Facebook
Instagram
Anna měla pocit, že její přítel něco tají. Protože je to moc pěkný chlap, bála se, jestli jí není nevěrný. Když zjistila pravdu, rozbrečela se jako želva.
Práce pro mě vždy znamenala hodně a zakládala jsem si také na vzdělání. Vojta (30) byl partnerem mých snů. Dokonce si získal i moje příbuzné, i když to pro něj zpočátku nebylo snadné. "Proč sis vybrala kluka bez titulu? Ty jsi přece úspěšná žena!" slyšela jsem ze všech stran. Moje rodina tvrdila, že jsem bláznivě zamilovaná, kamarádky si šeptaly, že to bylo ze zoufalství, protože jsem nepotkala nikoho lepšího a čas mi utíká...
Můj přítel je moc hezký
Později všichni pochopili, že jsem učinila správné rozhodnutí. Vojta je totiž mimořádně hezký chlap. Moje kamarádky mu skládaly trapné komplimenty a dívaly se mu přímo do očí. Možná ho neplánovaly svést, jen mu ukazovaly, že se jim líbí...
Věděla jsem, že se na Vojtu mohu spolehnout, ale co kamarádky? Nebyla jsem si jistá. Obklopovaly ho jako supi. Nemohla jsem s tím nic dělat. Nedalo se nepostřehnout, že zuřivě soutěžily o jeho pozornost. Vypadalo to ale, že Vojta si nic z toho neuvědomuje. Alespoň jsem v to doufala. Stejně jsem byla bdělejší než kdy jindy a neměla jsem v úmyslu nechat to jen tak...
V koupelně mě čekalo překvapení
Jednoho dne, když jsem vešla do koupelny, okamžitě mi padl do oka flakón parfému, který jsem tam předtím neviděla. Pyšně stál na poličce a měl logo exkluzivní značky. Vypadal nedotčeně a byla jsem si jistá, že jsem ho tam nedala já. Zvědavost zvítězila, tak jsem si trochu nastříkala na zápěstí a ucítila příjemnou vůni. Něco mi to připomnělo. Ach ano, stejnou kolínskou používal můj šéf.
"Líbí se ti?" zeptal se mě Vojta. "Koupil jsem to speciálně kvůli tobě. Jednou jsi zmínila, že se ti tenhle parfém líbí." Cítila jsem, že něco není v pořádku. Tohle bych od něj nečekala. "Mám to používat?" zeptala jsem se sarkasticky. "Myslel jsem, že tě to potěší, když..." řekl nejistě. "Ale když ti to nevyhovuje, nic se nestalo. Prodám to někomu, asi moc neztratím."
"A komu?" cítila jsem, že něco není v pořádku. Vojta odpovídal vyhýbavě, i když se snažil znít přesvědčivě. Dříve mě žárlivost nikdy netrápila, ale teď se mi někde v hlavě ozval hlas, který říkal, že Vojta přede mnou něco skrývá.
"Anno, je všechno v pořádku?" zeptal se. Nic mi není, miláčku, nech si své triky. Raději mluv o tom, kvůli jaké slečně jsi se náhle rozhodl proměnit v sofistikovaného muže z vyšší vrstvy. Nic z toho jsem samozřejmě neřekla, jen jsem zamumlala, že se nic neděje...
Přestávám mu věřit
Snažím se nedělat ukvapené závěry, ale můj mozek intenzivně analyzoval všechny informace a skládal kusy skládačky dohromady. Poslední dva roky jsem žila s mužem, který příliš nedbal na svůj vzhled. Vypadal slušně, čistě a upraveně, ale kdybych se nestarala o jeho šatník, neměl by ani jeden elegantní oblek. Takový luxus považoval za naprosto zbytečný.
Prvotřídní kosmetika také nikdy nebyla něco, co by Vojta používal. Opravdu bych měla věřit, že najednou pocítil touhu pořídit si drahý parfém? Podezření ve mně rostlo jako tsunami, ničilo předchozí idylku.
Začala jsem si více všímat Vojtových činů, poslouchala jsem jeho telefonní hovory, zachytávala slova, abych uhodla totožnost volajícího. Ačkoli jsem nekladla otázky, nedělala scény a neprojevovala žárlivost, pečlivě jsem analyzovala každý jeho krok. Cítila jsem, že se něco děje...
Moje podezření se potvrdilo
Jednoho dne jsem ho přistihla, jak telefonuje na záchodě. Mluvil šeptem, sotva byl slyšet. Přemýšlela jsem, s kým volá a proč to přede mnou skrývá. Nestihla jsem se vzdálit, když se dveře otevřely a v nich se objevil Vojta. Když mě spatřil trhl sebou a udělal krok zpět.
"Ježíši, vyděsila jsi mě!" vykřikl. "Proč se schováváš? Kdybys chtěla jít na záchod, mohla jsi prostě zaklepat," dodal. "A ukončil bys tu tajemnou konverzaci dříve?" zeptala jsem se. "Jakou konverzaci?" udělal tak hloupý obličej, že jsem ho na chvíli dokonce litovala. "Právě jsi s někým mluvil, ne?" ukázala jsem prstem na mobil, který stále svíral v ruce.
Toho večera jsme jsme měli tichou domácnost. Něco v našem vztahu se začalo lámat a nešlo jen o žárlivost, která se k nám nepozorovaně vkradla a požírala mě zevnitř. Vojta byl prostě jiný...
Přítel začal domů chodit pozdě
Vojta obvykle přicházel domů dřív než já. Těšila jsem se, že na mě čeká. Jenže takové návraty se staly vzácnějšími. Zpočátku jsem si nedělala těžkou hlavu z toho, že Vojta začal chodit domů později. Občas jsem se ho jen tak mimochodem zeptala, co ho zdrželo, a on vždycky předložil hotový příběh. Buď zachraňoval kamarádovi počítač, nebo se v práci objevila nějaká jiná naléhavá záležitost. A Vojta prostě musel podat pomocnou ruku.
Poslouchala jsem jedno jeho ubohé vysvětlení za druhým, snažila se neupozorňovat na detaily, které neseděly. Raději jsem nevyzradila, jak nesmírně jsem žárlila na jeho tajemné zdržení. Měla jsem podezření. Něco se dělo a já vůbec netušila, jak to řešit.
Už jsem nemohla situaci déle snášet, takže jsem se rozhodla zavolat Markovi (30), u kterého Vojta údajně trávil předchozí večer. Polkla jsem svou pýchu a zeptala se na závadu na počítači. Marek se začal zamotávat ve svém příběhu a já cítila, jak mi v krku roste obrovský knedlík, který mě začal dusit. Moje podezření bylo správné, Vojta mi lže. Co se snažil skrýt? Možná aféru s některou z mých kamarádek?
Dozvěděla jsem se pravdu
"Ty pláčeš?" zeptal se Marek polekaně a přerušil svůj nesouvislý příběh o rozbitém počítači. "Uklidni se, nic vážného se nestalo." Můj smutek se vypařil jako pára a nahradil jej hněv. "Myslíš, že se nic neděje? Vojta mi už nějakou dobu lže, mizí na dlouhé hodiny, holky po něm šílí a ty říkáš, že se nic neděje?"
"Jaké holky?" vyděsil se Marek. Poté telefon převzala jeho manželka. "Byl to hloupý nápad, hned jsem to říkala," oznámila s nespokojeností v hlase. "Ale ty, ledová královno... Místo toho, abys mluvila se svým přítelem, třeba i udělala scénu, sedíš tiše, jako by ti na něm vůbec nezáleželo."
"Poslouchám..." to bylo vše, co jsem byla schopna ze sebe dostat, protože jsem byla úplně zkoprnělá. "Tak tedy poslouchej. Vlastně by ti o tom měl Vojta říct, ale zdá se, že bez cizí pomoci se těžko domluvíte. Víš, chce si znovu udělat maturitu, myslí, že získá lepší výsledky a dostane se na informatiku. S tím, co má teď, si na přijetí na vysokou nemůže troufnout. To jsi nevěděla? Přihlásil se na nějaké přípravné kurzy a Marek a ještě pár kamarádů ho měli před tebou krýt..."
"Proč mi nic neřekl?" hlesla jsem. "No, tak se ho zeptej, ukaž mu, že ti na něm záleží..." dodala.
Byla jsem z toho vykolejená
Odložila jsem telefon, sedla si a sáhla po krabičce kapesníků. Plakala jsem, rozmazávala si make-up a přemýšlela o tom, co jsem Vojtovi řekla během posledních dvou let. Trávila jsem hodně času v práci a Vojta byl partnerem mých snů. Dokonce si získal i moje příbuzné, i když to pro něj zpočátku nebylo snadné.
"Co se stalo?" zeptal se Vojta, když mě našel v tom zoufalém stavu. "Neřekl jsi mi pravdu, protože sis myslel, že si držím odstup, že? Vím všechno. To, že jsem ledová královna. A vím také, že bych ti měla dokázat, že mi na tobě záleží..." Slzy mi stékaly po obličeji, ale nemohla jsem se ovládnout.
"Znám tě už dlouho a zbožňuji tu ženu, která se ovládá a je trochu chladná..." Vojta mě pevně objal. "Možná jsi z ledu, ale tvoje tvář prozrazuje každou emoci..." zašeptal.
Můj ledový krunýř ochladil emoce a znovu jsem se cítila jako já. "Pomůžu ti se školou," ujistila jsem ho. Usmál se a objal mě ještě pevněji...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Zahradní architekt Ferdinand Leffler prozradil největší prohřešky českých zahrad: Nejvíc je hyzdí vířivky
Zahradní architekt Ferdinand Leffler prozradil největší prohřešky českých zahrad: Nejvíc je hyzdí vířivky
Související články
