TLDR: Mentální ruminace je běžný projev lidského mozku. Stane-li se chorobnou a patologickou, může pomoct racionalizace – nebo v nejlepším případě pomoc odborných psychologů či psychiatrů. Úvaha tuna.

Jestli něco náš druh definuje, pak je to přemýšlení. Nemáme masivní drápy, hbité nožky nebo třeba schopnost skákat na rekordní vzdálenosti – namísto toho máme mozek. Jenže stejně jako drápy můžou zarůst a sprint může skončit zraněním, i naše přemýšlení může vést občas k mrzení. Někdy se zdá, že se dokážeme zaseknout ve stejných myšlenkách, které se v naší mysli opakují jako zasekaný gramofon. Ale co to přesně způsobuje a jak se s tím vypořádat?

Seznamte se s ruminací

Základem toho všeho je ruminace – sofistikované slůvko znamenající přežvykování… anebo obsedantní uvažování o stejné myšlence. Takže vlastně takové „mentální přežvykování“. Jedná se o mentální stav, kdy něco v naší mysli opakujeme stále dokola, často vedoucí k přílišnému uvažování – čili ve světovém jazyce „overthinkingu“.

Stejně jako gramofon, který hraje tu stejnou pasáž furt dokola, naznačuje určitý problém s gramofonem, i mentální ruminace může být příznakem nějakého problému. Jenže zatímco do gramofonu stačí kopnout, aby se odsekl, s napravováním abstraktnějších mentálních neduh je to krapet složitější.

Náš mozek je evolucí naprogramován tak, aby neustále vyhledával ve svém okolí hrozby a ideálně ruku v ruce s tím navrhoval i způsob, jak se proti nim bránit a tím nás udržet v bezpečí. Ale tyto hrozby mohou vycházet nejen z objektivních měřítek (tygr v houští, kamion nebrzdící před přechodem), ale také z našich předchozích zkušeností, popřípadě to mohou být takové ty „co kdyby“ situace.

V takovém případě je nakročeno k patologickému uvažování. Co s tím?

Co s tím?

Kirsty Ross, profesorka z Massey University, mluví o dvojici stěžejních skutečnostech kolem overthinkingu. Za prvé jde většinou o myšlenky, které v nás vyvolávají nějaké silné emoce. A za druhé jsou se týkají situací, které se buďto již staly anebo jsou pouze hypotetické – což také znamená, že neexistuje způsob, jak bychom tyto situace mohli napřímo ovlivnit a tím vyřešit.

Je tedy více pravděpodobné, že v těchto myšlenkách budeme více zaseknutí a budeme tedy přemýšlet stále dokola. Prvním krokem k nápravě je však přijetí toho, že jsou mimo naši významnou kontrolu. Pokud nepomáhá racionalizace, existují i další metody, které mohou pomoci.

Patří mezi ně tradiční plejáda protiúzkostlivých metod: nalezení distrakce, sportování, pomoc někomu jinému. Samozřejmě, naopak doporučovanými metodami je hledání „rychlé“ pomoci v alkoholu či drogách. Nakonec pokud má overthinking setrvalý patologický charakter, to nejlepší, co lze dělat, je sáhnout po pomoci odborníků.

I u nás lze v prvním kroku hledat duševní pomoc například skrze aplikaci Nepanikař a související síť první pomoci při psychických malérech.

Odborná oprava

Ve finále je ruminace dost normální věc – které se obvykle věnuje do nějaké míry každý z nás. Ačkoliv se samozřejmě může stát, že overthinking u někoho povede k chorobným projevům, které danému jedinci znemožní normální fungování. Tam je potom vhodné vyhledat odbornou pomoc.

Odborná pomoc má i dnes stále pro mnohé cejch čehosi nadbytečného a neužitečného. Jak jsme ale zmínili: nejsilnější lidskou stránkou je naše uvažování, a stejně jako by zlomené drápy nebo pochroumané nohy zvířat i lidí léčíme (typicky) vyhledáním odborníků, bylo by s podivem, kdyby stejný recept – jenom s odborníky jinými – neměl platit i pro pomoc se „zaseknutým“ mozkem!

[Ladislav Loukota, ST]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz