Prakticky jedenáct měsíců trvající sezona, turnaje každý týden, vzrůstající počet těch povinných a jejich prodlužování, časté střídání kontinentů, míčů i povrchů znamenají enormní nápor na tělo i psychiku.
Ano, špičkoví hráči a hráčky jsou za svou práci velmi štědře placení, ale v poslední době čím dál častěji dávají najevo oprávněné naštvání na manévry tenisových šéfů.
Pro dobro sportu jako takového je na čase, aby si funkcionáři uvědomili, že aktéry velkolepých bitev na kurtech nemohou ždímat stále víc a víc. Protože větší požadavky mohou paradoxně znamenat méně zápasů a z toho pramenící úbytek příjmů i zklamání diváků.
Jiří Lehečko (vlevo) i Daniil Medveděv se s turnajem v Madridu kvůli zranění rozloučili předčasně.
Stačí se podívat na vrcholící Masters v Madridu. Ze čtyř čtvrtfinále se jedno neuskutečnilo vůbec, protože se den před ním Sinner odhlásil, druhé skončilo po prvním setu kvůli zranění Medveděva, třetí v závěru ovlivnily potíže s hrací rukou Alcaraze. Jen Taylor Fritz a Francisco Cerúndolo svedli kompletní boj.
Nemůžete se proto divit fandům na centrálním dvorci, že zraněného Medveděva při odchodu z kurtu vypískali. Nedostali očekávanou zábavu, a tak si třeba příští rok rozmyslí, jestli si lístky koupí znovu. Minimálně v nich nezůstane takové nadšení, jaké hvězdné tenisové mače obvykle vyvolávají.
Rychlý a nečekaný konec dostalo i druhé páteční semifinále, neboť Jiří Lehečka za stavu 3:3 v prvním setu utkání s Félixem Augerem-Aliassimem skrečoval vinou zranění zad.
Smutný konec pro Lehečku. Semifinále v Madridu skrečoval kvůli zranění zad |
Prokletý turnaj? Spíš nakumulování předcházejícího náročného programu roku 2024, v rámci něhož tenisté procestovali Austrálii, Blízký východ, Spojené státy americké a nyní soutěží v Evropě.
V úvodu rovněž zmíněný Djokovič má ve 36 letech nepochybně nárok na větší pauzy, takže vynechání Madridu nesouviselo s akutními komplikacemi. Ale jelikož zažil mimořádně dlouhou a úspěšnou loňskou sezonu, neměl po ní dost času na odpočinek a zkraje letošního roku tápe. Z několika turnajů už se omluvil se zdůvodněním, že potřebuje věnovat čas rekonvalescenci, přípravě a rodině.
Okolnosti se tedy sešly tak, že žádný z prvních čtyř tenistů světa aktuálně není zcela fit. Což sportu samozřejmě škodí. Alcaraz už se omluvil z příštího podniku v Římě, start Sinnera, Medveděva i Lehečky je zatím nejistý.
Jiří Lehečka skrečoval kvůli zranění zad semifinále turnaje v Madridu.
Přitom nejnáročnější část sezony se teprve blíží. Tenisty čeká vražedné období, během něhož budou putovat z antukového grandslamu Roland Garros na travnatý Wimbledon, zpátky na oranžové kurty, na kterých se odehrají olympijské hry, a nakonec do zámoří na betonové turnaje v čele s US Open. Vše během pouhých tří měsíců a dvou týdnů. A na podzim zamíří ještě do Asie.
„Jestli chcete vidět kvalitní tenis a hráče s dlouhými kariérami, kteří nekončí tak brzo jako Ash, bylo by fajn něco změnit,“ prohlásila v Madridu světová čtyřka Jelena Rybakinová. Připomněla Australanku Bartyovou, která před dvěma roky odložila raketu, když jí bylo pouhých 25 let a okupovala čelo žebříčku.
Vyhrála tři grandslamy, splnila si tenisové sny, ale dolehlo na ni vyčerpání, které čím dál častěji pociťují i další.
Pískot na zraněného, rozhodování bez ptaní. Proč tenisty ubíjejí delší turnaje |
Můžete namítnout, že tenis má nabitý kalendář dlouhodobě a že pokud ho někdo nezvládá, dělat ho nemusí. Nicméně faktem je, že jeho úroveň se pořád zvyšuje, což nutí hráče trénovat usilovněji, myslet v přípravě na více aspektů a trávit tréninkem i pobytem na turnajích více času. Do toho vzrůstají tlaky, třeba v podobě nenávistných zpráv a výhrůžek na sociálních sítích.
O budoucí podobě profesionálního tenisu se momentálně usilovně jedná. Na veřejnost prosakují návrhy zavést takzvanou Premier Tour, jež má obsahovat pouze grandslamy a další největší akce a kterou bude moct hrát jen zhruba stovka nejlepších.
Tento model garantuje mimo jiné větší pauzy mezi turnaji, což v kontextu pohromy v Madridu zní pro tenisty velmi lákavě. Ostatně, třeba i špičkoví fotbalisté si stěžují, že jim přibývají zápasy za klub i reprezentaci a že zvyšující se tempo nezvládají.
Carlos Alcaraz se na turnaji v Madridu potýkal s bolestí hrací ruky.
Ačkoli tedy sportovci mnohdy působí jako nezdolní nadlidé, snaha vytěžit z jejich umění víc a víc peněz za vysílací práva, vstupenky a další příjmy, je může zdecimovat. Pokud chcete, aby hvězdy ukazovaly své umění, je třeba jim k tomu vytvořit odpovídající podmínky.
Cestou k prosperitě je zatím nefungující dialog, nad jehož absencí si v Madridu posteskl osmý tenista světa Andrej Rubljov. Domluva může zajistit ideální stav, že budou spokojení sportovci, jejich šéfové i diváci.
Což momentálně neplatí.
