Režisér a scenárista Alex Garland se divákům zapsal do paměti především svými osobitými sci-fi kousky jako Ex Machina nebo Anihilace, případně mysteriózním hororem Men. Jeho filmy často balancují na hraně skutečnosti, jsou plné symbolismu a snaží se o myšlenkový přesah. Novinka s názvem Občanská válka (v originále Civil War) je svým tématem na hony daleko od Alexovy předchozí tvorby, nijak však neubírá režisérově snaze přimět diváka k zamyšlení.
Film se odehrává v alternativní přítomnosti, případně blízké budoucnosti, ve které zmítá Spojenými státy občanská válka a země se rozdělila na několik frakcí. Tou největší jsou Západní jednotky (Western Forces), spojenectví Kalifornie a Texasu, které si podmanily již většinu Spojených států a jsou jen krůček od obsazení hlavního města Washingtonu, v němž se ukrývá autoritářský prezident a zbytky vládních jednotek.
Uprostřed toho všeho sledujeme příběh válečné fotografky Lee (Kirsten Dunst), která se se svým parťákem Joelem (Wagner Moura) snaží dostat do hlavního města dřív, než bude obsazeno separatisty. K nim se na poslední chvíli přidávají mladá začínající fotografka Jessie (Cailee Spaeny) a novinářský veterán Sammy (Stephen McKinley Henderson). Pro tuto skupinku tak začíná nejen boj s časem, ale také s nástrahami, které válkou rozvrácená Amerika skýtá.
Občanskou válku mohou někteří diváci číst jako alegorii nejčernějšího scénáře Trumpova znovuzvolení americkým prezidentem. Obecně nejen v USA, ale i třeba v Evropě však můžeme sledovat vícero politiků s autoritářskými tendencemi a snímek zdatně a realisticky ukazuje, jak by to dopadlo, kdyby nezůstalo jen u výhrůžek a hlásání k davům.
V rozdělených Spojených státech se nebezpečí kulky vznáší na každém kroku a co člověk před pár lety považoval za domovinu, to je v Garlandově filmu nepřátelské území plné ozbrojenců. Každý si za pomoci automatické pušky může nárokovat vlastní verzi práva a být Američanem již není dost k tomu, aby vás včerejší spoluobčan dnes nepovažoval za nepřítele státu. Musíte být tím „správným“ Američanem, abyste vůbec měli šanci přežít.
Snímek není žádným válečným blockbusterem. Děj se dělí na epizodní příhody, které se čtveřici novinářů dějí na její 850 kilometrů dlouhé cestě, a dokreslují rozvrácenost světa, v němž se odehrávají. Garland záměrně nechává diváka samotného dotvářet si kompletní obrázek z jednotlivých příhod a vypráví hlavně skrze až dokumentaristickou autenticitu jednotlivých situací. Nic vám líp nenaznačí rozvrácenost společnosti, než zničená vojenská helikoptéra uprostřed obřího parkoviště před nákupním centrem.
Každá další zastávka novinářské party je intenzivnější, nebezpečnější a tragičtější. A díky rozmanitosti ústředních postav to celé divák vnímá skrz více pohledů. Nejvýraznější je kontrast mezi fotografkami – zkušenou a válečnými konflikty ostřílenou Lee (Dunst) a mladou a naivní Jessie (Spaeny), která zjišťuje že realita válečného reportování je daleko za hranou jejích představ. Přesto jí něco uvnitř nedovolí to otočit. Určitě je v tom snaha dostát novinářským ideálům, ale možná také nějaká niterná, daleko temnější motivace, když na řadě novinářů pozorujeme, že je konflikt svým způsobem fascinuje, stejně jako touha být v jeho popisování „nejlepší“. Nic z toho není podáváno polopaticky, ale prostřednictvím nuancovaných výkonů jednotlivých herců.
Film se zaměřuje také na přímočarost amerického myšlení, ve kterém veškeré problémy řeší řádně nabitý samopal. Všudypřítomnost zbraní na každém rohu zdánlivě obyčejných vesnic a měst mluví za své. Jedním z vrcholů filmu je pak scéna, v níž exceluje Jesse Plemons, jako zaslepený „vlastenec“ ochotný pro lepší Ameriku prolévat krev civilistů. Závěrečnou čtvrthodinou si film získá i fanoušky akčnějších scén, když vidíme skvěle zrežírovaný postup vojsk Západních jednotek Washingtonem. To vše je podtržené skvělým ozvučením filmu, které výrazně podporuje nejen akční scény, tak i ty dramatické.
Závěr:
Alex Garland servíruje film žánrově odlišný od své dosavadní tvorby, ovšem jeho rukopis nikam nezmizel. Symbolismus a metafory nahradilo syrové drama, které varuje před lhostejností a před tím, kam může zajít polarizace společnosti. Válkou rozštěpené Spojené státy vnímáme skrz optiku několika odlišných postav a díky tomu prožíváme více druhů emocí. Garland je navíc šikovný režisér a jeho pohled na rozvrácenou krajinu dokáže lusknutím prstů vyvolat melancholii či nahnat mráz do zad. Napětí se dá krájet a hereckým výkonům není co vytknout.
Válečné téma tak bývalému spisovateli sedí stejně jako mysteriózní sci-fi a dokáže ho pojmout svým osobitým a přemýšlivým stylem, což je přesně to, proč se vyplatí vyhlížet každou jeho další premiéru.
