Akce P byla komunistická akce namířená proti řeckokatolické církvi v Československu. Ve 40. a 50. letech byla řeckokatolická církev mnohem silnější než pravoslavná církev, což se nelíbilo ani československým, ani moskevským představitelům. V roce 1950 byla akce na svém vrcholu a mnoho kněží bylo zatčeno. Biskupové Vasiľ Hopko a Pavel Gojdič byli kvůli svému odporu mučeni a uvězněni.
Komunisté proti církvi
Komunisté v minulém režimu neváhali používat různé zákeřné a kruté metody. Za zmínku stojí například Akce Kámen, která byla zaměřena na chytání a odsuzování lidí, kteří toužili po svobodě a chtěli opustit naši zemi. Po roce 1948 se Československo vzdalo hodnot, na kterých bylo postaveno. To se týká především svobody a demokracie.
Ve 40. a 50. letech se komunistický režim dostal do konfliktu s řeckokatolickou církví. Akce namířená proti této církvi v Československu byla nazvána Akce P. Písmeno P symbolizovalo snahu komunistů o likvidaci řeckokatolické církve a její připojení k pravoslavné církvi.
Začátek Akce P lze vysledovat již před únorovým převratem. Konkrétně šlo o rok 1946. Pravoslavná církev v té době nebyla moc početná a usilovala o rozšíření své činnosti, hlavně na úkor větší a rozšířenější řeckokatolické církve, která měla v roce 1950 kolem 300 tisíc členů.
V té době vedl řeckokatolickou církev diecézní biskup Pavel Gojdič a pomocný biskup Vasiľ Hopko. V rámci 241 farností na východním Slovensku působilo 264 kněží. Od roku 1946 se začala objevovat ofenzivní propaganda proti řeckokatolické církvi, která v červenci roku 1948 vyvrcholila domovními prohlídkami řeckokatolických klášterů. Státní rozpočet přidělil tři miliony korun na podporu činností ve prospěch pravoslavné církve, což poškozovalo řeckokatolické církvi.
Akce P se stala intenzivnější v únoru 1950, kdy do Československa přijela pravoslavná delegace z Moskvy. V témže měsíci předsednictvo ÚV KSČ rozhodlo o okamžitém zásahu proti řeckokatolické církvi na území Československa. Byly vytvořeny takzvané „návratové“ výbory, které měly sledovat „návrat“ do pravoslavné církve. Tento „návrat“ byl však spíše cílenou likvidací řeckokatolické církve. Řeckokatolická církev neměla zájem na přechodu k pravoslavné církvi, ale propagandistická kampaň podporující pravoslaví se snažila ovlivnit veřejnost.
Definitivní rozhodnutí o likvidaci řeckokatolické církve bylo přijato na shromáždění 28. dubna 1950. V tento den se schválilo zrušení Užhorodské unie a vyhlášení „návratu“ k pravoslavné církvi. Dne 26. května téhož roku byla řeckokatolická církev oficiálně zrušena a přestala v Československu právně existovat.
Ačkoli byla řeckokatolická církev oficiálně zrušena, mnoho jejích kněží odmítlo přijmout toto rozhodnutí. V roce 1950 začalo hromadné zatýkání řeckokatolických kněží. Celkem bylo internováno 66 kněží, včetně biskupů Pavla Gojdiče a Vasiľa Hopka.
Pavel Gojdič byl v roce 1951 odsouzen na doživotí za velezradu a špionáž. Nabídli mu propuštění, pokud by uznal spojení s pravoslavnou církví, což odmítl. Zemřel v den svých 72. narozenin ve věznici Leopoldov.
Vasiľ Hopko byl odsouzen k 15 letům vězení a k pokutě 20 000 Kčs. Kvůli brutálnímu mučení nebyl schopen účastnit se veřejného procesu a byl souzen tajně. Z vězení byl propuštěn v roce 1964 s velmi špatným zdravím.
Zdroje informací:
Podobné články
Jan Fiedler
Doporučujeme
