Jeden a půl milionu mrtvých - co způsobilo Velký irský hladomor?

30.4.2024 > Středověk > Anglie

Velký irský hladomor, známý i jako velký bramborový hladomor (Great Potato Famine) byl jednou z největších pohrom v historii Irska. Udeřil v roce 1845 a trval až do roku 1850. Kvůli nedostatku potravin zemřelo 1 500 000 lidí a zhruba 1 milion jich emigroval do zahraničí – převážně do USA, Kanady a Austrálie.

Jako oficiální příčina hladomoru se uvádí neúroda brambor. Přesněji řešeno, plíseň, která brambory napadla a ty se tak staly nepoživatelnými. Někteří historici nicméně poukazují i na jiné faktory, jako byl například export. Potraviny, které byly z Irska vyvezeny mohly mnoho lidí před hladověním zachránit.

Namísto brambor, slizká černá hmota

Epidemie plísně bramborové se objevila již v roce 1842 na celém východním pobřeží Spojených států a v Kanadě. Jediné, co rolníci vykopali nebyly žluté brambory, ale kusy slizké černé hmoty, které byly cítit hnilobou. A právě brambory byly základní a mnohdy i jedinou potravinou těch nejchudších.

Úplavice, tyfus i vši

Lidé se snažili zahnat hlad vším možným. Jedli syrový tuřín, kaši z napůl syrové kukuřice nebo mořské chaluhy. Tato nekvalitní strava měla samozřejmě za následek epidemií různých nemocí. Jednou z nich byla například úplavice, která si mezi místními lidmi vysloužila název „krvavá hnačka“. Objevil se také tyfus a cholera. Vedle průjmů a horečky se začaly šířit i vši. Nedostatek vitaminu C pak zapříčinil kurděje.

Exodus do USA a Kanady

Trpící lidé se přirozeně chtěli dostat z Irska pryč. Rok 1846 byl, co se týče migrace, neobyčejně silným. Nejdříve před hladomorem prchali chudí nájemníci, hned po nich drobní farmáři. Spoustu uprchlíků musel pojmout Liverpool. Na základě vysoké poptávky začaly lodě vyplouvat přímo z irských přístavů. Majitelé starých kocábek, které přeplňovali z touhy po zisku, dostali pro své dopravní prostředky přezdívku plovoucí rakve. Však také mnoho cestujících dlouho cestu nepřežilo. Nejen kvůli špatným podmínkám na lodi, ale i kvůli podlomenému zdraví z podvýživy. Hlavním cílem cesty uprchlíků byly především Spojené státy. Dále to byla Kanada, která byla jakousi levnou nepřímou cestou do USA. Někteří zůstali na Britských ostrovech.




K velké migraci mohl přispět i fakt, že se velcí statkáři snažili zbavit nájemníků (půdy) kvůli daňovému zatížení. Už tak špatnou životní situaci komplikovala i „čtvrtakrová“ klauzule, která znemožňovala dosáhnout na státní chudinskou pomoc každému, kdo měl k dispozici pozemek o výměře čtvrt akru a více (čtvrt akru činí něco málo přes 1 km2).

Zrušení obilných zákonů

Tehdejší premiér Robert Peel (ve funkci v letech 1834-35 a 1841-46) pro zmírnění dopadu hladomoru prosazoval zrušení „obilných zákonů“, jejichž cílem bylo ochránit domácí zemědělce zvýšením cla na dovážené obilí. Domácím producentům se takto snížila konkurence. Toto opatření však mělo za následek zvýšení cen potravin. Jednak si zemědělci mohli nastavit vyšší ceny, protože spotřebitelé neměli tolik možností, aby si mohli koupit levnější potraviny. Zvýšení ceny obilí pak způsobilo zdražení potravin, kde bylo obilí základní surovinou pro jejich výrobu. To vše mělo negativní dopad zejména na nejchudší vrstvy obyvatelstva.



Ke zrušení obilných zákonů nakonec došlo v roce 1846 (v tento stejný rok se navíc brambory neurodily znovu). Domácí trh se tak otevřel levnějšímu obilí z jiných zemí, jako například z Ruska nebo Severní Ameriky.

Na pomoc chudým přijel i vyhlášený šéfkuchař

K záchraně před bídou měl pomoci také institut nouzových veřejných prací, aby se vytvořila pracovní místa (50 % nákladů na ně hradila vláda). Přičemž v září 1846 bylo takto zaměstnáno 30 tisíc lidí. O tři měsíce později se jejich počet zvýšil téměř na půl milionu.

V lednu 1847 se vláda rozhodla s nouzovými pracemi přestat a poskytovat podporu přímo. Nový zákon umožnil vznik vývařoven. Do Irska se vydal i sám šéfkuchař anglického Reform Clubu Alexis Soyer, který zde vařil polévku dle stejného receptu, jako pro londýnské potřebné.
Po celém Irsku, v Británii i v USA vznikaly organizace, jejichž cílem bylo nakrmit hladové.

Důležité politické kroky Roberta Peela, humanitární pomoc i bohatá úroda po roce 1847 postupně vedly ke zlepšení situace. Roku 1850 byl hladomor po dlouhých letech u konce.

Dalo se všemu předejít?

Pravdou je, že během zimy 1846 až 1847, kdy 400 tisíc venkovanů trpělo nedostatkem, bylo za obchodem vyexportována 8 tisíc tun obilí, mouky, vajec, skotu, prasat a drůbeže. Všechny tyto komodity mohly hladovění zabránit. Nicméně v zájmu panstva byl především obchod za hranicemi.

Společně s vývozem a bramborovou plísní můžeme tuto katastrofu připsat i velice nestabilnímu hospodářství, které v Irsku panovalo kvůli válkám s Francií.

Spousta Irů je tak přesvědčeno, že Velký irský hladomor je výsledkem britské koloniální politiky.




Zdroje: MOODY, T. W. a MARTIN, F. X. Dějiny Irska. 3. vyd. Přeložil Milena PELLAROVÁ, přeložil Miloslav KORBELÍK. Dějiny států. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2012. ISBN 978-80-7422-179-8;
The Irish Potato Famine. https://www.digitalhistory.uh.edu/voices/irish_potato_famine.cfm;
Hunger on Trial: An Activity on the Irish Potato Famine and Its Meaning for Today. https://www.zinnedproject.org/materials/hunger-on-trial/ . Štítky: #irsko #19. stoleti #hladomor

Mohlo by vás zajímat

• Starověk
• Antický Řím
• Antické Řecko
• Egypt
• Středověk
• České země
• Anglie
• Francie
• Svatá říše římská
• Blízký východ
• Novověk
• Evropa
• Amerika
• Ostatní
• Časová osa dějin

#bitva (43)   #zivot v antice (41)   #legie (28)   #stavby (25)   #nabozenstvi (25)   #zivot ve stredoveku (21)   #16. stoleti (19)   #rytiri (14)   #caesar (14)   #sparta (14)   #14. stoleti (13)   #atheny (12)   #17. stoleti (12)   #otroci (11)   #persie (11)   #falanga (9)   #husite (9)   #oblehani (9)   #plantageneti (9)   #premyslovci (9)   Zobrazit všechny štítky