Vědci se konečně dozvěděli víc o kočovných Avarech. Byli silně patrilineární, vdovu si brali příbuzní
Generace rodů nebo zvyklosti ohledně manželských svazků. To všechno vyčetli vědci z DNA z kostí z avarských pohřebišť v dnešním Maďarsku. Avaři, původně kočovníci z Asie, přišli v 6. století do Evropy. Nezachovaly se po nich žádné textové záznamy, takže o jejich společnosti se toho moc neví. Nové informace teď přináší studie, která vyšla v časopise Nature.
Centrum avarské říše, jinak řečeno kaganátu, bylo v dnešním Maďarsku mezi Tisou a Dunajem, kde jsou k nalezení rozsáhlá avarská pohřebiště. Vědci se ve studii, kterou zveřejnil časopis Nature, zaměřili na čtyři, která jsou už celá prozkoumaná. Analyzovali DNA z kostí celkem víc než čtyř stovek lidí.
Avaři pocházeli ze severovýchodní Asie, zjistili vědci. Porovnávali DNA z kosterní nálezů v Maďarsku
Číst článek
Hodně nebožtíků bylo navzájem příbuzných. „Vysoká míra příbuznosti nás překvapila, to jsme nečekali,“ přiznává vedoucí studie archeogenetička Zuzana Hofmanová, která působí v Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii v Lipsku a také na Masarykově univerzitě v Brně.
Hlavním cíle průzkumu bylo zjistit, jak se projevila změna z kočovného na usedlý způsob života.
Patrilineární společnost
„Ještě více nás překvapilo to, že při rekonstrukci jejich vztahů se nám podařilo vytvořit rodokmeny. Ten nejhlubší z nich měl až devět generací. Z genetických dat se dosud nepodařilo rekonstruovat takto hluboké rodokmeny,“ pokračuje Hofmanová.
Z rodokmenů vědci poznali, že ta avarská společnost byla silně patrilineární, to znamená, že výsady a majetek dědil syn.
Archeologové objevili další záhadný římský dvanáctistěn. Nikdo neví, k čemu sloužil
Číst článek
Vědci nenašli žádné známky blízkých příbuzenských sňatků. Nevěsty měly taky asijský původ, ale pocházely odjinud, z jiných míst. Žena jednoduše odcházela za manželem.
Výzkumníci zaznamenali i jeden případ, kdy rodokmen pokračoval ne po mužské, ale po ženské linii.
„Shodou okolností je to moment, kdy došlo k velké archeologické změně týkající se patrilinearity v celém regionu. To může značit, že došlo k tamní politické změně, která ale stále byla provázána kontinuitou v mateřské linii. Ženy mohli hrát roli v nástupnictví a v tom, jak byla distribuovaná moc,“ pokračuje Hofmanová.
Sňatky s vdovou
Vdovu si zpravidla vzal příbuzný jejího zesnulého manžela – třeba její tchán nebo švagr. Takovým svazkům se říká levirátní.
„Tento druh svazků je známý především z nomádských komunit. Jsou dány v souvislosti s ochranou žen a dětí, také se jedná o známku důležitosti – komunita se je snažila udržet i přes smrt partnera,“ vysvětluje Hofmanová.
Je zřejmé, že Avaři věděli, kdo je s kým příbuzný. A v jejich společnosti to hrálo významnou roli.
„Byli si vědomi toho, kdo je jejich příbuzný, i například z pátého kolene. Levirátní sňatky jsou z těchto komunit známé a tyto kulturní praktiky se udržely i po usazení v Evropě. To je v rozporu s tím, co si mnozí myslí, že se stane po nárůstu imigrace určité společnosti,“ zavírá vedoucí studie, archeogenetička Zuzana Hofmanová.
