Česku se vstup do Evropské unie vyplácí. Celkově se naše životní úroveň přiblížila k úrovni západní Evropy. Za dobu našeho členství v EU vzrostlo bohatství průměrného Čecha o více než 40 %, a to ze 480 tisíc korun v roce 2024 na 675 tisíc korun v roce 2023.
Čerpáme víc, než kolik do EU přispíváme
Z rozpočtu EU získáváme v průměru 100 až 150 miliard korun ročně. Naše příspěvky do rozpočtu EU přitom dosahují 50 až 70 miliard korun. Každý rok tak má Česko díky rozpočtu EU k dispozici přibližně 70 miliard korun. To je víc, než kolik činí roční rozpočet většiny našich ministerstev.
„Od roku 2004 jsme celkem z evropských peněz získali přes jeden bilion korun. Dvě třetiny těchto peněz byly využity na rozvoj jednotlivých regionů. Přibližně čtvrtina rozpočtu je směřována na společnou zemědělskou politiky a zbytek tvoří peníze na centrálně řízené programy, například program pro vědu a inovace,“ přibližuje analytik České spořitelny Petr Zahradník.
I díky těmto financím se Česku daří růst. Loni dosáhl hrubý domácí produkt na obyvatele (HDP) v paritě kupní síly 91 procent evropského průměru, zatímco při vstupu to bylo 80 procent. Jsme zkrátka bohatší a nárůst bohatství by se měl promítnout do životní úrovně. Neplatí to ale pro všechny regiony. Rozdíly začínají být značné a pro domácnosti v chudých regionech není vše zalité sluncem.
Rozdílnost života v regionech
Tahounem české ekonomiky je Praha, která se svou ekonomickou úrovní vzdaluje ostatním regionům a zároveň zvyšuje průměr celé republiky. „Celkově se Česko sice přibližuje k průměrné životní úrovni EU, nicméně některé regiony se spíše vzdalují. Konkrétně v Karlovarském a Ústeckém kraji životní úroveň od vstupu do EU rostla pomaleji než ve zbývajících krajích i vůči průměru EU. Nejvíce mezi českými regiony vzrostla životní úroveň v Jihomoravském kraji,“ říká hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil.
A proč se daří právě i Jihomoravskému kraji včetně moravské metropole Brno? „Důvodem může být zvyšování podílů sektoru služeb a obchodu, zejména v elektrotechnickém a IT. Přispělo k tomu významné využití peněz z evropských fondů, které směřovaly do podpory vysokých škol, vědy a výzkumu,“ poznamenává analytička Helena Horská, vedoucí oddělení výzkumu Raiffeisenbank. Naopak důvodem, proč zaostává například karlovarský region je, že se nepodařilo využít evropské fondy a dobudovat moderní silniční infrastrukturu, která je nezbytná pro ekonomický růst.
Dobrá zpráva ale je, že vstupem do EU se v Česku téměř o polovinu snížila míra chudoby, a to z dvaceti procent na úroveň okolo 11 procent. „Jde asi o 750 tisíc lidí. I k tomuto pozitivnímu vývoji přispělo čerpání evropských fondů. A to zejména díky projektům zaměřeným na koordinaci práce v sociálně vyloučených lokalitách, podpoře sociálního podnikání a zvyšování kapacity služeb a sociální práce,“ uvádí analýza České spořitelny.
Trh práce s nízkou nezaměstnaností
Další dobrá zpráva je, že kdo chce pracovat, práci si najde. Česko má dlouhodobě nejnižší míru nezaměstnanosti v EU. Ta se od vstupu do EU snížila z šesti procent pod tři procenta, a od roku 2016 je dokonce nejnižší v celé EU. Nízká nezaměstnanost tak přispívá k výkonu celé ekonomiky a šetří veřejné finanční prostředky, které by bylo nutné čerpat na podporu zaměstnaných lidí.
Problém ale je, že chybí řada specialistů. Došlo totiž k odlivu mozků, odborníků i řemeslníků, protože se Čechům otevřela řada zajímavých pracovních příležitostí v zahraničí. Od roku 2004 se počet lidí, kteří žijí a pracují mimo Českou republiku, zdvojnásobil na téměř 152. Pravidelně do ciziny dojíždí za prací přes 56 tisíc Čechů. Nejvíc do Německa, Rakouska, Nizozemska a na Slovensko.
Významným aspektem trhu práce jsou neobsazené pozice. „V roce 2023 odešlo do předčasné penze kvůli výhodnému propočtu přes 99 tisíc lidí. Na trhu práce je 270 tisíc setrvale neobsazených pozic. Trh práce tak bez zaváhání mohl absorbovat 120 tisíc uprchlíků z Ukrajiny,“ uvádí analýza Raiffeisenbank. Díky zaměstnávání Ukrajinců tak státní kasa inkasuje víc peněz na daních – a víc se plní i důchodová kasa.
Levné Česko minulostí
Rychlý ekonomický růst vedl k tomu, že Češi začali víc utrácet. Průměrná spotřeba domácností se zvýšila o 22 %, tedy z 248,5 tisíce korun v roce 2004 na 302 tisíc korun v roce 2023. „Rostla tak i cenová hladina, v letech 2004 až 2022 se zvedla z 55 % na 81 % průměru EU. Úroveň mezd však u nás stále dosahuje pouhých 60 % průměru EU. A to navzdory poměrně rychlému nárůstu nominálních mezd,“ uvádí analýza České spořitelny.
Nominální mzdy totiž začala srážet rostoucí inflace. Reálně jsme si mohli za výplatu či plat koupit méně. Od roku 2019 se v Česku zvedá cenová hladina výrazněji než ve většině evropských zemí.
Českým domácnostem se tak vyplácí jezdit za nákupy do příhraničních oblastí a o to méně pak inkasuje český stát na DPH a spotřební dani. „Pokud zohledníme nejen silnější korunu, ale i nedávno výjimečně vysokou inflaci, kupní síla českých domácností se na zahraničních trzích od roku 2004 zvýšila o 59 %,“ přibližuje Helena Horská, vedoucí oddělení výzkumu Raiffeisenbank.
Online nákupy a bankovní služby
Naučili jsme se hledat levnější zboží i na internetu, a to i mimo domácí trh. Přispěla k tomu pandemie, kdy byla většina kamenných obchodů zavřená. Podle dat Asociace pr elektronickou komerci dosáhl internetový obchod v České republice největšího obratu právě v letech 2020 až 2022, kdy přesáhl hodnotu 200 miliard korun ročně. V roce 2013 přitom roční obrat dosahoval méně než 60 miliard korun. Kč. Za posledních 10 let se tak velikost elektronického trhu v Česku zvýšila téměř čtyřnásobně.
Přispěly k tomu i možnosti elektronického placení. Banky totiž během 20 let začaly mezi sebou výrazně konkurovat a předhánět se s novinkami včetně rozvoje mobilního bankovnictví a internetového bankovnictví. Konkurenční boj a medializace vysokých bankovních poplatků donutila banky zlevňovat i bankovní služby a nabízet bezplatné běžné účty. Češi se totiž během dvou dekád naučili dát jasně najevo, že si umí spočítat a porovnat, jakou bankovní nabídku má smysl využít.
„Podíl výnosů z poplatků a provizí na provozním zisku bank se od svého 30% maxima v roce 2004 snížil v důsledku zostření konkurenčního prostředí na aktuálních 16,8%,“ přibližuje Helena Horská.
V nedobrých časech zavřeme peněženky
Češi patří mezi národy, které začínají nejvíce spořit v době krizí a zůstávají opatrní, i když se situace zdaleka nevyvíjí tak nepříznivě. Jinými slovy: „Když přijde problém, zavřeme peněženky, šetříme a neutrácíme. Úspory domácností a firem nabobtnaly na konci roku 2023 do výše 454 miliard korun,“ říká Horská. Nízká spotřeba tak brzdila růst naší ekonomiky.
Nižší spotřeba českých domácností krotí drahotu. Sázíme na střídmost |
Už se ale karta začíná obracet. Česká ekonomika je opět na cestě k růstu. Potvrzují to předběžné údaje, které na konci letošního dubna zveřejnil Český statistický úřad. V první čtvrtletí 2024 vzrostla česká ekonomika o 0,5 %.
„Prvotní odhad růstu českého hospodářství na začátku tohoto roku ukazuje, že nejhorší je za námi. Skokové zdražování je u konce, inflace klesla k cíli ČNB, což zvyšuje důvěru spotřebitelů v tuzemskou ekonomiku. Strach domácností z dalšího růstu cen a dopadů konsolidačního balíčku na rodinné rozpočty pominul,“ říká analytik Raiffeisenbank Martin Kron.
Zároveň Češi konečně pociťují růst reálných mezd ve svých peněženkách a díky tomu ve větší míře utrácejí nejen za nezbytné, ale i za zbytné zboží. „Spotřeba domácností bude v průběhu celého roku základním stavebním kamenem růstu české ekonomiky, který pro celý letošní rok očekáváme ve výši 1,5 %,“ předpokládá Kron.
Už se nespoléháme na státní důchod
I když začínáme konečně opět utrácet a rozhýbávat ekonomiku, jsme jednoznačně spořivý národ. Celkem 45 % své hotovost stále držíme na běžných a spořicích účtech či termínovaných vkladech. Doporučením odborníků, že má smysl investovat a sázet i na odvážnější strategie, abychom si zajistili služnou životní úroveň i v penzi, však začíná slyšet stále víc Čechů. A to je další dobrá zpráva.
Vláda schválila důchodovou reformu. Do penze má pustit mladší lidi později |
Nahrávají tomu nepříznivé demografické trendy. Bez důchodové reformy je totiž český průběžný důchodový systém neudržitelný. Návrh, na němž se vláda shodla, počítá mimo jiné se zvyšováním důchodového věku nad 65 let podle prodlužování doby dožití.
Po 20 letech členství v Evropské unii se také začíná ve veřejném prostoru více diskutovat, zda má či nemá smysl opustit českou korunu a přejít na euro. Odmítačů eura je zatím většina. Argumentují například tím, že s přijetím eura dojde ke zdražování, že ztrátou koruny přijdeme o národní symbol, že na euro ještě není správná chvíle. Začíná se nicméně prosazovat názor, že jde především o politické rozhodnutí.
