Bidenova psychologická operace. Konspirační teorie kolem zpěvačky Taylor Swift ukazují, čeho se bojí americká pravice

Americká zpěvačka vydala minulý týden nové album. Kromě publika ji ale sleduje také konspirační scéna.

Taylor Swift vydala minulý týden novou studiovou desku The Tortured Poets Department, která stvrdila její dominanci nad světem současného popu. Jen v Americe Swift prodala za první týden závratných 700 tisíc vinylů a celková čísla včetně streamů přepočtených na prodané desky dělají 2,6 milionu. To jsou statistiky, jimž se může v historii hudebního průmyslu rovnat snad jen britská zpěvačka Adele.

Swift prodává miliony desek, jezdí na vyprodaná turné a má obrovský vliv na veřejné mínění. Pocítili to i pořadatelé únorového Super Bowlu, kde Swift jen seděla ve VIP boxu, i tak ale zastínila zpěváka Ushera, vystupujícího v tradiční poločasové show, i další celebrity přítomné na stadionu. Zpěvačka totiž chodí s Travisem Kelcem, hráčem vítězných Kansas City Chiefs, což se podepsalo třeba na tom, že se prodeje jeho dresů zvedly o čtyři sta procent. Super Bowl také zaznamenal nárůst diváků – obzvláště masivní byl v kategorii divaček ve věku 18 až 49 let, což je tvrdé jádro posluchačské základny Taylor Swift.

Nejpopulárnější zpěvačka na zeměkouli má zkrátka obrovský marketingový vliv, a tak není divu, že se o ni zajímají i obě hlavní politické strany rozdělených USA, které v listopadu čekají prezidentské volby. Příznivci pravice mají strach, že by Swift svým případným doporučením mohla pomoci vyhrát volby kandidátovi demokratů Joeovi Bidenovi. Donald Trump o ní přitom ještě před pár lety mluvil velmi obdivně a představitelé alt-right v mladé country zpěvačce viděli zástupkyni „tradičních“ (rozuměj bělošských) hodnot.

Árijská bohyně

„Taylor Swift je čistá árijská bohyně, jako někdo z klasické řecké poezie, znovuzrozená Athéna,“ rozplýval se na jaře 2016 blogger Andrew Anglin z otevřeně neonacistické stránky The Daily Stomper. Zpěvačka podle něj zosobňuje ideál rasové čistoty, protože dělá hudbu, která je skrz naskrz bílá, a také se vůbec nestýká s Afroameričany. Jaké další důkazy ještě potřebujete? „Je jednoznačné, že Taylor Swift je skrytá nacistka a prostě jen čeká na moment, až jí zvolení Donalda Trumpa umožní bezpečně vyjít se svými názor ven, aby svoji árijskou agendu oznámila světu. Nejspíš pak také pojme za manžela Trumpova syna a společně budou korunováni jako americká královská rodina,“ napsal Anglin.

Zatímco zprávy o neonacistické afiliaci Taylor Swift byly spíše jen bizarní kuriozitka z krajně pravicových webů, teoriím o „psychologické operaci“ věří až třetina republikánských voličů.

Extrémní pravice byla mladou country zpěvačkou posedlá od samotného počátku, kdy se jako náctiletý talent zjevila z nashvillské líhně. Její hudba neměla nic společného s vlnou afroamerického rapu, vládnoucí tehdy hitparádám, a hlavně na rozdíl od svých kolegyň nevyjadřovala žádná politická stanoviska. To stačilo, aby si alt-right hnutí, které tehdy sílilo hlavně na internetu, zpěvačku přivlastnilo a udělalo si z ní bohyni, která vrátí Ameriku do správných kolejí. K její propagaci využívalo třeba memy, na nichž její fotku doplňují citáty Adolfa Hitlera. To pochopitelně znepokojilo její management, který proti fotomontážím kolujícím internetem tvrdě zasáhl.

Swift se každopádně k politice nijak nevyjadřovala. Později to omlouvala tím, že v country to není běžné a že byla příliš mladá a nechtěla mluvit o věcech, kterým nerozuměla. Jak už víme, Trump volby skutečně vyhrál, ale Swift roli árijské bohyně nepřijala. Naopak. Stala se jednou z tváří hnutí #MeToo poté, co zažalovala rozhlasového moderátora ze sexuálního obtěžování a vzbouřila se tyranskému šéfovi svého labelu. V roce 2018 podpořila v doplňujících volbách do Senátu a Kongresu dva demokratické kandidáty ze svého státu Tennessee, kteří nesouhlasili s protipotratovými zákony prosazovanými Trumpovými republikány. (Jeden z podpořených politiků Jim Cooper se skutečně stal členem dolní komory amerického parlamentu.) „Mám ji teď rád o 25 procent méně,“ napsal tehdejší prezident na twitter.

Teprve v září 2019 zpěvačka v rozhovoru pro Rolling Stone rázně odmítla své údajné spojení s neonacistickou subkulturou. „Není nic horšího než ideologie bílé nadřazenosti. Je to odporné. Nic takového by nemělo existovat,“ prohlásila v rozhovoru, kde také prozradila, že se politicky hlásí k demokratům. O rok později už přímo podpořila kandidaturu Joea Bidena, který se následně stal prezidentem.

Až se letos v listopadu bude souboj Biden versus Trump opakovat, budou demokraté nepochybně hodně stát o to, aby se zpěvačka znovu přiklonila na jejich stranu. Swift zatím na svém instagramu jen připomněla nutnost volební registrace, což mělo údajně za následek nárůst registrací o 35 tisíc osob. Dá se očekávat, že mladé voličstvo z řad „swifties“ těžko bude volit Trumpa, ten je ale nadále přesvědčený, že Swift zůstane v nadcházejících volbách nestranná. „Není žádná šance, že by podpořila křiváka Bidena,“ napsal letos v únoru republikánský kandidát na své sociální síti Truth Social. Podle něj mu Swift projeví vděčnost, protože Trump během svého prezidentství prosadil balíček zákonů Music Modernization Act, který umožnil lepší monetizaci hudby skrze licencování. „Joe Biden nikdy pro Taylor nic neudělal a nikdy neudělá,“ dodal ještě Trump.

Matka Antikrista

Když přívrženci alt-right museli opustit svůj blouznivý narativ o „árijské bohyni“, přišli s jinými konspiračními teoriemi. Podle té nejpopulárnější není spojení zpěvačky a hráče amerického fotbalu vůbec náhodné – je součástí důmyslného plánu liberálů, jak udržet Bidena v Bílém domě. Swift je součástí psychologické operace (tzv. psyop), která má zmanipulovat mlčící většinu Američanů k volbě demokratů, a medializované finále americké fotbalové ligy letos v únoru bylo dosavadním vrcholem této kampaně. To, že Kelce vystupoval jako tvář kampaně společnosti Pfizer na podporu očkování proti covidu, je dalším důkazem spiknutí, stejně jako vítězství týmu z Kansasu ve finále. Ve světě konspirátorů do sebe jednoduše všechno skvěle zapadá.

Zatímco zprávy o neonacistické afiliaci Taylor Swift byly spíše jen bizarní kuriozitka z krajně pravicových webů, teoriím o „psychologické operaci“ věří podle průzkumu, který v únoru publikovala Monmouthská univerzita, až třetina republikánských voličů. Ostatně teorii v médiích tlačil třeba jeden z neúspěšných kandidátů z primárek Vivek Ramaswamy nebo konzervativní politický komentátor Benny Johnson.

Další novinkou je teorie jistého televizního evangelisty z Jihu, který tvrdí, že Swift a Kelceho dal dohromady sám Satan a jejich úkolem je zrodit Antikrista, který povede tisíciletou apokalyptickou válku proti Kristovi. Jiní náboženští fanatici zase v textech nové desky čtou protikřesťanské poselství. To už se samozřejmě ocitáme za hranou zdravého rozumu. Blouznění je ale důkazem, že konzervativní kruhy mají ze Swift a jejího obrovského vlivu až iracionální strach a použijí proti ní cokoliv, co se jim hodí. Z „hodné holky“, údajně propagující tradiční hodnoty, se stala dospělá žena, která si řídí život podle svého a dalším ženám radí, aby to dělaly taky tak. A z toho konzervativcům vstávají vlasy hrůzou.

Konspirační teorie dávají svým fanouškům jistotu v chaotickém světě – přesvědčují je, že alespoň něco se děje podle jasných pravidel. Nezanedbatelným plusem je také zábava při odhalování záhad. Sama Taylor Swift s tímto prvkem ve své umělecké prezentaci také pracuje – má v oblibě kódovat texty písniček tak, aby v nich fanoušci mohli sami pátrat a luštit různé odkazy. Ty se nicméně v drtivé většině týkají vzkazů bývalým milencům, jejichž jména Swift zásadě neříká.

S novou deskou The Tortured Poets Department se spekuluje, že adresátem většiny hejtů je Matty Healy, zpěvák britské skupiny The 1975, s nímž měla Swift údajně prožít krátký románek. Fandom zpěvačky se ale dokáže přesvědčit o lecčem, aktuálně třeba z textů nové desky fanoušci vydedukovali, že zpěvačka bez předchozího ohlášení přijede na festival Lovin’ Life v městečku Charlotte, a chystají se tam ve velkém množství vypravit. Že někdo jiný v jejích textech čte zprávu o příchodu Antikrista, pak už nevypadá tak divoce.

Autor je redaktor Alarmu.

Čtěte dále