První filmová role herečky Vlasty Mészarošové jí zajistila trvalou slávu. Její osud však nebyl tak radostný, jak by se možná mohlo na první pohled zdát.
Jako průvodčí Helenku ve filmu Slunce, seno, jahody si ji televizní diváci pamatují především díky nezapomenutelné hlášce „Nezastavujem, máme zpoždění.“ Nechává u Hoštic vlak trochu přibrzdit a cestující z něj musí buď za jízdy vyskočit, nebo ho naopak dohnat. Hostům na svatbě Blaženy Škopkové se tak při vyskakování z vlaku rozbil sváteční servis, který vezli darem.
Herecké začátky
Režisér Zdeněk Troška Mészarošovou objevil takřka náhodou. „Vlastička studovala s Pavlem Kikinčukem na JAMU v Brně. Když jsem pozval Pavla na konkurz, někde jsem tam zahlédl její fotografii a okamžitě mě zaujala. Okatá, sympatická, rozesmátá. Pozval jsem ji tedy také a bylo to. Do postavy průvodčí, kterou jsme potřebovali, byla přesně ta pravá,“ prozradil Zdeněk Troška webu Prima Ženy.
Ačkoli se šířily zvěsti, že Mészarošová a Kikinčuk spolu v té době chodili, režisér o tom zhola nic netušil. „Chodili spolu do třídy, to ano. Byli spolužáci. Jestli spolu chodili i někde za ručičku, to mi není známo,“ dodal s úsměvem. Údajně ale románek mezi Kikinčukem a Meszarošovou vznikl během natáčení.
Byla úžasná, naprosto bezchybná
Na zkušenosti ze spolupráce s Vlastou vzpomíná jen v superlativech. „Byla to její první filmová role, takže si zpočátku moc jistá nebyla. Jakmile však ostych překonala, byla úžasná, naprosto bezchybná. Zvládla to skvěle. Působila velmi přátelsky, byla bezprostřední, pořád se smála a byla veselá,“ popsal její přístup režisér.
Po natočení Slunce, seno se však viděli už pouze jednou. „Přišla na konkurz, když jsem hledal obsazení do pohádky Z pekla štěstí. Říkám jí: ‚Vlastičko, já o tobě vím. Kdybych tě potřeboval, ozvu se ti.‘ Hledal jsem víceméně kluky. To bylo naposledy, co jsme se viděli,“ prozradil Troška. Krátce nato Vlasta Mészarošová totiž zemřela. Psal se rok 2002, bylo jí pouhých 39 let. „Je jí strašná škoda. Vlastička byla sluníčko,“ okomentoval Troška tuto smutnou skutečnost.
Kolem jejího života však bylo plno tajemství. Kolovaly o ní zprávy, které se ale nakonec ukázaly jako nepravdivé. Jednou z nich byla i spekulace o propadnutí drogám, které měly zničit její profesní i osobní život. Mészarošová však byla milující matkou a měla syna, který studoval ekonomii. Jejím koníčkem byla péče o zvířata, zejména o psy. Nicméně těžce nesla rozpad manželství, a podle informací z webu Pluska.sk se její exmanžel odstěhoval do Nizozemska a odvezl s sebou bohužel i jejich syna.
Co bylo po Slunce, seno…?
Vlasta Mészároszová se zapsala do divácké paměti také rolí Lenky ve filmu Copak je to za vojáka (1987). Kromě toho se během své krátké kariéry objevila i v seriálu Slavné historky zbojnické (1985). Nicméně poté, co se stáhla z uměleckého světa, o jejím osudu nebylo mnoho známo.
Dokonce ani její „objevitel“ Zdeněk Troška neměl mnoho informací o jejím životě potom, co se ztratila ze scény. Přesto na ni Troška vždy rád vzpomínal, protože její talent byl nezpochybnitelný. Je tedy škoda, že o ní na začátku 90. let přestalo být jakékoli povědomí.
Dlouho se spekulovalo o příčině její smrti. Nakonec se ukázalo, že trpěla vrozenou srdeční vadou, která se právě stala příčinou jejího předčasného úmrtí. Její hrob se nachází na hřbitově ve Šlapanicích u Brna.
Zdroje: super.cz, csfd.cz, zeny.iprima.cz
