Dívenka líbezná, všemi obdivovaná, obletovaná nápadníky, se postupně přemění na pečlivou matku, později užitečnou babičku, která děti pohlídá, lektvary léčivé dokáže připravit. Po letech je z ní bába ošklivá, nevlídná, nerudná, všude překážející. Okolní vesničané její existenci cítí jako cosi obtěžujícího, přebytečného (chlebíček nám ujídá), přemýšlejí, jak se jí zbavit. V pozadí je i zájem o její pastoušku. Příležitost se naskýtá o Filipojakubské noci, kdy se údajně houfují čarodějnice ke svým rejům.

Nazveme ji čarodějnicí a upálíme. Uřkla nám krávy. Kdo se má na tu šeredu dívat.

Bábušku přibijí hřebíky za prsty ke kmeni stromu, obloží roštím a zapálí. Baví se jejím utrpením.

Slavit svátek čarodějnic je ohavnost, atavismus, a lidstvo by se mělo od něj distancovat.

Nemám šanci situaci změnit, ale tento hlas by tady měl zaznít.

Petr Prause, redakce HAMÍK