Spotřebitelé se dnes mohou velmi často setkat s nabídkou prodloužené záruky na zboží, které kupují. Někdy bývá tato smluvní záruka nabízena automaticky, jindy je za příplatek.
Tématu se dnes věnovala Lucie Korbeliusová ze spotřebitelské organizace dTest s tím, že nemálo spotřebitelů si tak prodlouženou záruku přikoupí, zejména na spotřební elektroniku, která bývá na poruchy náchylná. Někteří z nich však mohou být posléze nepříjemně překvapeni, když jim s reklamací nevyhoví, buď kvůli podmínkám smluvní záruky, nebo protože se vlastně vůbec nejedná o záruku, ale o pojištění. Na co by si měl spotřebitel pozor, než si za takovou nadstandardní službu připlatí?
Výměna zboží?
Prodloužená záruka a pojištění mohou být snadno zaměněny. Obě služby totiž řeší situaci, kdy produkt trpí vadou. Obě také bývají často nabízeny jako tzv. adhezní smlouvy, tedy jako předepsané smlouvy, které spotřebitel buď uzavře, nebo ne, bez možnosti vyjednat si lepší podmínky. A obě služby také mohou být nabízeny za poplatek, zpravidla hned po vložení zboží do košíku. „Na druhou stranu mají obě služby svá specifická úskalí a jedna z nich pro vás může být v určitou situaci výhodnější než druhá,“ upozorňuje Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest.
Pokud však podnikatel uvede spotřebitele v omyl a spotřebitel se bude domnívat, že je mu nabízena prodloužená záruka, když se ve skutečnosti bude jednat o pojištění, může se jednat o klamavé konání, tedy nekalou obchodní praktiku. Podnikateli v takovém případě hrozí pokuta ze strany České obchodní inspekce.
Záruka v záludnějším kabátku
Ze zákona mají spotřebitelé dvouletou dobu pro uplatnění práv z vadného plnění, přičemž tato dvouletá doba bývá někdy nepřesně označována jako zákonná záruka. Doba pro uplatnění práv z vadného plnění má přesně dané podmínky a spotřebiteli nemůže být upřena.
Prodloužená záruka, jinými slovy smluvní záruka, je záruka sjednávána nad rámec zákonné dvouleté doby pro uplatnění práv z vadného plnění. Zpravidla začíná běžet až jakmile zákonná uplyne, délku přitom může mít různou. Potíž je však v tom, že tato smluvní záruka může mít podmínky jejího uplatnění sjednané odlišně od zákonné doby pro uplatnění práv. „Spotřebitel by si tak měl před jejím uplatněním, a nejlépe i před jejím zakoupením, pozorně přečíst smluvní podmínky a ujistit se, že se její dokoupení vůbec vyplatí,“ vysvětluje Eduarda Hekšová.
Záruční list k smluvní záruce
Prodejce jako poskytovatel smluvní záruky musí vydat spotřebiteli záruční list v textové podobě. Záruční list musí být napsaný jasným a srozumitelným jazykem.
Ze zákona v něm musí být uvedené:
· označení věci,
· obsah záruky,
· jméno, bydliště či sídlo poskytovatele záruky,
· postup k uplatnění práv ze záruky,
· a podmínky záruky.
Kromě těchto informací by měl záruční list obsahovat také informace o tom, že zákonná doba na uplatnění práv z vadného plnění není sjednáním smluvní záruky dotčena. „Záruční podmínky však často bývají uvedeny i ve všeobecných obchodních podmínkách podnikatele, to však nemění nic na tom, že vám prodejce musí vydat záruční list,“ dodává Eduarda Hekšová. Smluvní záruka totiž může obsahovat nespočet výjimek, výluk a jiných ustanovení vylučujících její uplatnění. Taktéž může být odlišně sjednána doba, kterou má podnikatel na reklamaci – často se lze setkat se lhůtou 3 měsíců oproti zákonné lhůtě 30 dní, která je stanovena pro dvouletou dobu na uplatnění práv z vady. Nepříjemným překvapením může být také vyloučení možnosti odstoupení od smlouvy, tedy vrácení peněz. Na základě smluvní záruky však musí mít spotřebitel nárok, zpravidla, alespoň na dodání nové věci bez vad nebo na opravu věci.
Pojištění proti… ničemu?
Pojištění, tedy pojistná smlouva, může být oproti záruce komplikovanější, jelikož v ní navíc figuruje ještě pojišťovna. Spotřebitelé by si měli ověřit, zda jsou přímými účastníky takové smlouvy a dobře si před zakoupením zkontrolovat platné pojistné podmínky. „Pojištění totiž někdy může, ale nemusí, mít stejný rozsah a podmínky jako zákonná či smluvní záruka,“ vysvětluje Eduarda Hekšová. Pojištění totiž zpravidla kryje pouze vybraná rizika, které pojištěnému předmětu hrozí. Specifikem pojištění, kterého by si spotřebitelé měli být vědomi, je také nutnost úhrady spoluúčasti, nebo otázka, zda bude pojišťovnou vyplacena částka odpovídající věci nové, či částka ponížená o stáří a opotřebení věci.
