Za železnou oponou bylo umění přísně regulováno státní mocí, ale české hvězdy šoubyznysu překvapivě prosperovaly. Ačkoli průměrný občan Československa bral v sedmdesátých letech necelé dva tisíce korun měsíčně, mnohé umělecké osobnosti se těšily z milionových příjmů.
Tedy samozřejmě jen ty, které režim toleroval, a kteří se naučili tolerovat režim…
Srovnaní s běžnými profesemi ukazuje na značný rozdíl v honorářích, což se týká jak herců, tak zpěváků. Těch ostatně ještě více.
Nejprve herci…
Herecké osobnosti získávaly výhody zejména na základě oficiálních titulů udělených státními autoritami. Ti, kteří byli prohlášeni za národní umělce, si za den natáčení mohli přijít až na 1 300 korun, zatímco zasloužilí umělci inkasovali 800 korun.
Ostatní členové hereckého ansámblu se mohli obvykle těšit na odměnu okolo 400 korun za natáčecí den. I venkovní natáčení přinášelo další finanční bonusy, zatímco výplaty v divadle však nebyly nijak závratné a herecké hvězdy se tak spoléhaly spíše na příjmy z filmového průmyslu, televizních a rozhlasových vystoupení.
Výborně na tom byli herci slavných jmen, jako třeba Vladimír Menšík, Rudolf Hrušínský, ale i Jiří Sovák, Jiřina Bohdalová a podobně. Například u mega populárního seriálu Chalupáři si jména jako Jiří Sovák či Luba Skořepová za jediné natáčení mohli dovolit nákup nového automobilu nebo jiných velkých materiálních statků.
Výtěžek z honorářů a tantiémů těchto herců dosahoval statisíců korun ročně.
Zpěváci na tom byli ještě lépe
Zpěváci se mohli spolehnout na ještě štědřejší finanční odměny, neboť jejich koncertní výkony byly honorovány sumou kolem 800 korun na vystoupení. Navíc jim byly umožněny klidně i dvojkoncerty v jednom dni.
A především mohli koncertovat „venku“, tedy v zemích východního bloku, kde se honoráře vyplácely ve výhodných kurzech. To platilo především pro vystoupení v Sovětském svazu a NDR, kde se výdělky měnily v Tuzex bonech na západní zboží. Příjmy z těchto koncertů se mohly vyšplhat až na astronomické sumy.
„Oni dost často mohli jezdit hrát do ciziny, na východ. Největší terno to bylo v tehdejším Sovětském svazu. Tam se tlačili všichni. Honoráře se převáděly na bony, kde byl neuvěřitelný kurz. Velmi výhodné pro ně byly také koncerty v NDR, protože tam si vydělané peníze vyměňovali v Tuzexu,“ zavzpomínal řekl pamětník, herec Jan Kuželka, který znal srovnání oceňování herců i zpěváků.
K tomu se přičítaly bonusy za tzv. amortizaci, což byl příspěvek na opotřebování hudebních nástrojů. Jako významný příjem se jevily i tantiémy z prodeje nosičů, kde si zpěváci přišli na výrazné částky vzhledem k milionovým prodejům.
I když jednotlivá částka z desky byla pouhých pár haléřů, masivní prodeje do statisíců a u některých umělců i do milionů kusů generovaly značné částky.
Nejvíce zářila hvězda Karla Gotta
Asi to nikoho nepřekvapí, ale nejvíce si vydělával Karel Gott. „Karel měl za jeden koncert 70 procent a já dvě a půl procenta, což tehdy bylo asi 250 západoněmeckých marek, v přepočtu asi 4 000 korun, a to bylo, myslím, velmi krásné. Kapelník Láďa Štaidl to rozděloval velmi spravedlivě,“ prozradil textař Ondřej Soukup na adresu Karla Gotta a lidí s ním spolupracujících.
Mimo domácí scény inkasoval za koncerty v Západním Německu honoráře, které byly v obřím kontrastu s platem průměrného občana.
Další významné osobnosti hudební scény, jako třeba Vítězslav Vávra nebo Hana Zagorová, se mohly pochlubit měsíčními výdělky rovněž několikanásobně vyššími, než byla průměrná mzda.
Vítězslav Vávra
„Za jeden prodaný nosič jsem měl 22 haléřů, obvykle se jich prodaly statisíce, takže to celkově udělalo slušný kačky. Ti nejlepší, jako byl Karel Gott, prodávali miliony desek, takže už za komančů byli multimilionáři,“ prozradil ještě za života médiím zpěvák Vítězslav Vávra.
I během komunistické éry se tedy daly vydělat slušné peníze, přes politické restrikce a uzurpování. Běda však, pokud jste se režimu vzepřeli nebo znelíbili. A mezi tím byla velmi tenká hranice.
Podívejte, jak umělci přispěli k pádu komunismu:
Zdroje: cnn.iprima.cz, zeny.iprima.cz, zeny.iprima.cz, www.ahaonline.cz
