Letošní předávání 4. ročníku No Stress Music Video Awards 2024, které proběhlo v sobotu 27. dubna v pražském ROYAL Theatre & Club Chic, se neslo v duchu “chci být světový za každou cenu, ale nevím jak to uspořádat ani jako myslivecký bál z Formanova filmu Hoří, má panenko”. Nepomohlo ani uvedení režiséra klipů světových hvězd, Johna Landise, do síně slávy (ano, byl to občas ‘béčkovej’ Thriller, ale bez Michaela Jacksona), ani prazvláštní kategorie Šok roku, kterou získal režisér Jiří Horenský za klip Overthinker pro ADONXS, ani udělení hlavní ceny v kategorii Klip roku 2024 pro režiséra známého jako Calmatic za videoklip Mess It Up! pro kapelu The Rolling Stones.
Celý večer byl místo deklarované “No stress” nálady z názvu akce (podle stejnojmenné produkční firmy organizátora cen) stresorem vizuálním, mentálním i poslechovým. Různorodá porota se 142 autorskými týmy přihlášených videoklipů ze 14 zemí jako vítěze hned v několika kategoriích zvolila klip Mess It Up! od skupiny The Rolling Stones, což nečekaně rezonovalo s náladou večera. Jeho název totiž přesně vystihuje to, co se ve vinohradském prvorepublikovém kině a divadle z roku 1929 ROYAL Theatre & Club Chic (jehož jméno i atmosféra koresponduje s prostorem), v sobotní večer událo. Ano, “zpackat, zvorat, …”, to totiž úplně sedělo.
Jaká byla stage? Jako návštěvník show Prague Burlesque, která se v prostorách Royalu koná každý pátek, jsem si nemohla nepovšimnout na stagi ponechaných kulis, které jsou součástí představení aktuální show Prague Burlesque “Showgirls: NIRVANA”. Dramaturg večera se s tím doslova moc nepáral. Pár otáčivých světel a trochu kouře na stagi přece postačí k wow efektu večera (nevystačí!), vše ostatní “odpracuje” genius loci pronajatého Royalu. A tak to bylo i s hlavní obrazovkou mezi vyhlašovanými nominacemi kategorií, kdy byl po devadesát procent času na stagi promítán na pozadí akce vizuál, kde zářilo 22 log sponzorů (partnerů) akce a pouze miniaturní sotva viditelný název soutěže. Největším šokem ale byly přítomné hostesky. Byla to doslova ukázková tzv. Nevěstina pomsta, kdy chcete jako hlavní protagonista zazářit a tu slávu si nenecháte nikým vzít, takže družičky obléknete do toho nejhoršího, co lze vymyslet. V tomto případě šlo o klon muchomůrek bílých (ne těch legendárních undergroundových od Egona Bondyho, zpívaná Milanem Mejlou Hlavsou) s Ferdou mravencem (ano módní policie se protentokrát nemilosrdně opírá právě do těchto míst, ale nelze jinak). Tušeným záměrem nejspíš byl styling v duchu pin-up girls, jenže ten se míjel s tématem současného videoklipu, o prostředí Royalu nemluvě. Levný lesklý satén vyhlížel lacině už z dálky a celek dorazila výměna podpatků mnohdy za špinavé tenisky v průběhu večera. Ladislav Špaček pláče.
Není omluvou, že se na deseticentimetrových podpatcích špatně chodí. I kostým lze vymyslet tak, aby odpovídal dress codu i aktivitě (hostesky nebudou sedět celý večer u baru). Konfrontace s prostředím Royalu nevídaná. Téma svatby jsem nepoužila náhodou, objevilo se na stagi několikrát. Rodinná atmosféra večera prostupovala od loňské svatby samotného ředitele cen Davida Laňky, který je sám režisérem, přes ohlášení zásnub a gratulace páru, jehož kontext (jiný než přátelství) jsem se slavnostním ceremoniálem nezaznamenala, až po kopii Happy Birthday přání Marilyn Monroe J. F. Kennedymu s dortem a výbuchem konfet od zpěvačky Noanne její kamarádce. Už chyběla jen ta tombola a kanec jako hlavní výhra. Zlatý kanec! Nebo alespoň bažant. Vítězové kategorií cen, jejichž organizátoři si dali za ambici prorazit do světa, odcházeli totiž ověnčeni nejen cenou za svůj talent v podobě ceny NSMVA, ale lahvemi, vouchery a dárkovými taštičkami Partnerů akce na projekčním plátně. Snad si třeba režisér vítězného klipu roku 2024 pro The Rolling Stones nechá zastřihnout vlasy v Praze, až bude mít zrovna cestu kolem. Na stage pro předání cen nedorazil a neposlal ani videozdravici, jen e-mail. Nebyl ostatně jediný, kdo poslal řediteli cen e-mail a ten ho pak obecenstvu přečetl.
Úvodní řeč? Moderátorka akce byla připravená, pohotová a profesionální, nehrála si jako na Andělech na styl “bude to vtipné”. Řeč byla bohužel dlouhá, hodně dlouhá, obzvlášť na úvod večera. Vysvětlovat zdlouhavě obecenstvu složenému z profesí, které se oceňují, a médií, jak to je těžké a co to obnáší, bylo úplně střelbou mimo terč… Nicméně večer moderátorce připravil perné chvilky, když se například evidentně neočekávaně nedostavil vítěz kategorie Nejlepší kreativní přístup, Miloš Dolinský. Prázdných hluchých míst na jevišti bylo až moc, žádný předěl, jingle se neudál. A rozpačitost večera pokračovala i v podobě samotných muzikantů na jevišti během celé akce. Délka vstupů byla často neúnosná (Dashi Stardust nebo kapela Vlny) vzhledem k formátu večera (nepřišli jsme na koncert), kvalita pokulhávala v kontrastu celosvětových ocenění a předkládaného smyslu cen NSMVA, například při vystoupení zpěvačky Noanne, jejíž vystoupení doplnila projekce. Jenže na cenách pro videoklipy působila tragickým dojmem, ostatní vystupující kapely večera ani žádnou videoprojekci neměly. Pomyslným zlatým hřebem do svatebního Royal dortu bylo vystoupení Anděly oceněné Pam Rabbit, která jako by si spletla publikum a se slovy “jste ňáký unavený ne?!” se snažila vytlačit nadšení z publika, které občas nevědělo, kdo to je, natož aby jí asistovalo do atmosféry letního festivalu s požadavkem na waving aplaus.
Myšlenky a ambice byly občas velké a zajímavé, ale nedotažené. Například kategorie Šok roku mě nejdříve mile překvapila, ale nevidím rozdíl s následující kategorií Nejlepší kreativní přístup, kterou získal letos videoklip od režiséra Miloše Dolinského Zůstaň od interpreta jménem Černý tesák. Dolinského videoklip je animovaný, ale že by šlo o extrémně kreativní přístup hodný ocenění, to si osobně nemyslím. Ale tady nejspíš hraje roli omezení nutnosti výběru z přihlášených děl. Stejně tak nechápu například nominaci videoklipu Houdini od Dua Lipa režiséra Andrého Chemetoffa v kategorii Nejlepší herec (jde o video, kde zpěvačka celou dobu tančí v tanečním sále a nic jiného se tam výrazově, kromě pěkné průměrné choreografie, neděje). Kategorii nakonec vyhráli Theodor Chramosta a Maruška König za herecké výkony v klipu Jakuba Königa, Dál. Dua Lipa získala cenu v Kategorii Nejlepší kamera. Nevyváženost nominací klade otázku na vzorek přihlášených videoklipů, ze 142 jich ve všech kategoriích stále rotovalo maximálně 10.
Pozitiva: kvalita českých videoklipů je vysoká, prakticky mě zaujali jen české nominace a vítězové, jako jsou Dál a Hvězdy Jakuba Königa, Ulalala od Anny Vaverkové (vítěz kategorie Nejlepší nízkorozpočtový klip, v režii Amálie Kovářové a Antoana Pepelanova) nebo dvěma cenami ověnčený videoklip Overthinker interpreta ADONXS.
Jestli se někomu podařilo mě vykolejit, abych přemýšlela o významu udílení jakýchkoli ocenění, pak to byly NSMVA 2024. (*Mess me up! mess sb up hovor. rozhodit, vykolejit, vyvést z míry koho, poplést koho – zdroj slovník seznam.cz)
Další zapomenutelná cena, těžce ležící pod jakoukoliv laťkou vkusu jak vizuálním, tak hlavně hudebním. Umělci, kumštýři, muzikanti všeho druhu, prosím nemusíte se přihlašovat do jakékoliv soutěže. Opravdu chcete přebírat na pódiích vouchery na kadeřnické služby, hotelové pobyty nebo pivo Rampušák? Vyvstává zde otázka množství, účelu a kvality různých soutěží a cen, a to nejen na poli hudebním. Má dnes vlastně vůbec nějaká cena ještě cenu? A jak to rozpoznat?
Bavit lidi a zachraňovat svět nebo oceňovat neviditelné profese kolem videoklipů se musí prostě umět a ne jen mít vlastní ceny a hezkou “tancovačku”. Nerozumím myšlence vzniku ceny, která se snaží pojmout nepojmutelné, v tak malém vzorku videoklipů přihlášených autory do soutěže postrádá smysl ve své rádoby celosvětovosti. Poměřovat velice kvalitní české tvůrce s celosvětovým show businessem prostě nelze. Souboj Davida s Goliášem se nekonal. Ani nemohl, z principu. Talentovaný autor, vytržený z české malé tůně, může dosáhnout světovosti, jak se několikrát ukázalo (například již v úvodu záměrně zmiňovaný Miloš Forman), ale nelze to promíchat s autory tvořícími u nás a poměřovat velikost svalů. To by musel být jiný punkový underground awards. Takhle to byla jen zpackaná příležitost.
Zvoláním poslední vystupující rodinného večírku, Pam Rabbit, také skončím “Máte se dobře?”— “No Stress baby, don’t try Mess Me Up!”
* O vítězích 4. ročníku NSMVA rozhodovala porota složená z italského výtvarníka Sergia Carusa, kazašského režiséra Kanata Torebaye, kameramana Jana Drnka, herců Adama Ernesta a Denisy Pfauserová, slovenského influencera Lukáše Frlajse a organizátora soutěže Davida Laňky.
* * Mezinárodní soutěž No Stress Music Video Awards (NSMVA) se konala poprvé v roce 2020 s jasným cílem. Poukázat na zajímavé klipy, které, byť jsou často mistrovským dílem, své detailnější ocenění nemají, a podpořit tak jejich tvůrce. Na rozdíl od jiných hudebních cen, které jsou nejen v České republice udíleny, se tak NSMVA nezaměřuje pouze na hodnocení hudebního snímku jako celku, ale oceňuje, stejně jako u filmu, i jednotlivé tvůrčí a umělecké profese, které jsou při tvorbě finální podoby videoklipu důležité. Do prvního ročníku se přihlásilo 111 videoklipů z 19 zemí. Cenu za videoklip roku tehdy získali tvůrci klipu francouzské kapely Caravan Palace. Vloni triumfoval klip Future Champ DJ Tribbse a Bena Cristovaa.
Výsledky No Stress Music Video Awards 2024
KLIP ROKU: THE ROLLING STONES – MESS IT UP / režie: CALMATIC
NEJLEPŠÍ REŽIE: JIŘÍ HORENSKÝ / ADONXS – OVERTHINKER
NEJLEPŠÍ KAMERA: ANDRÉ CHEMETOFF / DUA LIPA – HOUDINI
NEJLEPŠÍ STŘIH: RESMI KEREGE / KALIFARNIYA – PUERTO RICO
NEJLEPŠÍ HEREC: THEODOR CHRAMOSTA & MARUŠKA KÖNIG / JAKUB KÖNIG – DÁL
NEJLEPŠÍ KREATIVNÍ PŘÍSTUP: ČERNÝ TESÁK – ZŮSTAŇ / režie: MILOŠ DOLINSKÝ
NEJLEPŠÍ NÍZKOROZPOČTOVÝ KLIP: ANNA VAVERKOVÁ – ULALALA / režie: AMÁLIE KOVÁŘOVÁ, ANTOAN PEPELANOV
ŠOK ROKU: ADONXS – OVERTHINKER / režie: JIŘÍ HORENSKÝ
SÍŇ SLÁVY: JOHN LANDIS (USA)
(Spoluautorka reportáže: Markéta Ježková)
