Před dvěma rozhodujícími kvalifikačními závody pro účast na olympiádě v Paříži je Eliška Adamovská na stejné čáře jako slavný Adam Ondra. V případě úspěchu má šanci pokusit se, stejně jako on, o něco velkého. Patří k nejzářivějším talentům současné generace a pro olympiádu kromě své značkové disciplíny lezení na obtížnost piluje i bouldering, který potřebuje do olympijské kombinace. A vše zvládá bez masa. „Bylo mi jedenáct, když mi přestalo chutnat,“ říká.
Na mnichovském náměstí Königplatz utvořili fanoušci hlasitý kotel, Eliška Adamovská je bavila svými kousky na stěně a komentátor s mikrofonem ji publiku představil jako favoritku olympijských her v Paříži.
„Strašně ráda bych se tam nominovala, je to můj největší životní sen,“ říkala Eliška Adamovská předloňské léto na evropském šampionátu v Mnichově.
Teď už je její touha blízko. Musí jen hrábnout po jedné z dvanácti místenek, které se rozdávají ve dvou kvalifikačních závodech, v květnu v Šanghaji a v červnu v Budapešti.
Tenkrát v Mnichově Adamovská zazářila, do finále se dostala v lezení na obtížnost i v boulderingu a v olympijské kombinaci brala páté místo. Její přirozeností je lezení na skalách a jeho obdoba na umělé stěně – lezení na obtížnost. Právě v téhle disciplíně se už v roce 2020 stala vicemistryní Evropy a o sezonu později v Brianconu vyhrála závod Světového poháru, vloni na stejném místě skončila druhá.
Na olympiádě se ale stále závodí v kombinaci. Sice z ní oproti Hrám v Tokiu ubylo lezení na rychlost, specialitka z jiného lezeckého vesmíru. Stále je ale nutné na elitní úrovni předvést dvě odlišné disciplíny.
Lezení na obtížnost se podobá tomu skalnímu. Závodníci jsou jištěni lanem a ve stěně mají jediný pokus, aby se dostali co nejvýš, nejlíp až na vrchol, přes zrádné a úzké chyty. Tady je Adamovská doma, stejně jako její idol Adam Ondra. Navíc ale musí zvládnout bouldering, v němž závodníci zdolávají bouldery, krátké cesty, které jsou zvlášť v posledních letech nabité dynamickými a koordinačními prvky. Navzdory úspěchu z Mnichova je bouldering pro Adamovskou stále citlivým místem. Za čtyři roky na olympiádě v Los Angeles se už budou rozdělovat medaile za jednotlivé disciplíny, ale teď jí nezbývá, než na své slabině pracovat.
„Zlepšení vidím, ale jde to pomalu. Připadám si na to někdy až staře. Moje tělo se neučí tak rychle, musím všechno hodně opakovat. Občas tam je frustrace, že to nejde tak rychle, jak bych chtěla,“ líčí Adamovská. „Vím, že na další olympiádě bude jenom lano a jenom boulder, budu si moct vybrat. Když se ale člověk chce nominovat, chce tomu oddat ten život, tak se smíří s tím, že je to momentálně dvojkombinace. Kdybych měla přemýšlet, že mě to otravuje, tak by mi to bralo dost mentálních sil.“
Adamovská si prošla svým i v běžném životě. V roce 2020 si při lezení ve španělských skalách přivodila omrzliny na nohách, jejichž následky zkomplikoval Raynaudův syndrom, kterým trpí. Jde o nedokrvování periferních částí těla. I s tímto handicapem je ale schopná vozit top výsledky z elitních závodů. Ve stěně je technicky zdatná a před olympiádou jí navíc pomáhá i vyhlášený kouč Jan Šálek, kterému v lezeckém světě nikdo neřekne jinak než přezdívkou Čaj.
„Za spolupráci s Honzou Čajem jsem moc vděčná. Trénink se od minulého roku dost změnil. Vyhovuje mi víc. Víc lezeme ve stěně, je to styl drilu, který potřebuje, a který mi dělá dobře. Jsem nadšená,“ pochvaluje si Adamovská.
S trenérem se konkrétně připravuje na dva náročné kvalifikační závody, které rozhodnou o její účasti na olympiádě. Pro Paříž je volných ještě dvanáct míst, které se rozdělí podle výsledků závodů v Šanghaji a v Budapešti. Pokaždé borce čeká čtyřdenní vyčerpávající boj v obou kombinačních disciplínách.
„Budou to opravdu náročné závody. Snažíme se pracovat s tím, abych se cítila i poslední dny podobně jako první den a dokázala podávat podobné výkony,“ říká Adamovská. „Poslední dobou se cítím lezecky čím dál tím líp, šance tam jsou. Zároveň vím, že je hodně těžké se nominovat, je to cílem i snem. Stále se věnuju boulderingu, který je moje největší slabina. Celkově je to ale kombinace dvou disciplín, je třeba se soustředit na obě.“
Adamovská si dává pozor i na vyváženou stravu. Lezení je na jednu stranu silově i vytrvalostně náročné. Taky ale platí, že čím je člověk lehčí, tím se mu vzhůru leze líp.
„Lezení je sport, u kterého je síla ku váze, taháte celé své tělo nahoru,“ vysvětluje Adamovská.
I lezení, které je obecně považováno za jeden z nejzdravějších i pro širokou veřejnost, se v tomto ohledu dostalo na hranu velkého problému. Mezinárodní federace IFSC situaci podcenila a na protest proti její pasivitě vloni rezignovali dva členové její lékařské komise. Funkcionáře kritizovali taky hvězdní lezci Janja Garnbretová, Alex Megos a Alannah Yipová.
„Musíme se zeptat sami sebe: Chceme vychovat další generaci kostlivců?“ zlobila se Garnbretová.
IFSC pod tlakem reagovala a letos v zimě představila nové zásady, které obsahují podrobnější sledování zdravotního stavu závodníků na základě jejich výšky, váhy, BMI, srdečního tepu i krevního tlaku.
„Já se snažím se extrémně neomezovat, nikdy to k ničemu dobrému nevedlo. Spíš se snažím jíst dostatečně, i když to jde do protipólu, jak bych jako ideální lezkyně měla vypadat. Je to střet, který furt řeším,“ říká Adamovská. „Zároveň se snažím být na zdravější bázi, abych mohla déle trénovat. Pro lezení je to docela téma, je to dost problémové pro všechny.“
Adamovská je ve specifické situaci, protože už od svých jedenácti let nejí maso a svému tělu tak potřebné látky dodává jinak.
„Nemám k tomu žádný základní etický důvod, prostě mi nechutná a nemám potřebu ho jíst,“ vysvětluje s tím, že jako náhradu užívá i produkty z cvrčků. „Přijde mi to super, ať už z hlediska udržitelnosti, i že mi to chutná. Co jsem zatím vyzkoušela, tak bylo moc fajn a kvalitní. Na kvalitu potravin si dávám docela pozor.“
Teď všechno její úsilí směřuje k olympijské kvalifikaci v Šanghaji a Budapešti, kde budou spolu s ní a Adamem Ondrou budou bojovat i Martin Stráník a Michaela Smetanová.
Eliška Adamovská
- Narozena: 7. května 2001 (22 let)
- Největší úspěchy: vicemistryně Evropy v lezení na obtížnost, 3. na ME v kombinaci (2020 - Moskva), 5. na ME v kombinaci a boulderingu, 6. na ME v lezení na obtížnost (2022 – Mnichov), vítězka závodu Světového poháru v lezení na obtížnost (2021 – Briancon), 2. v závodě SP v lezení na obtížnost (2023 – Briancon),
Olympijská kvalifikace
- Šanghaj (16. – 19. května)
- Budapešti (20. – 23. června)
Češi na startu:
- Adam Ondra
- Martin Stráník
- Eliška Adamovská
- Michaela Smetanová
