Pojar naprosto nezastupitelnou roli a dělá pro nás pro všechny víc než kdokoliv jiný. Nazvat ho největším Čechem je samozřejmě mediální zkratka, ale koneckonců proč ne? Mužská polovina Ředitelů Evropy vysvětluje, proč je to namístě.
Malá dušička v Bruselu
Pamětníci budou vědět, kdo to byl Miloš I’m very optimistic Kužvart. Ti mladší mají šanci přečíst si o místy těžko uvěřitelné unijní historii Česka. Poslouží k tomu rozhovor s Petrou Mašínovou, která byla v době vstupu před dvaceti lety mluvčí českého zastoupení v Bruselu. Popisuje, jak přesvědčovala výrobce paštik v Česku, aby přispěli na oslavy rozšíření, protože vláda na to neuvolnila peníze, a jak měli sebevědomí čeští ministři v Bruselu mnohdy malou dušičku. Doporučuje taky udělit jedno státní vyznamenání. Komu a za co?
Co si přečíst
• Mezi Bidenem, republikány a NHL. Aneb premiér Fiala ve Washingtonu.
• Šeříky kvetou, i když by neměly. Oteplování zrychlilo a vědci tápou, co bude dál.
• Zatímco jiní Evropané nejvíc řeší stav svojí peněženky a mají strach z chudoby, Češi ne. Co je nejvíc zajímá v souvislosti s eurovolbami, ukázal nejnovější průzkum Eurobarometer.
Evropa podle…
Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance
Z pohledu Evropana se někdy zdá, že USA jsou zemí zaslíbenou. Tedy pokud omezíte pozornost na hospodářství — v posledních dvou dekádách víceméně platilo, že se americká ekonomika vždy lépe oklepala z hospodářských otřesů. Oproti roku 2019 je skoro o 10 procent výše, zatímco eurozóna překonává rok 2019 jen zhruba o 3,5 procenta. Tentokrát však nemusí být srovnání jen odrazem americké síly, ale taky chyb v americké hospodářské politice. USA totiž potřebují „zchladit“, aby dostaly pod kontrolu velmi neochotně odeznívající inflaci. Zejména inflace ve službách je pro Ameriku o poznání tvrdší oříšek než pro Evropu. A za strnulejší americkou inflací a vyšším hospodářským růstem tentokrát stojí stejný jmenovatel: velmi uvolněná rozpočtová politika. Tou Spojené státy v zásadě setrvale více stimulují své hospodářství už od roku 2007, kdy veřejné zadlužení eurozóny i USA shodně dosahovalo přibližně 65 procent HDP. Od té doby v Evropě narostlo v průměru na 89 procent, zatímco v USA na 123 procent. Loni se cyklicky očištěný deficit veřejných rozpočtů v USA propadl na -8,8 procenta HDP, zatímco v eurozóně byl na -3,3 procenta HDP. V zásadě tak není divu, že Evropa roste pomaleji a daří se jí lépe krotit inflační tlaky. A tentokrát to může být správná cesta.
Co si poslechnout/Kam zajít
• Bruselský diktát v Praze! Ondřej Houska a Michal Půr vystoupí ve středu 24. dubna od 18 hod. na pražské Právnické fakultě. Přijďte se zeptat na volby do Evropského parlamentu, fungování EU nebo český vliv v ní. Nebo na to, proč nesmíme dopustit, aby EU ovládli právníci :-). Víc tady.
• Co čekat od středečního a čtvrtečního summitu lídrů zemí EU (17. až 18. dubna)?
• Byznys, nebo kultura? A je nutné, aby to bylo buď a nebo? O byznysu a kulturní diplomacii bude tato veřejná debata už tento čtvrtek v Praze, kterou moderuje polovina Ředitelů Evropy.
Tečka podle Ondřeje Housky
Hnutí ANO vyzývá vládu, aby zveřejnila, kolik peněz poskytla na nákup munice pro Ukrajinu. A má pravdu. Nechápu, proč se to kabinet rozhodl utajovat, když řada jiných zemí, např. Německo, Portugalsko, Řecko ad., nemá se zveřejněním problém. Za iniciativu na nákup munice pro Ukrajinu si vláda zaslouží obrovskou chválu. Ale tady má ANO pravdu, že neochota jasně říct, kolik přispělo Česko, jen nahrává dezinformátorům. Anebo že by to bylo tak, že vláda nechce ukázat, že na munici dala, v porovnání s jinými zeměmi, ve skutečnosti hodně málo? Ani to by neumenšilo české zásluhy, vždyť právě Češi systém nákupu munice mimo EU vymysleli. Ale prostě by to potvrdilo fakt, že na pomoci Ukrajině Česko fakticky vydělává: dodalo jí své staré sovětské zbraně, přičemž si je jednak nechalo proplatit ze společných evropských peněz, jednak za ně náhradou od spojenců dostalo moderní techniku, viz německé tanky Leopard. Ani na tom není principiálně nic špatného. Ale proč to neříct nahlas.
