Když Josef Kemr v roce 1995 podlehl rakovině, dostala se na povrch informace, že měl prý syna. Do té doby se veřejně považoval herec za bezdětného. Jediným synem pro něj oficiálně byl ten nevlastní od manželky Evy Fouskové, Jiří. Nyní se ale jistý muž v důchodovém věku z jižních Čech hlásí ke Kemrovi jako ke svému otci.
Pan Vladimír, jak se údajný hercův syn jmenuje, má jisté pravdu v tom, že si je s Kemrem podobný. Ostatně na fotografii níže, jako by mu z oka vypadl. Ani on ale dlouhou dobu netušil, kdo je jeho pravým otcem. Jednoho, ač nevlastního, doma měl, a tak to jako malý neřešil. Pravda přišla až na smrtelné posteli, kdy panu Vladimírovi umírala maminka.
„Před smrtí mi řekla: Jsi synem Josefa Kemra, ale nešťourej do toho,” cituje slova pana Vladimíra deník Aha! Jenže, kdo by do toho nešťoural, vždyť se mělo jednat o jeho pravého otce. Kemr měl syna zplodit údajně ve věku dvaatřiceti let s jistou paní Boženkou.
Pravdu o otci se dozvěděl od matky na smrtelné posteli
„Pan Kemr měl milostný románek s mojí maminkou Boženkou. Říkával jí Carmen. Přiznala mi to na smrtelné posteli. Věkem jsem mu začal být více a více podobný, tak jsem se na to snažil zeptat přímo jeho,“ popisoval svůj příběh pro noviny ztracený syn.
Boženka, chcete-li Carmen, se s Josefem Kemrem potkala na natáčení právě v jižních Čechách. Herec tam tehdy natáčel dnes již zapomenutý budovatelský film. Necelý rok poté přišel na svět malý Vladimír. Ten se po šokující zprávě od maminky na smrtelném loži rozhodl svého pravého otce vyhledat. Tedy chtěl, ale skutečně ho sám od sebe nikdy neoslovil. Prý se na to moc styděl.
Nicméně v jistém kontaktu přeci jenom byli. Pan Vladimír se totiž vyučil kuchařem a jednou, když vařil v pražském Mánesu, se tam objevil i Josef Kemr. To už věděl, kde se nejspíš skrývá pravda a i situace, která se (podle Vladimírova vyprávění) pak odehrála, nabádá k tomu, že se příběh opravdu stal.
„Potkal jsem ho tam jedinkrát. Přišel s Jiřinou Bohdalovou a Aťkou Janouškovou. Nabírali si jídlo u stolu, kde jsem postával jako obsluha. Podíval se na mě. Usmál se a řekl: Já vím, já vím. To chce čas,“ popisuje setkání.
Kemrova životní láska příběhu o synovi nevěří
Vladimír se na svého otce i přese všechen stud ale chodil dívat na natáčení. Viděl Kemra při přípravě filmu Za trnkovým keřem, Na pytlácké stezce a Pod jezevčí skálou. „Viděl jsem ho i v divadle, například ve hře Lakomec,“ vypráví muž, který jako by Kemrovi z oka vypadl.
Pan Vladimír je prý synem herce Josefa Kemra
Když se pak setkali znovu v roce 1994, tedy rok před Kemrovou smrtí, už oba dva prý věděli, že jsou karty vyložené. „Povídali jsme si o lese, o přírodě, o tom, co mě baví a jak se mi daří. A o společných zájmech,“ říká pan Vladimír a dodává, že poslední slova, která od svého pravého otce slyšel, byla: „Jsem rád, že jsi.“
Kemrova životní láska Marika Skopalová ale celému příběhu nevěří. Kemr se prý nechoval tak, že by se spouštěl s někým na natáčení, nebyla to jeho nátura. O svém synovi prý ani nikdy nemluvil. Respektive, že by vůbec nějakého syna měl.
Kde je pravda se nejspíš už ale nedozvíme. Josef Kemr si vzal své největší tajemství s sebou za nebeskou bránu.
Zdroje: ahaonline.cz, zeny.iprima.cz