Miluše Šplechtová: Být pravdivý a uvěřitelný, to je „grunt“ herecké práce

Miluše Šplechtová: Být pravdivý a uvěřitelný, to je „grunt“ herecké práce

Tisk

soukromý archiv Miluše Šplechtová„Všechny role, které jsem kdy hrála, jsem měla ráda. Některé více, některé méně,“ přiznává Miluše Šplechtová, která v dětství uvažovala, že půjde ve stopách své maminky a stane se učitelkou. Našla se v herectví a hraje v divadle, před kamerou a působí v dabingu. Jak sama přiznává, jednu polovinu jejího života naplňuje rodina, tu druhou divadlo.

Pocházíte z Mostu, kde jste vyrůstala v rodině horníka a učitelky. Chodila jste na hodiny klavíru a do dramatického kroužku a chtěla jste být po vzoru maminky učitelkou. Jak vzpomínáte na svá dětská léta?

Na svá dětská léta vzpomínám s láskou. Rodiče se měli velice rádi a nám dětem vytvářeli domov plný štěstí a porozumění. Pamatuji si, že jsem spolu s bratry a kamarády z okolí trávila celé dny venku. Hra na indiány byla naše nejoblíbenější. Také si pamatuji, že jsem jako hodně malá holka oblažovala naše sousedy předváděním různých zpěvaček. Myslím, že písničku „Zhasněte lampióny“ slyšeli stokrát.

Co rozhodlo, že se z vás nestala učitelka, ale šla jste studovat herectví na konzervatoř? Jednou jste řekla, že herečkou jste díky Libušce Šafránkové …

Po vzoru maminky jsem chtěla být učitelkou. Maminka se snažila rozvíjet ve mě lásku nejen k hudbě, ale i k básničkám. Ona sama krásně zpívala. Vzpomínám na naše společné zpívání v kuchyni při vaření. Maminka držela druhý hlas a to mě moc bavilo. To i takové utírání nádobí šlo pěkně od ruky. Chodila jsem do dramatického kroužku a jezdila na recitační soutěže. No a pak jsem poprvé v televizi viděla Babičku. Libuška Šafránková byla úžasná. Četla jsem o ní různé články a v jednom byla zmínka, že studuje na konzervatoři v Brně. A tak jsem se rozhodla, že to zkusím taky a přihlásila jsem se ke zkouškám do Prahy. Ale to, že jsem byla přijata, se už maminka nedozvěděla. Bohužel zemřela velmi mladá, bylo jí 34 let. Dnes s odstupem času a s trochou nadsázky říkám, že za to, že jsem u divadla, může Libuška.

soukromý archiv Miluše Šplechtová s manželem Janem Hrušínským Divadlo Na Jezerce

Miluše Šplechtová s manželem Janem Hrušínským Divadlo Na Jezerce

Již během studií jste hostovala v divadle a začínala jste v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, pak jste byla v Realistickém divadle v Praze a 25 let v ND, kde jste si zahrála v inscenacích jako např. Pygmalion, Rock´n´roll, Sněhová královna, Srpen v zemi indiánů. Jakých bylo těch dvacet pět let ve Zlaté kapličce?

Dvacet pět let je kus života. Měla jsem to štěstí, že díky tomu, že mě Ivan Rajmont angažoval nejen do Činoherního studia v Ústí nad Labem, ale po letech i do ND, jsem měla možnost potkat se s úžasnými herci – Josefem Kemrem, Blankou Bohdanovou, Věrou Galatíkovou, Ladislavem Mrkvičkou, Josefem Somrem, Františkem Němcem, Vladimírem Brabcem… A na mé první kroky na jevišti ND dohlížel, jako režisér, můj milovaný tchán Rudolf Hrušínský. Z divadla jsem odešla po nástupu nového šéfa činohry, tehdy Daniela Špinara.

Spolu s manželem Janem Hrušínským jste založili Divadlo Na Jezerce, které pokládáte za své čtvrté dítě a v němž působíte jako herečka – inscenace Mašíni, kde máte roli Zdeny Mašínové, ve hře Petra Vacka Ze života Čapka se představujete v roli Boha, v inscenaci Občan první jakosti vám režisér Matěj Balcar svěřil roli ukrajinské uklízečky Marty. Jaké role ráda ztvárňujete?

Všechny role, které jsem kdy hrála, jsem měla ráda. Některé více, některé méně. Mou srdcovou stále zůstává Irina ze Tří sester. V našem divadle hraji momentálně v pěti komediích a všechny mám stejně ráda.

Čím je pro vás divadlo? Je podle vás „gruntem“ herecké práce?

Jednu polovinu mého života naplňuje rodina, tu druhou divadlo. Takže se dá říct, že divadlo je můj život. Stejně jako v životě nechcete kolem sebe lež a faleš, nechcete je ani jako divák v divadle. Být pravdivý a uvěřitelný to je „grunt“ herecké práce.

soukromý archiv Miluše Šplechtová - s manželem Janem a vnukem Willíkem  - rok  2022 USA

Již coby konzervatoristka jste debutovala před kamerou ve filmu Tetované časom. Natočila jste řadu filmů a TV inscenací, je některý z nich pro vás zlomový?

Asi Panelstory a setkání s režisérkou Věrou Chytilovou.

Hodně se věnujete také dabingu. Co vás přivedlo k dabingu a jaké role ráda dabujete?

Dabing mám moc ráda. Už ani nevím kolik rolí jsem nadabovala a kolika hereckým kolegyním jsem propůjčila svůj hlas. Začínala jsem u Blanky Novákové filmem Oblomov. To je téměř před čtyřiceti lety. Mou poslední dabingovou velkou rolí byla královna Alžběta v Koruně.

Máte tři dospělé děti a pouze Kristýna se vydala v rodinné tradici pokračovat a stala se herečkou. Taky jste si spolu zahrály v divadle (Už je tady, zas!, Mašíni), stejně jako s manželem Janem Hrušínským (Takový žertík, Poslední aristokratka) a režijně vás vedl v komedii Charleyova teta. Jak se vám hraje s příbuznými?

Já si to užívám.

A co odpočinek a koníčky? Máte na ně čas?

Nejraději odpočívám na chalupě. Zahrada, zavařování, procházky, les. Také s Honzou rádi cestujeme, a protože dvě z našich dětí žijí hodně daleko, často za nimi létáme. Pravda, do Ameriky za Bárou a její rodinou létáme častěji než do Austrálie za synem Nikolou a jeho rodinou. Máme pět krásných vnoučat. Dva vnuky, Vojtíka a Kubu máme doma a ostatní ve světě. Myslím, že Vojtík a Kubík jsou momentálně mým nejoblíbenějším koníčkem.

soukromý archiv Miluše Šplechtová - s manželem a s vnoučaty 2023

Miluše Šplechtová:

  • Narodila se 13. 11. 1957 v Mostě a má dva bratry. Vystudovala pražskou konzervatoř.
  • Divadlo – Činoherní studiu v Ústí nad Labem, Realistické divadlo v Praze, ND a Divadlo na Jezerce.
  • Film a televize – Tetované časom, Skandál v Gri-Gri baru, Panelstory aneb Jak se rodí sídliště, Tisícročná včela, Zkouška paměti, Nemocnice na kraji města – Nové osudy, Cesty domů, Všechny moje lásky, Ulice.
  • Věnuje se dabingu.
  • S manželství s architektem Nikolou Stojanovem má syna Nikolu. Je vdaná za herce Jana Hrušínského a mají dcery Barboru a Kristýnu, která působí jako herečka.

Foto: archív Miluše Šplechtové


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Seriál k měsíci čtenářů : Knihovny pro K21, Severočeská vědecká knihovna v Ústí nad Labem

brezen-mesic-ctenaru 200V ústecké knihovně je vždy živo nejen v březnu, měsíci, který je již po několikáté měsícem čtenářů. Nějaký ten týden napřed totiž ústečtí knihovníci pro své čtenáře i návštěvníky připravují program, kter...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Čtěte také...

„Lákají nás spíše neznámí autoři“, říká majitel aukční síně Tomáš Hejtmánek


hejtmanek perexV pražské galerii Arthouse Hejtmánek aktuálně probíhá výstava děl sochaře a malíře Milana Beránka. Podařilo se nám vyzpovídat majitele aukční síně, pana Tomáše Hejtmánka. Jaké byly začátky jeho kariéry a jaké lákadlo chystá pro zájem...


Literatura

To byl Arnošt Lustig (Co s ním prožil František Cinger)

Lustig perexKniha, která naplní něžnou hrdostí, obejme touhou a silou žít naplno a mít za sebou život, ve kterém jste udělali vždycky všechno podle svého nejlepšího svědomí. Lidí, jako je Arnošt Lustig, moc není... Ale můžeme se od nich učit. Zkraje řík...

Divadlo

Moderní zpracování klasického příběhu

Cyrano perexPaříž, 17. století. Cyrano z Bergeracu (Luboš Veselý) je nápadný nejen díky svému vtipu, pohotovosti a básnickému umění, ale především kvůli svému mimořádně velkému nosu. Miluje svou nádhernou sestřenici Roxanu (Natálie Řehořová), o kterou má ...