Kdyby měly mít knižní ceny Magnesia Litera nějakou hymnu, pak by to muselo být to, co kdysi zpívala v předělávce zahraničního hitu Hana Zagorová a její kluci, tedy tato klopotně vystavěná věta: „Je těžké brát věci tak, jaké jsou, jenomže jinak to nejde…“
Protože po proběhnutí dalšího ročníku opět čelíme naprostému míjení: někteří vědí, že už vůbec nemá cenu se nad výsledky rozčilovat, druzí je ale berou smrtelně vážně.
V čem spočívá toto nedorozumění?
