Komentář: Fico mění Slovensko k obrazu svému (ruskému)

To, že slovenský premiér podporuje a obdivuje totalitní Rusko, víme už dlouho. Proto jakékoliv až moc demokratické a prolidské normy a změny silně kritizuje. Výjimkou nebyl ani migrační pakt, který prošel minulý týden Evropským parlamentem. Ten dostal na bojišti tiskové konference od protivníka Roberta Fica pořádnou nakládačku. Dále se nebál osvětlit vztahy a budoucí plány se sousedními zeměmi.

Strach a nejistota Slováků, ale i sousedů Slovenska jsou na místě. Slova zahalená do kabátku s ruským vzorem nepůsobí úplně pozitivně.
„Toto není ta solidarita, o které jsme hovořili, že každá země má mít možnost se sama rozhodnout, jak pomůže,“ prohlásil na tiskové konferenci.

Novou úpravu paktu přirovnal k dřívější myšlence zavedení kvót pro povinné přerozdělování migrantů a připodobnil jej k diktátu. Jak má ale pomoc migrantům podle Fica vypadat? Nikdo neví. Podle jeho vyjádření se slovo solidarita vytrácí a dala by se nahradit slovem lakomství, protože vybírat si komu azyl poskytnout a komu ne je absurdní.

Po vyjádření k samotnému paktu se slovenský premiér snažil potvrdit neohroženost a jednotu jeho vlády. „S vysokou pravděpodobností celá vládní koalice nebude souhlasit na půdě parlamentu s tímto legislativním balíkem,“ řekl Fico po schůzce se šéfem slovenské diplomacie Jurajem Blanárem.

Následovalo další silné až mrazivé poukázání na to, že v minulosti byly sousední země Slovenska zvyklé, že dostanou, co si řeknou. Teď je ale Slovensko podle Fica „suverénní zemí“ orientovanou na všechny světové strany, což znamená konec pozice podpantofláka vůči ostatním zemím, teda kromě Ruska. To slovenský premiér hájí proti uvaleným sankcím a pracuje na ruské vizi dosažení míru.

Dalším střípkem do vitráže s motivem ruské totality, na které pracuje Fico už od jeho nástupu do pozice slovenského premiéra, bylo Ficovo nedávné vyjádření ohledně aliance Visegrádské čtyřky. Po únorovém setkání v Praze popsal Fico divokou přestřelku názorů, jednoznačně horší než na divokém západě, jako přípravu k jejímu rozpadu. Situaci se po tomto výroku snažil uklidnit a zamést pod koberec zmíněný šéf diplomacie Blanár. 

„Nakonec se shodli, že se v drtivé většině shodujeme na stejných tématech, co se týče Ukrajiny. Snad jiný názor máme v tom, jak dosáhnout míru,“ doplnil po Ficově výpovědi Blanár. Je zřejmé, že se Slovensko těmito malými ale jistými krůčky přibližuje totalitnímu Rusku a to může pro Slováky v budoucnu znamenat jediné – konec demokracie. 

Česko se zatím Slovenska bát nemusí. Podle Blanára má Slovensko zájem zachovat nadstandardní vztah se západním sousedem, přestože má u něj malý vroubek. V březnu totiž česká vláda přerušila mezivládní konzultace s Bratislavou kvůli rozdílným názorům na důležitá zahraniční témata.

„Zrušit společné jednání vlád, které probíhalo od 2012 jen na základě toho, že máme odlišný názor, jak dosáhnout míru na Ukrajině, bylo zbytečné gesto. Čekáme na pozvání Česka, nyní je na tahu česká vláda,“ popsal Blanár. Špatný tah může Čechy stát hodně, zvlášť když Fico po slovenských prezidentských volbách získal komplice spíše než někoho, kdo by ho mírnil a ukázal mu, jak má demokratické Slovensko fungovat a vystupovat.

Máme se ale v budoucnu připravit na ficoismus s lidskou tváří? Nebo něco horšího podobné putinovskému modelu? To je otázka, na kterou prozatím nejde jednoznačně odpovědět. Silné dosavadní indicie v podobě Ficových projevů a kroků ale vedou k tomu, že k němu slovenský premiér směřuje a my bychom měli zbystřit a přemýšlet, jak to můžeme zastavit.