Na poslední dubnový den připadá výročí narození (1930) pražské scénáristky, básnířky a spisovatelky, která se dlouhá léta skrývala za pseudonymem Miloš Štípl (což bylo jméno jejího manžela). Pod svým vlastním jménem publikovala od roku 1963.
Ljuba Štíplová se ve své tvorbě věnovala především dětem. Navíc se podílela na tvorbě dětského komiksového časopisu Čtyřlístek, na němž spolupracovala s malířem a grafikem Jaroslavem Němečkem. Pro Čtyřlístek napsala téměř 250 epizod, které výtvarně realizoval J. Němeček. Dětský časopis Čtyřlístek vychází dodnes.
Ljuba Štíplová původně studovala sochařství na UMPRUM u Jana Kavana. Studium přerušila a pro zhoršení prostorového zrakového vidění se k sochařině již nevrátila. Věnovala se próze i satiře a psala sci-fi povídky pro mládež.
Svoje satirické verše publikovala v Dikobrazu, Literárních novinách, Mladé frontě a dalších časopisech. Byla autorkou rozsáhlé satirické epopeje Maleriáda, kterou se však ani v časech pražského jara nepodařilo vydat.
Protože při próze pro dospělé měla potíže s cenzurou, psala tedy hlavně pro dětské čtenáře a tvořila dětskou poezii. Výjimkou nebyly ani příběhy s kočičí tematikou, k níž měla doma inspiraci.
Mezi příběhy pro děti patří například Byla jednou koťata, nebo Pojď s koťaty do pohádky. Po známém večerníčku o koťatech Canfourkovi a Macourkovi napsala i knihu s kotěcími příběhy. Pro Mateřídoušku psala od roku 1959 cyklus Alfík + Bětka, později Příběhy kocoura Pazourka (1965-1966). V Pionýru jí vycházel cyklus Strýc, Laurinka a já (1967) a v Ohníčku seriál Trampoty jedné šestky (1963).
Čtyřlístek pro děti
Další scénáře psala zejména ve spolupráci s Jaroslavem Němečkem, který v roce 1969 založil kreslený časopis pro děti – Čtyřlístek. Jaroslav Němeček vytvořil čtyři zvířecí hrdiny, Pinďu, Myšpulína, Fifinku a Bobíka, původně pro pobavení svého malého syna Vítka.
Od 6. čísla psala Štíplová texty pro tento komiks a Němeček kreslil příběhy čtyřlístku zvířátek. Později se k nim připojili i další autoři.
Věnovala se také dalším dětským knihám: Spejblovy trampoty s Hurvínkem a Máničkou (1970) nebo scénářům večerníčků – s dramaturgyní Helenou Sýkorovou tvořily pořady pro děti.
Nejvíc oblíbenými se staly kočičí příběhy Byla jednou jedna koťata (1976).
Zmínit lze také její spolupráci s časopisem Věda a technika mládeži, v němž roce 1963 uveřejnila humoristicky laděnou sci-fi povídku Informace pro Apise. Inspirovala se detektivní literaturou nebo sci-fi: Isaacem Asimovem nebo Arthurem Ch. Clarkem. Jejím oblíbeným autorem byl Terry Pratchett.
V roce 2008 v rámci udílení výročních cen jí nakladatelství Albatros udělilo cenu za celoživotní práci s dětskou knihou.
Její tvůrčí a vtipně nesený život vyhasl 24. září 2009.