Přežila zrádnou nemoc, poslali ji do Osvětimi: Magdalena Horetzká se s námi podělila o hrůzy, které zažila

Přežila zrádnou nemoc, poslali ji do Osvětimi: Magdalena Horetzká se s námi podělila o hrůzy, které zažila

Foto: dimkamystery / Depositphotos

Publikováno:
5 min
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.

Paní Magdalena Horetzká mluvila třemi jazyky. Ovládala němčinu, slovenštinu a maďarštinu. Mohla to být obyčejná dívka, nacisté jí však změnili život. Přesto šest let před svou smrtí našla odvahu podělit se o svůj životní příběh.

Svůj život přirovnávala písni maďarské zpěvačky

Jeden čas strávila v Maďarsku, kde byla léčena. Díky tomu se ztotožňuje s písní zpěvačky Katalin Karády, jejíž píseň přeložila slovy Zbytečně utíkáš, zbytečně se bráníš, svému osudu se neubráníš. Oblíbila si ji i proto, že zpěvačka za války pomáhala lidem ze židovských rodin, za což byla vězněna.

Původ paní Magdaleny

Narozená 18. prosince 1922 v obci Šurany na Slovensku, Magdalena Horetzká žila život normální mladé dívky. Narodila se mamince švadleně a otci účetnímu ve mlýně. Již odmala mluvila třemi světovými jazyky.

Jakožto dívka židovského původu chodila do židovské školy, kterou zdárně dokončila, a v roce 1939 ji kvůli jejímu původu vyloučili ze školy obchodně zaměřené v Nitře.

Když nacisté začali transportovat její příbuzné, mladá Magdalena onemocněla mozkovou chorobou zvanou Simmondsova nemoc. Naštěstí byl její život zachráněn náročnou operací, která většinou končila smrtí pacienta. V té době operaci přežilo pouze devět lidí a paní Magdalena byla jedním z nich.

Vyhoštěna z Maďarska

Dále chodila na kontroly, zda je vše v pořádku, ale jednoho dne prošla legitimací a kvůli jejímu původu dostala zákaz se do země vracet. Ještě k tomu ji čekalo vězení, což nenesla dobře. Do svých posledních chvil si nevzpomněla, jak dlouho ve věznici strávila, ale naštěstí byl jeden z hlídačů dobrák od kosti a doručil k ní domů vzkaz, který napsala na papír.

Reklama

Zanedlouho byla zachráněna. Jeden hodný soused odcizil osobní doklady své dcery a manželky, takže paní Magdalena si zahrála na jeho dceru a její teta na jeho manželku.

Vše se změnilo zřízením židovského ghetta v rodných Šuranech

A všechny, kteří měli židovský původ, čekaly nucené práce na polích. Zanedlouho byla mladá Magdalena i se svými rodiči převezena do vojenských podzemních kasáren v Komárnu. Následovala cesta na tamní nádraží, odkud vyjeli přímo do Osvětimi. Všichni si však mysleli, že odjíždějí pracovně. Vše se dělo za šera, nástup i výstup. Jediný Magdalenin otec prozřel a vykřikoval, že se jedná o jednosměrnou jízdu, která nemá jiné východisko než smrt. Stalo se tak uprostřed cesty, lidé se však snažili stále věřit tomu, že jedou pracovat.

Němci, kteří je odváželi, byli velmi nevrlí a po zastavení vlaku je hnali ven. Paní Horetzká a její rodina se snažili zůstat u sebe, ale kvůli zmatku se nakonec držela pouze své sestřenice. Od té doby své rodiče už nikdy více neviděla.

Očima paní Magdaleny

A jak se v Osvětimi žilo? Hlídači byli krutí, vládl hlad a vysoké pece se snad nikdy nezastavily. Všude byly ostnaté dráty a lidé bez šatů, z nichž spíše zbyly pouze kostry. Bylo je možno zahlédnout snadno, neboť se nacházeli přímo naproti místu seřazení. Mrtví byli nakládáni na vozíky a odváženi pryč. Paní Magdalena vzpomínala, že to znělo, jako kdyby házeli dřevo na zem.

Jedna žena v hysterii chtěla proběhnout ostnatými dráty, ty však byly zároveň elektrické.

Osvětim končí, ne však nadlouho

Paní Magdalenu zařadili do tábora v Krakově. Jednalo se o kamenolom. Byla to tvrdá práce a bydlela mezi blechami a malými hlodavce. Buď kopala v zemi, nebo s jednou kolegyní tahaly těžké kvádry. Trochu ji však uklidňovalo, že v táboře nebyla jediná plynová komora.

Sestřenice Julie těžce onemocněla a paní Magda byla opět převezena do Osvětimi. Znovu jí ostříhali vlasy a v mrazu ji společně s ostatními vyhnali ven. Tam se opět setkala s doktorem, který posuzoval, kdo bude ještě žít a koho přišel čas nahnat do sprch napuštěných cyklonem B.

Jediné štěstí paní Magdaleny bylo, že spoluvězeňkyně jí zakrývaly jizvy po operaci mozku, byla tak posouzena jako práceschopná.

Další cesty

Paní Magdalena zanedlouho navštívila dnešní Českou republiku – byla převezena do Trutnova a pracovala s textilem. Pracovala dvanáct hodin, začínala ve dvě hodiny po poledni a směna jí skončila ve dvě ráno. Naštěstí důstojnice z řad SS svou práci přijala jen proto, že jinou nemohla najít, a poskytovala vězeňkyním vše potřebné a chovala se k nim mile. Byla pravým opakem jednoho důstojníka, s nímž nepracovala v harmonii. Paní Magdalena ho také potkala, a sice v Polsku, neustále křičel a hrozil zbraní.

Následně se nakazila tyfem a byla převezena na nemocniční blok. Dostalo se jí pomoci a poté pracovala tam, především loupala brambory. Jeden dozorce si myslel, že má brambory pod blůzou, a dal jí ránu, až zkolabovala. Její brambory však byla její žebra, Magda vážila méně než třicet kilogramů.

Nakonec byla osvobozena a po návratu domů zjistila, že přežila jen její sestřenice. Odstěhovaly se společně do Budapešti. Nyní je paní Magdalena již po smrti, dožila se úctyhodného věku 95 let.

Reklama
Reklama