Kolpík růžový je brodivý pták se speciálním zobákem, který vypadá jako lžička. Jeho krásné růžové peří bylo dříve ceněným artiklem
Kolpík růžový (Platalea ajaja) patří do řádu veslonových a čeledi ibisovitých. V angličtině se mu přezdívá Lžičák (Spoonbill) a své specifické věděcké jméno ajaja dostal podle domorodého jazyku tupi v horní Amazonii.
Najít ho můžete od jižní Georgie a Floridy, na jih přes Střední Ameriku, Karibik a Jižní Ameriku až po Argentinu. Vyskytuje se v bažinatých oblastech, zejména v mangrovových bažinách a bahnitých pláních. Často se stává, že se stěhuje k jiným vodním hladinám, které jsou bohatší na kořist, například do sezónně zaplavených savan. V jižní části jeho areálu, včetně Argentiny, se v zimě stěhuje na sever.
Horní část krku a hřbet mají bílé, křídla a spodní část těla světle růžové. Část křídel a ocasní pera jsou tmavě růžové a nohy a duhovky mají červené. Nejvýraznějším znakem je ale lžičkovitý zobák, který se na konci zplošťuje. Ačkoli tento nástroj může působit těžkopádně, obratně plní potřebné úkoly stejně dobře jako u jiných druhů. Jeho specifickým stylem lovení je, že máchá zobákem v mělké vodě sem a tam dokáže tak nabrat drobné rybky, malé korýše, kousky rostlin a hmyz.
Na stromech nebo keřích si budují velká a hluboká hnízda z klacků obvykle ve výšce 1,5 až 4,5 m. Samice si z klacíků vytváří hrubou plošinu s mělkou prohlubní vyloženou drobnějším rostlinným materiálem včetně větviček a listů. Snáší dvě až tři hnědě skvrnitá vajíčka. Oba rodiče se střídají v inkubaci vajec po dobu tří týdnů. Po vylíhnutí zůstávají mláďata v hnízdě a jeho okolí až šest týdnů. Ve dvou měsících věku jsou již zdatnými letci.
Když létají, tak v dlouhých, šikmých řadách. Jejich krky a nohy jsou v této době zcela natažené. Chování těchto ptáků je velmi podobné druhům, kteří obývají mělká bažinatá stanoviště.
V polovině století bylo peří tohoto ptáka velmi vyhledávané, ale tato praxe již zanikla, a to z toho důvodu, že druh téměř vyhynul. V době, kdy koncem 19. století vrcholil obchod s opeřenci, se kolpík růžový stal v Severní Americe vzácným. Jeho peří, které bylo snadným cílem, se cenilo pro výrobu vějířů, klobouků a ozdobných zástěn.
V průběhu desetiletí se na tomto druhu podepsala také ztráta biotopů. V USA se hnízdní kolonie nacházejí jak ve veřejných, tak v soukromých chráněných územích. Hnízdící brodiví ptáci jsou velmi citliví na vyrušování a znečištění, takže ochrana a obnova těchto mokřadů je pro dlouhodobé přežití kolpíka zásadní.
Kromě kolpíka růžového existuje ještě pět dalších druhů, všichni jsou bíle opeření. Patří sem například kolpík žlutozobý nebo kolpík africký. Vyskytují se v Eurasii, Africe a v Austrálii, na Novém Zélandu a na některých dalších ostrovech v Oceánii. Fosilní nálezy kolpíků pocházejí již z doby před přibližně 50 miliony let.