„Přijeďte se k nám podívat, určitě nebudete litovat, máme co nabídnout přímo u nás, ale určitě také v okolí. Kdo si rád vyrazí do přírody, kde nebude rušen procesími turistů, jistě mi dá za pravdu,“ láká starosta Litenčic Josef Smažinka. A jak se časem ukáže, má pravdu.
Zajímavý je pohled kousek od radnice, kde se nachází litenčický zámek, jehož zahradu zdobí dva obří kaštany v plném květu. Na první pohled upoutá také místní kostel. Pak už stačí ujet pár kilometrů, projet sousedními Nítkovicemi, přeskákat hodně hrbolatou silnici, a když překonáte tuhle nerovnost, jste v panenské přírodě. Začít se dá třeba u Kozojedského dvora, velké usedlosti, kde se pasou desítky ovcí, z jejichž počínání usoudíte, že se tady opravdu nespěchá.
Po žluté značce dorazí „nespěchač“ volným májovým krokem ke dvěma rybníkům, které si odjakživa nechají říkat Přední a Zadní opatovský. Vody je tu poměrně dost, ale protože jsme zapomnětliví, u druhého z nich nahodíme zpátečku, to proto, že jsme si v autě nechali pitnou vodu.
Ono to ale není vůbec na škodu, jen vyměníme turistickou značku za modrou a zelenou a z Kozojedska vyrážíme do kopce. Odměnou jsou statné buky ve svěží jarní zeleni, to je výrazné osvěžení, stejně jako zmíněná voda.
Z lokality nad Kozojedskem to máme ještě asi kilometr a půl do cíle májové vycházky, což je rozcestí U Jelínka s pěkným posezením v přístřešku. Tady jsme v samém srdci Litenčické pahorkatiny.
Teprve, když se vydáme na zpáteční cestu, potkáváme první ctitele zdejšího poklidu, dohromady pět cyklistů, více nikoho. A když se zastavíme, máme jako na dlani celé sousední Chřiby, tentokrát ze severního, tedy daleko méně častého pohledu.
Ty si necháváme na příště, ale v máji to stihnout chceme určitě, to jsou možná nejhezčí, neboť krásně mladě svěží. Ostatně tak jako téměř vylidněné, ale o to příjemnější vrchy Litenčické pahorkatiny. A propos, nejvyšší je tu Hradisko se svými 518 nadmořskými metry. Se známějšími Chřiby si vlastně ani příliš nezadá.
