Kromě toho třiapadesátiletý lékař a manažer dostal za úkol rozjet i na celorepublikové poměry unikátní miliardový projekt léčebně rehabilitačního ústavu, který vzniká v Pasohlávkách na Brněnsku. „Už teď máme předjednaných několik klíčových pozic, které budou pro sanatorium nepostradatelné,“ hlásí v rozhovoru pro MF DNES Pavlík.

Co s vámi dělá, že po přechodu do Jihomoravské zdravotní už nejste každý den v nemocnici?
Za více než třicet let mé práce je to samozřejmě změna, protože vždy jsem působil jen v nemocnicích. Život bez pacientů a výkonu lékařské profese si neumím a ani nechci představit. Nadále mám – byť jen dílčí – úvazek ve Fakultní nemocnici u svaté Anny a v zařízení intenzivní chronické péče Chronicare. I po odchodu z Nemocnice Znojmo jsou to pacienti, kdo je jasným těžištěm mé veškeré práce. Jak v pozici lékaře, tak manažera. Za další nabídky práce anesteziologa a intenzivisty jsem rád, i když je nyní nevyužiji.

Krajská firma Jihomoravská zdraviotní (JMZ) je pro spoustu lidí velkou neznámou. Proč jste tuto nabídku přijal?
Mrzí mě, že je velkou neznámou, ale je to výzva. Jedním z klíčových parametrů všech strukturálních změn, které jsou předmětem veřejné diskuse či procesu politického rozhodování, je dlouhodobost, jež nepřispívá ke zvýšené pozornosti. To není kritika, ale fakt.

Navíc v JMZ, která vznikla přejmenováním již existující společnosti Thermal Pasohlávky, došlo k výraznému rozšíření kompetencí. Máme na starosti nejen to, aby vznikající Sanatorium Pálava bylo dokončeno podle nejaktuálnějších potřeb obyvatel kraje a uvedeno do provozu co možná nejefektivněji. Ale současně řešíme i nastavení vzájemného fungování v rámci nemalého systému poskytování lékařské péče, kterou zastřešuje Jihomoravský kraj v roli zřizovatele.

Než jste se přesunul na novou pozici, nabízel jste, že ještě dočasně povedete znojemskou nemocnici, což politici nepřijali. Bylo to pro vás velké zklamání?
Není mi blízké odcházet od rozdělané práce, navíc se situace na sklonku roku komplikovala i v souvislosti s celostátním protestem lékařů. Považoval jsem tedy za smysluplné souběh funkcí navrhnout. Ostatně agenda JMZ se částečně kryje s povinnostmi nemocnic. Využití synergických efektů, stejně jako plynulý náběh chodu JMZ se tak nabízely. V té době jsem to samozřejmě vidět nemohl, ale později jsem i hejtmanovi Janu Grolichovi (KDU-ČSL) přiznal, že by bylo velmi obtížné skloubit obě funkce a přitom všemu dát více než sto procent.

Šéf znojemské nemocnice povýšil a odchází, lékaři a sestry znervózněli

Krajský radní pro zdravotnictví Karel Podzimek (ODS) označil vytvoření JMZ za zlomový bod v řízení krajského zdravotnictví. Souhlasíte?
Za nezpochybnitelný fakt považuji, že vždy je šance na změnu k lepšímu. Praxe jasně ukazuje, že bez ochoty volených zástupců je prakticky nemožné tuto změnu umožnit – a bez účasti odborníků a lidí znalých praxe už vůbec ne. Klasickým příkladem je třeba zefektivnění nákupů. Jestliže nakupuji pro jednu nemocnici, nabízí se, že pokud to rozšířím na všechny, půjde o daleko větší objem a mám mnohem větší šanci získat nižší cenu. Jestliže místo jednoho tisíce kusů pořídím deset tisíc, výhodnější cena je nasnadě. Stejně tak máme za úkol zavést centrálně řízenou kyberbezpečnost nebo posuzování kvality nemocnic, stejné medicínské postupy například u paliativní péče. Cíl je jednoduchý – aby nemocnice fungovaly ve stejném módu, a ne každá trošku jinak.

Co jejich stejné fungování přinese běžným pacientům?
Jihomoravan by měl v ideální podobě vědět, že pokud vstupuje do krajské nemocnice, a je úplně jedno, jestli ve Vyškově, nebo třeba ve Znojmě, vždy bude mít jistotu v tom, že jsou kvalitativně na stejné úrovni, mají zavedené stejné procesy a dokumentaci a nezáleží na tom, zda lékař slouží tam, nebo tam. Mělo by dojít k unifikaci systému v nejvyšší možné kvalitě.

Na co se použijí peníze ušetřené díky hromadným nákupům třeba léků, respektive v čem se lidem zlepší zdravotní péče?
Je poctivé přiznat, že hlavní slovo má vždy zřizovatel, a tím je Jihomoravský kraj. Jeho politici rozhodují o části rozpočtu, která nesouvisí s úhradou od zdravotních pojišťoven za péči. Považuji za pozitivní, že deklarovali, že to, co se uspoří, zůstane ve zdravotnictví. Avšak já všem doporučuji se na problematiku nákladů zdravotnictví podívat v širším kontextu ekonomické reality. Stejně jako každá domácnost, ale třeba i škola, taky nemocnice čelí inflaci, výraznému nárůstu cen energií, lidské práce, potravin. Věřím, že centralizace nákupu a zefektivnění procesů může přinést nemalé úspory, které však v konečném důsledku nemusí znamenat snížení výdajů v nominální hodnotě.

A dá se tedy vůbec konkrétněji říct, na co by se peníze použily?
Výborná otázka, avšak já mohu opravdu pouze navrhovat, jelikož rozpočet je v kompetenci vedení kraje. Navíc za současné situace bych to nepovažoval za korektní. Vzhledem k tomu, že na jižní Moravě jde o zcela nový model, můžeme se opřít jen o zkušenosti z jiných krajů. Ty ukazují, že i po umoření nákladů na procesy samotné – například naši činnost – je komplexnější systém stále finančně efektivnější, než kdyby si jednotlivé nemocnice některé věci řešily samy. Nabízí se použít část úspory, abychom mohli dál fungovat. Systém financování ale ještě nemáme s krajem do detailů dořešený.

Zmínil jste kyberbezpečnost. Fakultní nemocnici Brno na začátku covidu ochromil hackerský útok. Jak moc reálná je tato hrozba pro krajské špitály?
O nic menší než pro fakultní nemocnici nebo jakoukoliv jinou veřejnou organizaci. JMZ by v tomhle směru měla hrát ústřední roli. Naším úkolem je sestavit tým kyberbezpečnosti, jenž ochrání všechna zdravotnická zařízení kraje, aby si to nemuselo řešit každé samostatně.

Uprostřed ničeho začne stavba sanatoria, pro sestry otevřou speciální kurz

Dalším klíčovým úkolem je pro vás zajištění provozu sanatoria, jež obstará následnou péči o pacienty po těžkých stavech, třeba cévních mozkových příhodách. Kolik bude stát roční provoz ústavu s 214 lůžky?
V téhle chvíli to neumíme říct. V současnosti vzniká pracovní skupina s VZP, ve které bychom rádi upřesnili náběh činností, protože je iluzorní si myslet, že 1. ledna 2026, kdy má začít zkušební provoz, by začalo sanatorium fungovat v plném rozsahu. To je samozřejmě naprosto nereálné. Musíme se proto bavit o tom, zda začneme třeba na třiceti procentech kapacity. Po nějaké době budeme schopní číslo navyšovat, hlavně podle toho, kolik budeme mít personálu.

Nicméně nějaké předpoklady asi máte. Třeba že první dva roky budou ztrátové a situace se postupně zlepší…
Ano. Původní předpoklad zřizovatele je, že právě ty dva až tři roky nelze očekávat pohyb v černých číslech.

Potom by si na sebe měl umět ústav vydělat?
Sanatorium Pálava je bezesporu unikátní. Rádi bychom, aby už od čtvrtého roku činnosti mělo pozitivní hospodářský výsledek. Tím myslím, že si vydělá na náklady v daný rok, nikoliv předchozí ztráty.

Pro provoz tedy bude klíčový personál. Kde chcete sehnat víc než 150 zaměstnanců? Nový neurorehabilitační kurz na Masarykově univerzitě nepostačí...
Neradi bychom takzvaně vykrádali svoje vlastní nemocnice. Na druhou stranu buďme realisté. Takový personál neběhá po ulicích a nehledá práci. A když půjdu na úřad práce, nenajdu tam fyzioterapeuty ani sestřičky, protože jsou už někde zaměstnaní. Že bychom je nalákali z privátních zdravotnických zařízení, je docela málo pravděpodobné, ale ani to není vyloučené, protože lidé zohledňují spoustu aspektů.

Jaké konkrétně máte na mysli?
Pro někoho bude sanatorium dostupnější svou lokalitou. Už teď vím, že existuje personál, který bydlí v blízkém okolí a uvažuje, že pro něj bude stokrát snazší dojet deset minut z Pohořelic do sanatoria než čtyřikrát tolik do Brna. Vím, že jsou zdravotníci nespokojení třeba ve své nemocnici nezávisle na sanatoriu, takže spíš využijí příležitost, která se jim naskytne. V tomhle směru se pokusíme nalákat personál, jehož odbornosti budeme potřebovat. V téhle chvíli teprve vzniká strategie zahrnující platové výhody a benefity nebo možnost ubytování. Pracovníky se pokusíme získat všude možně.

Asi se nábor zaměstnanců neomezí pouze na region, že?
Určitě ne. Rádi bychom dokonce spolupracovali s agenturami, které najímají pracovníky v zahraničí. Existuje spousta potenciálu v Polsku. Nemyslím si, že z Rakouska k nám půjde zdravotnický personál, který nemluví česky. Ale jsou tam naši lidé, kteří působí za hranicemi už nějakou dobu a třeba budou mít tendenci se vrátit. Chceme přilákat i odborníky z jiných regionů, nejen z jižní Moravy. Už nyní vím, že má zájem erudovaný lékař fyzioterapie působící v Olomouci, který už poslal motivační dopis. Rýsuje se pozice hlavní sestry. Už teď máme předjednaných několik klíčových pozic, které budou pro sanatorium nepostradatelné a zásadní. Věřím, že tyto osobnosti na sebe natáhnou další zaměstnance.

Co personál z blízkého Slovenska, není i to možnost?
Jak už jsem zmínil, určitě využijeme agentury, jež profesionálně shánějí lidi také z jiných oblastí, z nichž se samozřejmě nabízí nejvíc Slovensko a pak Polsko. Ukrajina příliš ne, protože její systém vzdělávání v oboru fyzioterapie je velmi odlišný od našeho.

Benefity teprve ladíte, ale základní představu už byste měli mít. Jaká je?
Nejdůležitější je zkrátka plat, lokalita a možnost ubytování. A pak se nabízí celá řada dalších, které si necháme zpracovat – třeba možnost umístění dětí do školky a školy. Hned vedle je Aqualand Moravia, takže si dovedu představit, že třeba našim zaměstnancům v úzké spolupráci s ním dáme vouchery. Dále možnost dopravy zdarma ze strategických uzlů, jako jsou Pohořelice, Brno, Mikulov nebo Břeclav. Bude toho víc. Věřím, že je spousta lidí, kteří chtějí pracovat v nejmodernějším prostředí zahrnujícím novou budovu i technologické vybavení a podílet se na jeho „uvedení do života“. Umím si představit, že i to může být motivace.