JUN: Šance na postup byla, cítí Vlach. Druhé místo je vždy smutné

Vsetínská juniorka se ve druhé nejvyšší soutěži probojovala až do finále, vítězství by znamenalo přímý postup. Jenže Valachy postihla rozsáhlá marodka a vysněnému postupu se bohužel nepřiblížili. Možná tak paradoxně zůstali od extraligy ještě dál než loni, kdy jim účast ve finále unikla o jeden gól v rozhodujícím pátém semifinále, a po reorganziaci soutěží nakonec postupovali oba finalisté. „Měli jsme ambice postoupit, měli jsme na to vhodné typy hráčů, kteří chtěli spolupracovat s trenéry, chtěli naslouchat tomu, co říkáme. Po této stránce si nemůžeme stěžovat,“ shrnul po sezoně hlavní trenér juniorů Rostislav Vlach

Pane trenére, jak to vypadalo po skončení juniorské sezony?
Po konci sezony následovalo třítýdenní volno, během kterého se kluci uzdravovali. Potom jsme měli ještě takové spíše neformální setkání, opékali jsme buřty a v rámci toho jsme s kluky společně i jednotlivě probrali jak uplynulou sezonu, tak plány do sezony následující. Příští týden začne letní příprava, která bude ve stejném rytmu jako loni, tedy kombinace suché přípravy a ledu dvakrát týdně.

„Šance vyhrát a vybojovat extraligu je tu vždycky.“

Vraťme se ještě k sezoně. Ve finále jste nestačili na Slavii 0:3 na zápasy. Jak jste to prožívali?
Ve finále je druhé místo vždycky smutné, protože přece jenom první místo je první místo. Nebyli zklamaní jen trenéři, ale byli zklamaní i hráči. Myslím si ale, že s odstupem času můžeme vnímat jak naše výkony, tak umístění, jako velmi dobré. Víme, že jsme udělali maximum.

Ovšem cíle v podobě extraligy jste nedosáhli...
Šance vyhrát a vybojovat extraligu je tu vždycky. Měli jsme ambice postoupit, měli jsme na to vhodné typy hráčů, kteří chtěli spolupracovat s trenéry, chtěli naslouchat tomu, co říkáme. Po této stránce si nemůžeme stěžovat. Byli vstřícní, trénovali dobře a ve všech zápasech podávali maximální výkony.

Co tedy chybělo?
Já říkám, že poslední krok je vždycky nejtěžší. My jsme právě v tom posledním kroku neměli připravené hráče, a to z hlediska zdravotního. Myslím si, že pokud bychom byli zdraví, tak to finále vypadá jinak. Neříkám, že bychom jasně vyhráli, ale určitě bychom na Slavii měli, potrápili bychom ji a zápasy by byly vyrovnanější.

Jak to tedy vlastně bylo se skladbou kádru během finále, potažmo celého play off?
My jsme s problémem nemoci začali bojovat už v zápasech s Chomutovem, kdy jsme poslední tři zápasy hráli v režimu střídání zdravých a nemocných hráčů. Vyvrcholilo to ve finálových zápasech, kdy nemoc postihla už téměř celé mužstvo. A samozřejmě ti, co přicházeli vyléčení, tak měli tréninkový i zápasový hendikep, což se projevilo. Bylo vidět, že kluci nemají sílu v soubojích. To bylo podle mě rozhodující.

„Jde vidět, že z mužstva dorostu se dá vybírat. Určitě se někteří hráči mohou posunout do juniorky.“

Jak se ukázali tahouni mužstva, včetně Matyáše Dědka, který základní část odehrál v A-týmu?
Mates nám pomohl výrazně. Byl taky mezi těmi hráči, kteří byli dlouhodobě nemocní, a když jsme se ho zeptali, tak bez nějakých obstrukcí souhlasil s tím, že nám pomůže. Ale jinak jak říkám, bylo na něm vidět, že nemocí nějaké síly ztratil, což se projevilo hlavně v soubojích. Ostatní hráči podávali své maximální výkony, snažili se hrát co nejlépe.

Vlivem nemocí nastoupili do finálových duelů i dorostenci. Jaký na vás udělali dojem?
Jde vidět, že z mužstva dorostu se dá vybírat. Určitě se někteří hráči mohou posunout do juniorky. Budou tady odcházet hráči ročníku 2004, kteří příští rok nebudou moct nastoupit, a budeme tato místa muset doplnit hráči z dorostu, případně z jiných oddílů. Už nyní na tom pracujeme.

Říkal jste, že druhé místo je velmi dobré. Jaká byla pozitiva této sezony?
Já si myslím, že velkým pozitivem jsou právě dorostenci, vsetínští odchovanci, kteří teď nastoupili za juniorku. Hráči, které jsme my, nebo jiní trenéři před námi, vychovávali, zúročují své roky v klubu, aby se dostali právě i do takových zápasů a ještě dál. To samé platí i o našich ještě stále současných juniorech, kteří měli možnost nakouknout do týmu mužů. Ať už je to Adam Koláček, Jan Hamřík, Matyáš Dědek a další. To jsou hráči, které bychom chtěli zapracovat do A-týmu. Jsou to nadějní hráči a pro A-mužstvo mohou být v dalších sezonách velkým přínosem.

Měli jste také velmi dobrou základní část se šňůrou dvaceti výher a velkým náskokem na čele tabulky...
Myslím si, že do budoucna by pro nás byla jistě prospěšnější větší konfrontace s českými kluby. Některé týmy ze západní skupiny měly totiž jinou úroveň než týmy moravské. Nechci říct horší, ale jinou. A to, že jsme hráli jen jednou doma a jednou venku s mužstvy z Čech, není tak užitečné ani pro nás ani pro ostatní. I pro celou ligu by byl užitečnější formát, který by byl méně zkreslující.

„Myslím si, že do budoucna by pro nás byla jistě prospěšnější větší konfrontace s českými kluby.“

Čtvrtfinále pak znamenalo právě větší konfrontaci s týmem ze západu. Byl v něčem problém?
Spíš jde o to, že play off je vždycky specifické. I pro hráče je to něco nového, každý k tomu přistupuje trošku jinak. Kluci jsou důslednější, pozornější, snaží se plnit pokyny, které po nich chceme. Jsou tam vyšší nároky na soustředěnost hráčů. Myslím, že mužstvo Třemošné bylo spíše silovější. Museli jsme se hodně přizpůsobovat tomu trendu a měli jsme s tím trošku problémy, protože naši hráči jsou většinou techničtí. A to samozřejmě trvalo nějakou dobu.

Negativním trendem byla také vyloučení. Upozorňoval jste na to?
Samozřejmě jsme upozorňovali hráče na to, že vyloučení v play off mohou hodně ovlivnit a je důležité, aby byli disciplinovaní. Věděli, že nemají dělat hodně faulů, ale někdy to vyplynulo i z přemíry snahy hráčů. Chtěli udělat něco navíc, ale právě z toho vyplynuly fauly. Bývalo to pak pro nás těžko zvladatelné, protože s každým oslabením ubývají síly, musí nastupovat speciální dvojice na bránění, a proto jsme se to snažili nějak korigovat. Bohužel v některých fázích, kdy byli kluci natěšení a chtěli strašně vyhrát, se to minulo účinkem.

V semifinále jste ztratili vedení 2:0 na zápasy. Co se stalo?
Jak už jsem zmínil, tam nastala nemoc. Přijeli jsme do Chomutova za stavu 2:0 na zápasy a mimo bylo asi čtyři nebo pět hráčů. Nemoc dál pokračovala, přes noc přibyli další tři nemocní a museli jsme pokračovat na minimální počet hráčů. Bylo to vidět i na výkonnosti.

„Měli jsme cíl postoupit do extraligy a trochu mě mrzí, že to nevyšlo. Chtěli jsme pro to udělat maximum, udělat pro postup všechno.“

Pátý zápas jste ale zvládli. Kde jste našli síly?
Můj názor je takový, že kluci hrají lépe doma než venku. Domácí atmosféra je pro ně přijatelnější a bylo to vidět i v tom pátém zápase s Chomutovem. Byli jsme sebevědomější, dali jsme první branku, což pro nás bylo důležité. Chomutov musel tlačit, my jsme toho využili a dali góly z brejku.

Jak se tedy za sezonou ohlížíte?
Já si myslím, že ta sezona nebyla špatná. Měli jsme ale cíl postoupit do extraligy a trochu mě mrzí, že to nevyšlo. Chtěli jsme pro to udělat maximum, udělat pro postup všechno. Snažili jsme se a šance byla taky. Jen to bohužel nevyšlo. I tak bych ale chtěl poděkovat všem trenérům, kteří se mnou spolupracovali, za výbornou podporu během sezony. Ať je to můj asistent, kondiční trenér, nebo trenér brankářů, tak spolupráce fungovalo perfektně a doufám, že to bude pokračovat.