Plodný romanopisec a potomek ukrajinských židovských imigrantů Auster proslul v 80. letech minulého století. Stal se typickým newyorským autorem své generace. Jeho příběhy si často pohrávaly s tématy shody okolností, náhody a osudu, doplňuje britský list The Guardian.
Psal o úzkosti, nejistotách, iluzi či paměti. Přestože svá díla umisťoval takřka výhradně do New Yorku a přilehlých států, jeho protagonisté nenacházeli klid ani ve víru velkoměsta, ani v občasných výletech za jeho hranice. "Většina mých knížek začíná v krizovém okamžiku. Něco se stalo. Někdo ztratil milovanou osobu. Někdo jiný onemocněl. To v takovém okamžiku odhalujeme, kým jsme," řekl v interview pro časopis Xantypa.
Do širšího povědomí čtenářů se dostal detektivními prózami nazvanými Newyorská trilogie, vydanými v roce 1987. Trojice příběhů vzdává hold takzvané drsné škole americké detektivky. Kromě toho byl autorem knih Vynález samoty, Mr. Vertigo, Leviatan, Muž ve tmě, Kniha iluzí nebo Brooklynské panoptikum.
Spousta z nich vyšla také v českém překladu, jako poslední to byla v roce 2014 antiutopická próza V krajině posledních věcí. Ta formou dopisu, který píše mladá žena své kamarádce z dětství, uvádí čtenáře do bezútěšné budoucnosti v rozkládajícím se městě, kde platí zákon silnějšího a policejní represe. Knihu v překladu Jana Jiráka publikoval Prostor.
Vedle literatury se Paul Auster věnoval i scénářům, sepsal ho například k filmu Smoke, který roku 1995 na Berlinale získal cenu Stříbrný medvěd. Psal také poezii, eseje, písňové texty a překládal. V posledních letech publikoval mimo jiné obsáhlou biografii amerického spisovatele Stephena Cranea. Svou závěrečnou prózu nazvanou Baumgartner zveřejnil vloni.
Renomovaného spisovatele mohli osobně poznat i čeští čtenáři, v roce 2008 byl hostem pražského Festivalu spisovatelů. Prozradil tehdy znalost děl Václava Havla, Milana Kundery i Bohumila Hrabala, za mistrovský ale označil také román Život s hvězdou od Jiřího Weila.
"Píšu perem. Píšu, škrtám, a když se mi to zdá hotové, tak to přepíšu na stroji. Na klávesnici počítače psát nechci," řekl tehdy v interview pro časopis Týden. "Mně se na mechanických psacích strojích líbí, že musíte vynaložit určitou fyzickou námahu, abyste něco napsal. Žádné hlazení klávesnice, psací stroj klade odpor. Krom toho mi nehrozí zánět karpálního tunelu, psaním na stroji posiluji svaly prstů," dodal.
Auster divákům v Městské knihovně promítl svůj autorský film Vnitřní život Martina Frosta, k němuž napsal scénář a zároveň ho i režíroval.
Na festivalovém večeru v Divadle Minor pak Auster debatoval s beatnickým básníkem Michaelem McClurem, kanadskou spisovatelkou Margaret Atwood a českým básníkem Petrem Králem o světových událostech roku 1968. Hlavními motivy jejich vzpomínek bylo vnímání války ve Vietnamu, studentské protesty ve Spojených státech a obecná ztráta důvěry.
"Sympatizoval jsem se studentským hnutím, účastnil se ho a byl zatčen. I mě strhla nenávist vůči vládě, k válce ve Vietnamu a k rasismu v USA. Ale nikdy jsem nevěřil, že budeme dělat revoluci, ta samozřejmě nebyla možná," popsal pro deník MF Dnes spisovatel, který koncem 60. let studoval historii na Kolumbijské univerzitě v USA.
Bouřlivou společenskou náladu vysvětloval mimo jiné strachem z odvodu do armády. "Pro mladého amerického muže byla samozřejmě určující válka ve Vietnamu. Visela nad námi hrozba a v okamžiku, kdy jsme opustili univerzitu, dostali jsme se do spárů armády. Zdálo se, že existují jen dvě možnosti: jít do vězení, nebo utéct ze země. Pokud se takhle váš svět ocitl v troskách, pravděpodobně nebudete tak racionální, jako kdybyste před sebou viděli budoucnost," řekl Auster v Praze.
