Byla jsem s kamarádkou v Činoherním klubu. Vylezly jsme u koně a ten kousek do divadla jsme šly zvolna, protože jsme tentokrát přijely včas. Měly jsme tedy možnost se sem tam i rozhlídnout po Václaváku. No, na jednu stranu jsem docela ráda, že už jsem „mimo pracovní činnost“, takže tam už denně jezdit nemusím. V sedm večer je ještě světlo, takže jsme si mohly nenápadně prohlížet kolemstojící či kolemjdoucí. Ale o těch až později.

Hra, na kterou jsme šly, se jmenuje "Bůh masakru“, je od od francouzské autorky Yasminy Rezy, (režie: Ondřej Sokol. Hrají Ivana Chýlková, Jaromír Dulava, Miroslava Pleštilová, Vladimír Kratina)

 Zprvu se nic moc neděje, jen vidíte dva páry – rodiče dětí, kteří se neznají a nyní se setkávají nad pojistnou smlouvou, protože jeden kluk praštil druhého klackem.  

Má to být setkání čtyř civilizovaných lidí – všichni zúčastnění si uvědomují, k jaké chybě došlo, a do určité míry se shodnou i na otázce odpovědnosti. A začnou se dohadovat - a bazírovat na slovech...

Jenomže civilizovanost má také svoje limity: když jim pomalu ale jistě docházejí argumenty, má každé křivě vyřčené slovo náhle svoji nezanedbatelnou váhu – a po tenké hranici vzájemné slušnosti se dále baví „jazykem velmi vulgárního kmene“ – a další vám prozrazovat nebudu.

Publikum se druhou polovinu přímo řehtá, i když někdy je to spíš reakce na neuvěřitelné a absolutně nečekatelně drsné projevy a proslovy na jevišti.

Tak jsme přežily dvě hodiny bez přestávky (ano, hra jede v jednom kuse) a po několikanásobném super potlesku se opatrně vylomily z pozice skrčence.

Mám pocit, že tamější sedadla jsou pohodlná maximálně pro diváky do 160 cm výšky.

Šatna a na hurá vzduch…