InzerujTEĎ

 
 
 

Kdy a kam

  • Vernisáž výstavy obrazů Josefa Synka se křtem monografie

    neděle 19.5 16:00 - Muzeum, Blatná

  • Vlastivědný výlet na Pravětínská lada

    neděle 19.5 7:40 - Volyně – sraz na náměstí Svobody

Zobrazit všechny události
 
 
 
 

Letní a zimní čas

V roce 2018 skončila v EU debata o letním a zimním času. Každý stát se má zařídit podle svého. Téma se odsunulo do pozadí, momentálně není na stole. Co vyhovuje vám?

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Zemřel bývalý starosta Milevska Zdeněk Herout

Zdeněk Herout, jak si ho lidé nejvíc pamatují. Usměvavý. , Autor: archiv

Zdeněk Herout, jak si ho lidé nejvíc pamatují. Usměvavý.     Autor: archiv

MILEVSKO – V pondělí 29. dubna zemřel ve věku nedožitých 66 let bývalý starosta Milevska a člen zastupitelstva za ODS Zdeněk Herout. Dlouho statečně bojoval s onkologickým onemocněním a už nějaký čas věděl, že tenhle boj nevyhraje. Lidé začali sdílet smutnou informaci na sociálních sítích, smutek dolehl nejen na rodinu, ale i na kamarády z rybářské organizace, ze skauta, na spoustu lidí, kteří ho měli rádi. Město vyvěsilo černou vlajku na radnici.

Zdeněk Herout stál v čele města po dvě volební období od roku 2006. „Byl něco jako můj táta. Já ho měl prostě rád. Byl to jeden z nejslušnějších lidí, které znám," řekl Michal Polanecký, který v letech 2006 – 2010 spolupracoval se Zdeňkem Heroutem jako místostarosta.

Zdeněk Herout pocházel ze čtyř dětí v rodině, která má kořeny v Blehově u Milevska. Býval profesionálním hasičem i řidičem sanitky. Nakonec zjistil, že mu je nejbližší sociální práce a tento obor také dálkově vystudoval. V roce 2013 podpořil ODS na jednom ze vzdálenějších míst kandidátky ve volbách do Poslanecké sněmovny. Strana se tehdy po pádu Nečasovy vlády zmítala v problémech, šel jí na pomoc a přinesl jí v Milevsku přednostní hlasy. Tehdy pro Milevské noviny poskytl Zdeněk Herout rozhovor, ze kterého vyjímáme pasáže.

Jaký byl Zdeněk Herout

„Každému přece musí být jasné, že když budou lidé povinně dělat do sedmdesáti, stát sice ušetří na důchodech, ale výdaje se jen přesunou do zdravotnictví, protože ti lidé budou marodit. Tak má to cenu? Úředník u stolu možná v sedmdesáti pracovat může, ale dělník, který fyzicky makal celý život? To je zrůdnost, a ti, co to vymysleli, pravděpodobně nikdy nedělali rukama nebo venku. Já si to zkusil a vím, o čem je řeč."

...„Vyučil jsem se v Táboře spojovým mechanikem a po vojně se tou prací nějakou dobu živil. Pohybovali jsme se v terénu, díky tomu znám v Milevsku kdejakou ulici. Nakonec jsem ale tuto profesi opustil. Měl jsem rodinu, potřeboval jsem ji zabezpečit, takže jsem přijímal každou líp placenou práci. Taky jsem rozvážel pivo nebo pracoval ve skladu.

V roce 1982 jsem nastoupil k hasičům. Tam jsem pracoval deset let. Byl jsem mladý, všechno mi šlo od ruky a smyslem bylo pomoct lidem, to mě na tom strašně bavilo. Dodnes považuji hasiče za jednu ze základních složek integrovaného záchranného systému, takže když byly tendence rušit hasičské stanice v menších městech, neváhal jsem ani minutu a vyrazil jsem proti tomu protestovat do Domu odborových svazů v Praze. Jen peněz bylo u hasičů málo, takže když se pro nás v roce 1990 otevřely hranice, i já jsem vyrazil na zkušenou do světa. Nastoupil jsem k pražské firmě, která mě poslala na zácvik do německé pizzerie. Začal jsem jako myčka nádobí, pak jsem vařil a postupně jsem se vypracoval na provozního, abych mohl později vést provozovnu Pizza taxi v Praze. Hodně jsem jezdil po Evropě a zajímalo mě, jak co kde funguje."

V roce 1993 se Zdeněk Herout vrátil domů do Milevska a stal se jedním z řidičů sanitky u Dopravní zdravotnické služby v Milevsku. Tragická nehoda mu pak úplně změnila život. Při nehodě zemřela pacientka. Sám se dlouho léčil a za volant už se vrátit nemohl. Zůstal v invalidním důchodu. „Nezbylo mi, než se s výčitkami i vzpomínkami naučit dál žít a připadalo mi, že východiskem je co nejvíc dělat pro ostatní. Když jsem si po nehodě pomalu dělal pořádek sám v sobě, řekl jsem si, že hlava a ruce mi zůstaly zdravé a na tom bych mohl stavět. Dostal se mi tehdy do ruky letáček o možnosti studia sociální práce na Jihočeské univerzitě, ale to jsem si musel napřed dodělat maturitu. Pustil jsem se tedy do studia ekonomiky na střední integrované škole v Milevsku. Maturoval jsem z matematiky, protože cizí jazyky mi nejdou. No a když už jsem se naučil učit se, přihlásil jsem se na obor sociální práce na teologické fakultě Jihočeské univerzity. Bylo tam 240 uchazečů a brali třicet. Moc šancí jsem si nedával, ale vyšlo to a v tom oboru jsem se našel. Celým studiem se prolínaly myšlenky pomáhat, sloužit, a to mi bylo blízké. Je to stejné krédo jako u skautů," zmínil Zdeněk Herout, který byl dlouhá léta skautským vůdcem.

Po komunálních volbách ho v roce 2006 v ODS oslovili, aby kandidoval na starostu. „Řekli mi, že mám sice invalidní důchod, ale měl bych ještě něco dělat. Vážím si důvěry, se kterou mě lidi opakovaně zvolili do zastupitelstva a cítím pokoru, ale funkci starosty nijak nepřeceňuju. Ani to nejde, protože současný systém nedává starostovi možnost, aby si vybral tým, se kterým by chtěl pracovat.

Rozložení karet po volbách vás svede dohromady i s lidmi, se kterými bych jinak nechtěl ani v hospodě sedět u stolu. A teď společně něco dělejte! Když zrovna není rada města naladěná na jednu notu, jde to fakt ztuha. Je to o vůli dělat a nepolitikařit," vyznal se Zdeněk Herout. Stál také u zrodu píseckého hospice Athelas, působil v jeho čele do roku 2018. Pokračoval tak v pomoci druhým.

Odešel bývalý starosta, zastupitel, rybář, skaut, kamarád, dobrý člověk. Pro nejbližší manžel, táta, dědeček. Poslední rozloučení se uskuteční v pondělí 6. května ve 14 hodin v milevské synagoze, ve sboru Církve československé husitské v Milevsku.

Zdeněk Herout bude Milevsku velmi chybět. Čest jeho památce.

 

Další zprávy z regionu

 
 
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace