ROZHOVOR | Ashley Slater: Freak Power bych obnovil pouze za mega balík

Jak vzniknul Heptet a čí to byl vůbec nápad?
Ashley: Nápad na Heptet se zrodil vlastně už před třinácti lety.  Hráli jsme s Freak Power na jednom festivalu, a pak jsme přijeli do Prahy. Tou dobou jsem se hodně vídal s Monkey Business, společně jsme byli v několika jazzových klubech a tam hrál Jan Kořínek, a hned jak jsem ho viděl a slyšel, věděl jsem, že bych si s ním rád někdy zahrál, měl prostě super energii.
Jan: Ashley tehdy přišel, vlezl na podium a odehrál s námi většinu koncertu. (smích) Jako kdyby k nám už dávno patřil.
Ashley: A posledních třináct let jsme zůstali v kontaktu, psali jsme si. A protože teď zrovna žiju v Německu, hned za hranicemi, v Chemnitzu, říkal jsem, že lepší příležitost dát dohromady kapelu s Honzou už asi nebude. Tak jsme se dohodli, že do toho půjdeme.
Jan: Hodně tomu pomohl David Gaydečka, ten nás podpořil a pomohl nám dát se dohromady.
Ashley: To je pravda, vloni v létě jsem zajel do Prahy za Matějem Ruppertem, on hrál jako DJ na nějaké akci v parku, a přišel se tam podívat David Gaydečka. Matěj nás seznámil a jak jsme si tak povídali, tak jsem před Davidem nadhodil, že bych chtěl dát do kupy kapelu s Honzou Kořínkem, stylově trochu jako ze šedesátek, blue note, groove … A David hned říká, super, to se mi moc líbí, jdu do toho s vámi. To se často nestává, aby se vám někdo takhle nabídnul a ujal se vás jako váš agent, takže bylo jasné, že se musíme chopit příležitosti. Když jsem byl příště v Praze, sešli jsme se a dali s Janem dohromady nápady na setlist. Řešili jsme, koho pozvat, aby s námi hrál na bicí, já navrhoval svého kamaráda Steva (Steve Argüelles, pozn. red.) z mojí bývalé kapely Loose Tubes, ale Honza už měl na tu pozici vymyšleného Olivera Lipenského, což se ukázalo jako super tah.

ROZHOVOR | Ashley Slater (Freak Power): Nechci křísit zašlou slávu Freak Power. S Normanem Cookem jsme si nikdy nebyli blízcí

Základ kapely složený z českých muzikantů jsi tedy měl, co se dělo dál?
Ashley: V klubu Doupě jsme pak s Honzou a Oliverem pár dní nahrávali backing tracks/ doprovody, ten materiál jsem si pak odvezl domů a pracoval na něm. Na závěr jsme se dohodli na seznamu skladeb, máme jich zatím asi dvacet, ale chtěl bych mít v repertoáru asi čtyřicet. Chtěl bych být jako Prince a jen nadhodit „a teď si dáme tuhle” ale to by byla jediná podobnost mezi mnou a Princem, na žádné jiné úrovni bych nás neporovnával. (smích) Pak jsem celý únor a a březen dával všechno dohromady, dělal aranžmá, Lexie (Alexey Sviderski, pozn. red.) za mnou jezdil. Bydlí taky v Chemnitzu. Původně jsem si myslel, že tenorsaxofon by mohl hrát Osian Roberts, oslovil jsem ho, ale on bohužel neměl čas, tak jsem šel za Lexiem a říkám mu: „Budeš hrát tenorsaxofon.“ A on na to, že není saxofonista. „Teď už jsi,“ odvětil jsem. (smích)

Jak si získal další členy kapely?
Ashley: Na trubku byl jasný Nick Etwell, známe se už velmi dlouho, párkrát jsem hrál s jeho kapelou Filthy Six před léty v Londýně, ale to už je asi dvacet let.
Jan: Já Nicka taky znám z jiného projektu.
Ashley: Nicholu, (Nichola Pope, pozn. red.) která hraje na barytonsaxofon, jsem dlouho sledoval na sociálních sítích, a tak jsem si na ni hned vzpomněl, když se rodil Heptet.  Ve všech předchozích kapelách jsem se vždycky snažil o co největší diverzitu, takže jsem hledal do Heptetu někoho, kdo je sice skvělý muzikant, ale zároveň není bílý muž.  Když jsem Nicholu požádal, aby s námi hrála, řekla: „Bože, to snad není možné, vaše hudba byla moje dospívání, na Freak Power jsem tancovala s partou na pláži, nemůžu uvěřit, že s vámi budu hrát“.  A nyní s námi hraje. A hraje opravdu skvěle.

A jak jste se poznali s Alexem?
Ashley: Poprvé jsme se viděli v Odese, hráli jsme tam s mou bývalou kapelou Kitten and The Hip.  Když jsme se poprvé s Lexiem setkali, byl z toho trochu ohromený.
Alex: Pro mě byla tenkrát veliká událost jen být s Ashleyem, byť jen v jedné místnosti. Hrát s ním byl můj sen.
Ashley: Takže pro Alexe je Heptet splněný sen, stejně tak pro Nicholu. Pro Nicka je to asi noční můra! (smích)

Jak to probíhalo dál? Asi nebylo jednoduché se společně sehrát a vše nacvičit, při tom na koncertě to vypadalo, jako byste spolu hráli roky.
Ashley: Díky. Nejprve jsem všem členům rozeslal jejich partitury a oni se mi ozvali zpátky s připomínkami, pár věcí jsme změnili a všichni cvičili a připravovali se. Já a Lexie jsme poslední tři týdny hráli společně každý den. Je fakt příjemné cvičit s perkusionistou, je to daleko větší zábava. Další výhodou téhle formace je, že většina členů sama vede nějaké hudební těleso, takže přesně vědí, jak to chodí. Nechali mě, abych Heptet vedl, ale s tím, že se nemusím o všechny starat a můžu si naplno užívat hraní. Takže to všechno úžasně zapadlo do sebe a koncerty se fakt povedly. Včera jsme hráli poprvé dohromady na jednom pódiu, ale nikdo by nám to asi nevěřil, kdybychom mu to řekli. Známe se jako kapela, která spolu hraje dlouho.  A i tak vypadáme, dnes jsme měli oficiální focení, a i na fotkách to vypadá, že spolu hrajeme léta... Prostě máme dobrou partu a v sestavě je skvělá atmosféra. Doufáme, že z tohohle společného hraní dáme dohromady EP se čtyřmi skladbami. Ale hlavně chceme hrát koncerty.

LIVE: Freak Power v čele s Ashleym Slaterem rozvášnili našlapané Rock Café

Máte naplánované další akce? Slyšel jsem, že David Gaydečka vám na léto nasmlouval například účinkování na festivalu.
Ashley: Ano, na festivalu Krásný ztráty, v plánu jsou také nějaké koncerty v Rakousku. Takže co teď chci, je hrát s touhle kapelou do konce života. Dokud budu schopný hrát, takže odhaduju tak do příštího roku. (smích)
Jan: Teď všichni hrají do devadesáti, tak se nevymlouvej. (smích)
Ashley: Já budu rád, když to dám do sedmdesáti.  Ale přesto, že nejsme úplně nejmladší, máme pořád na pódiu energie víc než kdejaká mladá kapela. Super je, že si opravdu můžu vybrat, co budeme hrát. Pokud se rozhodneme nahrát verzi písně Sexy Motherfucker, tak prostě můžeme, a to je super. Jakoukoliv píseň, co se mi líbí. Hlavním cílem bylo mít kapelu, na kterou můžou lidi tancovat. Nejsem purista, věřím, že jsme na podiu proto, abychom lidem udělali radost a pomohli jim zapomenout na všechny problémy a hrůzy dne na hodinu či dvě. To je hlavní cíl. Já už nemusím nic dokazovat, vím, že nejsem nejlepší trombonista na světě, ale pořád mohu lidem mnoho dát.  A možná teď budu znít neskromně, ale vždycky jsem hrál se skvělými kapelami. A věřím tomu, že jsem dobrý kapelník, umím dát dohromady lidi, kterým to klape.

Chystáš něco nového s Freak Power?
Ashley: Zrovna včera se mě na to někdo ptal. Řekl jsem mu, že jedině, pokud bych za to dostal mega balík. Nečinnost Freak Power vznikla taky trochu právě kvůli agentovi, který za moc nestál. Neuměl vyjednat slušné koncerty za slušné peníze. Ale já nejsem nostalgický, neupínám se k minulosti a se slzou v oku nevzpomínám na svá nejúspěšnější léta s Freak Power. Navíc, kdo ví, třeba mě nejlepší časy ještě čekají. (smích) Ale samozřejmě mám pořád rád tu hudbu a hlavně lidi, se kterými jsem hrál. Ale jak už jsem říkal, s Heptetem mám výhodu, že si můžu hrát, co chci. Například píseň Paula Simona.

Před rokem jsi mi říkal, že žádné hudební idoly z mládí nemáš, je tedy Paul Simon výjimka?
Ashley: Pamatuješ si to dobře, já vlastně žádné idoly nemám. Ale Simon a Garfunkel byli hudba mého mládí a ovlivnili mě asi tak jako každého, kdo vyrůstal v 60. a 70. letech. Když se pak rozpadli, Paul Simon vydal samostatné album – ani už nevím, jak se jmenovalo. Pamatuju se, jak jsme ho poslouchali cestou do školy v autě. Takže mě určitě ovlivnil a je skvělý muzikant.

Zmínil jsi, že stále bydlíš v Německu, ve městě Chemnitz. Žije tam s tebou i tvůj syn?
Ashley: Nežije, momentálně bydlí se svojí mámou v Anglii. Za poslední léta si se mnou užil spoustu harcování po světě a dobrodružství, teď asi nastal čas, aby měl nějaké stabilní místo k žití. Mimochodem, stal se z něj výborný DJ, mohl bych ho poslouchat hodiny. Takže vášeň pro hudbu jsem mu rozhodně předal.

Text: Aleš Materna, Lenka, Walker, foto: Aleš Materna, Michal Ivanega, GoatNoise Photography archiv kapely
Témata: Ashley Slater, Heptet, Freak Power, rozhovor