Tato herečka je opravdovou ikonou českého filmu. Byla ženou nejen s půvabem, ale i nadáním. Neztratila se ani ve stínu nejistých dob, kterými si ve svém dlouhém životě prošla. Poznali jste ji na fotce?
Pokud ne, poradíme vám pár nápověd.
První z nich je, že byla stejně okouzlující na filmovém plátně jako v životě. Byla proslulá nejen krásou, ale i šarmem, bystrým mozkem a smyslem pro humor. A to až natolik, že její umělecký odkaz oslovuje diváky i dnes, byť jen z filmů pro pamětníky. Změnila totiž v mnohém tvář českého filmu.
V osobním životě ale štěstí neměla. Většinu života prožila ve svém smíchovském bytě.
Idol první republiky
Tato žena se stala nejen mužským idolem první republiky. Podařilo se jí překonat obtížné válečné období i poválečná léta. Zavzpomínejme na její životní příběh, který je stejně fascinující jako role, které ztvárnila. A brzy jistě poznáte starší šarmantní dámu na fotce…
Narodila se do vlivné rodiny a než se začala zajímat o umění, nosila příjmení Hodáčová. Svůj pseudonym, se kterým dobyla filmové plátno, si vybrala na počest svého dědečka.
Její cesta k herectví nebyla náhoná. Naopak byla přímá, přestože ji vzdělání na Filozofické fakultě lákalo do jiných oblastí.
Chtěla se zdokonalovat v tanci i v hereckém umění a učila se od těch nejlepších. Jako přirozený talent brzy upoutala pozornost režisérů i diváků.
Vzestup k slávě
Už ve filmu Kantor Ideál zazářila, i když jen v malé roli. Pak ale přišel průlom. Ten znamenaly role v komediích Příklady táhnou a následně Eva tropí hlouposti. Právě odtud známe i scénu „jdeme loupit“…
Tyto role ji katapultovaly mezi největší hvězdy své doby, dokonce obyčejné dívky a ženy chtěly mít vlasy jako ona.
Kromě komediálních rolí ale uměla zahrát i vážnější, což dokázala energickým a čistým výkonem v Pohádce máje. Už asi víte, že?
Soukromí bylo poznamenané vášní i pády
Soukromý život této hvězdy byl plný vášní i útrap zároveň. Co jí bylo naděleno v kariéře, jí bylo sebráno v soukromí. Vztah s velmi charismatickým Wilhelmem Söhnelem, právním poradcem říšského protektora, ji stál mnoho, a přestože ji válečná vyšetřování očistila od podezření z kolaborace, stigma veřejného mínění ji provázelo celý život.
Söhnel přitom mnohé herce ze své pozice zachránil a mnohým pomohl. I když mu bylo po roce 1945 po dlouhém vyšetřování navráceno československé občanství, nakonec po únoru 1948 emigroval.
I když jeho a později i jméno této herečky byla očištěna, mnohé tehdejší scény s ní odmítaly spolupracovat. Přitom byla skvělou ženou, která se neštítila žádné práce – na konci války i dobrovolně odjela pracovat do Terezína. Obrazy, které tam viděla, by mnozí z nás z hlavy nedostali.
Samozřejmě. Je to Nataša Gollová.
Tato herečka prošla bojem s nemocemi, které ovlivnily jak její kariéru, tak osobní život. Ani ve stáří však neztratila svou pozitivní energii a humor, jak ukázal i její poslední rozhovor, který poskytla na sklonku života. Ten si poslechněte zde:
A že její herectví bylo nadčasové, poznala i ona sama: „Víte, zpočátku jsem úplně odmítala jezdit na besedy k promítání starých filmů. Potom jsem se ale jednou odhodlala a bratr mě odvezl do Sokolova. Dávali tam film Eva tropí hlouposti. Pro učně. Nejdřív jsem tam něco kecala, nějaký nesmysly, a potom se mě mohli ptát. No a oni se ptali tak inteligentně a tak nějak, jak se dneska říká na tělo, byli prostě ohromní! Pak jsem se šla s nimi dívat a měla jsem hroznou radost, když se mohli umlátit smíchy. Od té doby, když mě někam pozvali, tak jsem na ty besedy chodila. Říkala jsem si, že když se to líbí těm mladejm, tak na těch filmech musí něco bejt. Už jsem se za ně tolik nestyděla. I když jsou takový, za který se stydím dodnes. Třeba taková Bezdětná nebo některý ty opravdu starý filmy.“
I proto, jak ji společnost odsuzovala, se Nataša Gollová často zavírala ve svém bytě na Smíchově. O ten pak ale přišla.
Poslední její role ve filmu Konečná stanice jako by kopírovala její život. Byla o ženě v domově důchodců. Tak pak bohužel skončila i ona sama.
Zemřela ve spánku 29. října 1988 v domově důchodců v Krči.
I když Nataša Gollová, které říkali Naška, odešla z tohoto světa, zůstává v paměti jako symbol éry, která formovala českou kulturu.
A podívejte se, jak ji už všichni bezpečně znáte:
Nataša Gollová
Zdroje: www.blesk.cz, www.csfd.cz, www.denik.cz
