Zootropolis: Město zvířat: Animovaná detektivka, která reflektuje předsudky, šikanu i mediální manipulaci

Fantasy filmy určené dětem rozhodně nemusí mít žádná sociální či politická poselství, ale pokud je mají, měly by je zpracovat tak, aby je děti mohly aplikovat na reálný svět. Snímek Zootropolis, který se odehrává ve městě, kde spolu zvířecí predátoři a kořist žijí v harmonii, je zábavný animovaný film pro děti s následujícím poselstvím. Diskriminace je špatná, ale vzhledem k existujícím předsudkům není pro příslušníky opovrhované skupiny snadné překonat důvody, proč jimi druzí pohrdají.

Akce a vtipné slovní duely, které pobaví děti i dospělé

Hlavní postavičkou je Judy Hopkavá, králičice z malého města, které hned zpočátku řeknou, že v Zootropolisu nemůže být policistkou, neboť tam nikdy žádný králičí policista nebyl. Tuto práci obvykle vykonávají dravci a velcí býložravci.

Její rodiče jí před nástupem do zaměstnání dali jako dárek na rozloučenou „repelent“ proti liškám. Měli k tomu dobrý důvod, liška je úhlavním nepřítelem králíků. Nakonec se ale Judy překvapivě spřátelí s Nickem Wildem, prohnaným lišákem, který jí pomáhá vyšetřovat zmizení několika dravců.

Parafráze na lidský svět

Nebudeme prozrazovat, o jakou záhadu přesně jde, ale pravdou je, že vybízí děti a rodiče k rozhovorům o přirozenosti, výchově i původu a vlivu předsudků. To, co se zpočátku zdá jako povedený nápad, se ale ukáže, že není tak skvělé, jakmile se do filmu ponoříte hlouběji.

Lidé totiž nejsou zvířata, a tak určité „logické“ závěry, které z filmu pro děti mohou vyplývat, jsou v určitém směru diskutabilní. Film se nemýlí, když říká, že masožravci mají biologický sklon chtít jíst býložravce, že králici se hojně množí a že lenochodi jsou pomalí.

Když se ale nad tím vším zamyslíte jako nad analogií světa, ve kterém žijeme, zejména pokud žijeme v multikulturním velkoměstě, jako je Zootropolis, tak si nutně položíte otázku, které rasové, etnické či společenské skupiny jsou vlastně „predátoři“ a které „kořist“, a uvidíte problém. Zootropolis v podstatě „razítkuje“ jakýkoli světonázor, který chtějí rodiče svým dětem předat.

Předsudky, ironie i narážky na různé filmy

Zootropolis neustále žádá své obyvatele, aby se neohlíželi na druhové stereotypy, nepoužívali druhově nevyvážený jazyk a neopakovali zraňující předsudky. Judy například varuje svého kolegu, že jen králík může říct jinému králíkovi, že je „roztomilý“.

Film je plný momentů, které se týkají překonávání nebo snášení diskriminace. Nechybí ani přiznání ničivé sebenenávisti, kterou může diskriminace způsobit. A je tu i poměrně intenzivní flashback, který odhaluje, že Nick se stal takovým, jaký je, protože ho ostatní zvířata jako mládě šikanovala a měla vůči němu předsudky. On na to reagoval tím, že se stal jakousi „karikaturou“ svého druhu.

Může se zdát divné, že se zabýváme tímto aspektem filmu, který režírovali Byron Howard a Rich Moore, protože snímek je v mnoha ohledech působivý. Napínavá zápletka je chytře vytvořena a těžko si představit, že by se nějaké dítě nedokázalo u některých částí filmu pobavit či nadchnout.

Pokud se rozhodnete nepřemýšlet o metafoře, na které je film postaven, je to příjemná zábava, která je navíc natočená s velkým umem. Ostatně snímek získal v roce 2017 Oscara a Zlatý glóbus v kategorii nejlepší animovaný film.

Zdroj: imdb.com, variety.com, theguardian.com

Autor: Martina Šťastná
zavřít reklamu