Spalování odpadu je nesmysl, u nás chceme některé spalovny zavřít, říká nizozemský profesor
V Česku stále roste počet spaloven odpadu. My v Nizozemsku chceme některé zavřít, říká Jan Jonker, který působí jako profesor managementu na univerzitě v nizozemském Nijmegenu.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
„Vytápění domů odpadem znamená, že se tak připravujeme o hodnotné materiály,“ říká Jonker. Vedle výzkumné práce asistuje podnikatelům při modernizaci jejich byznysu tak, aby byl udržitelnější.
V rozhovoru říká:
- Proč podle něj spalování odpadu nemá z byznysového hlediska budoucnost.
- Jak Evropská unie tlačí firmy do toho, aby vyráběly elektroniku, která se bude dát snáze opravovat.
- Proč se část podnikatelů a populističtí politici brání udržitelnosti.
- Proč za nejlevnější spotřební zboží v obchodech neplatíme skutečnou cenu.
Přiznejme si, že název cirkulární nebo oběhová ekonomika zní velmi cize a odborně a lidé nemají ponětí, proč by je to mělo zajímat. Co si pod tím mohou podle vás představit?
Vezměte si například naše mobilní telefony. Potřebujete koupit nový? Co kdybyste dostali nově vypadající telefon, který je ve skutečnosti repasovaný – můžete jej využívat jako nový, aniž museli nový vyrobit. Zabere to možná tři čtyři roky a stejný koncept bude možné využít i u jiných spotřebičů – například u praček.
Uvažovat cirkulárně lze již při navrhování nějakého produktu. To znamená, že telefon rovnou navrhnete způsobem, aby se jeho jednotlivé součástky daly jednoduše rozebrat a podle potřeby vyměnit. Není třeba celý telefon rovnou vyhodit, když se porouchá, jak je to dnes.
Jaká část ekonomiky se dá změnit na cirkulární?
Jsou dva přístupy. Prvním je udržitelnost. To znamená, že vyrábíme totéž co dnes, ale používáme k tomu méně zdrojů. To znamená méně znečišťování, menší spotřebu energií, vody a surovin a vede to ke snížení emisí skleníkových plynů.
Zadruhé toho lze dosáhnout i tak, že vyrábíme produkty, které lze používat opakovaně. Cirkulární ekonomika znamená i to, že kovové části ze stolu, za kterým sedíme, nebo židlí lze použít jako kov znovu. Nejde o nic nového, v případě některých materiálů to dokážeme už stovky let. Nyní jde jen o to, abychom rozšířili záběr.
Vrátím se ještě k vašemu příkladu s telefonem. Většinou by se i dnes daly opravit, když se porouchají, ale je to drahé a lidem se více vyplatí koupit si nový.
Proto nyní Evropská unie zavádí pro spotřebitele právo na opravu. Ale je třeba připomenout, že od momentu přijetí nové evropské legislativy může trvat pět i sedm let, než se začnou vyrábět zařízení s opravitelným designem.
Řekněme tedy, že producenti v EU se novým pravidlům přizpůsobí. Ale co výrobci ze třetích zemí, například Asie? Nestane se, že to pro ně bude konkurenční výhoda?
Vždy budeme mít kontrolu nad tím, co se do Evropské unie dováží. Unie už měla odvahu přijít s mechanismem uhlíkového cla, které se bude platit za uhlíkovou stopu dovážených komodit.
Ale i toto clo se bude týkat jen malého okruhu surovin a zboží.
Tak Evropská unie funguje – začne v malém a poté, krok za krokem, se to opatření rozšíří i na jiné produkty.
I zde zase mluvíme o něčem, co bude trvat roky. Můžeme si dovolit čekat tak dlouho? Kdy se dočkáme toho, že se hospodářství změní na oběhové?
Nikdy, respektive
