Že se Votroci trefili do černého, je patrné už po pár zápasech. Spáčil svoji prvoligovou pouť zahájil právě proti Sigmě, na Andrově stadionu dostal 17. února od trenéra Kotala 18 minut.
V následujících devíti zápasech už ale vždy nastoupil v základu, a co víc, třebaže hraje na stoperovi, hned třikrát se prosadil. Snový vstup do ligového fotbalu, když povážíte, že ještě na podzim roku 2022 kopal olomoucký krajský přebor za osmistovkovou obec Lipová.
„Hlavní důvod, proč mě tam tehdejší trenér Šustr poslal, byl, abych si navykl na mužský fotbal,“ vykládá Karel Spáčil v útrobách Malšovické arény.
V Brně na vysoké studujete kriminalistiku. Chcete být detektiv?
Chtěl jsem už odmala. Říkal jsem si, že kdyby mi nevyšel fotbal, dal bych se touto cestou.
Poprvé v lize v základní sestavě: Žiju si svůj sen, říká Spáčil |
Jak zvládáte skloubit ligový fotbal v Hradci a vysokou v Brně?
Teď ještě musím dojíždět. Můj přestup z Prostějova se odehrál tak rychle, že jsem si ve škole ani nestihl zažádat o individuální plán. Dojíždím dvakrát týdně, je to trochu otrava, ale už mě čeká jenom zkouškové, a to se vždycky nějak udělá, když se chce. Příští rok mě už čekají státnice, takže věřím, že to doklepu.
Školu považujete za prioritu?
Chci si ji udělat, beru ji jako základ. Nikdy nevíte, co se může stát, obzvlášť ve fotbale. Může to být vlastní vinou i nemusí.
Říkal jste, že se váš únorový přestup upekl rychle. Jak to bylo?
Bylo to až na konci přestupového období. Ondra Ševčík z Hradce neměl vytížení a chtěl do Prostějova. Pro Hradec to byl impulz, náhle nebylo dost stoperů. Hradec o mně věděl, měli mě v hledáčku, ale tohle vše urychlilo. Řekli si: „Pojďme do toho, není nač čekat.“ Zavolali mi, že za pár dnů odlétají na soustředění, ať letím s nimi. Rychle jsem se domluvil v Prostějově, aby mě pustili. A po soustředění jsme si s trenéry řekli, že to zkusíme.
Karel Spáčil pod ikonickými lízátky.
Coby odchovanec Prostějova jste prošel všemi mládežnickými kategoriemi. Jak na eskáčko vzpomínáte?
Jen v dobrém. Prožil jsem tam skvělé časy. Ať v áčku, či dorostu. Byl jsem tam odmalička, takže to pro mě vždycky bude výjimečný klub a navždy ho budu mít v srdíčku.
Paradoxně jste se ale v A týmu moc neohřál. Všehovšudy jste v podzimní části letošní sezony odehrál 12 druholigových mačů.
Já jsem vůbec nepočítal s tím, že by teď v zimě mohl přijít zájem z ligy. Počítal jsem, že budu s Prostějovem bojovat o záchranu v druhé lize. Byl jsem součástí týmu na podzim, takže jsem na tom také nesl zodpovědnost. Celou zimní přípravu jsme se připravovali na boje o záchranu.
Královéhradečtí fotbalisté s trenérem Davidem Horejšem (vlevo)
Ale po nabídce z Hradce asi nebylo o čem přemýšlet, že?
Nebylo, nebylo. Byť je pravda, že jsem byl ze začátku celkem skeptický. Nevěděl jsem pořádně, jestli na to fakt mám. Byl jsem asi až zbytečně vystrašený, místo toho, abych do toho vletěl úplně. Ale teď musím říct, že to bylo zcela zbytečné. Je to liga, sen každého malého kluka, který hraje fotbal. Jsem rád, že jsem na to kývl.
Přitom jste před rokem a půl hrál krajský přebor v Lipové.
Na všechny štace, co jsem měl, vzpomínám v kladném. Byla to moje první zkušenost s dospělým fotbalem a je to docela něco jiného. Šel jsem tam, abych se oťukal. Upřímně, v kraji moc nemají rádi fotbalisty, takže mi dávali celkem zabrat. Ale já jsem za to rád, navykl jsem si na to. Když vás někdo přejede nebo na vás zakřičí, zocelíte se. Pro mě to byla příjemná zkušenost a vůbec nelituji, že jsem tam šel.
Necítil jste, že kraj převyšujete?
Myslím si, že jsem patřil k těm lepším, ale nebral jsem to tak. Hrál jsem za Lipovou a snažil jsem se tam odvést maximum.
Přemýšlel jste tehdy nad tím, že byste se mohl prosadit v lize?
Můj hlavní cíl byl udržet se v kádru Prostějova. Hostování v Lipové jsem bral jako svoji cestu. Že bych mohl za rok a půl hrát ligu, to mě doopravdy ani nenapadlo.
Jak často jste v krajském přeboru trénoval? Třikrát týdně?
Kdepak. Dvakrát a o víkendu špíl.
Hradec Kr. - Karviná 2:1, hosté v deseti remízu neudrželi, srazil je Spáčil |
Což byl asi oproti prostějovskému drilu nezvyk.
To teda, navíc ani nebylo moc způsobů, jak volný čas vyplňovat. Maximálně pracovat nějak individuálně, ale tehdy jsem tomu nedával tolik co teď. Jediné, co jste mohl, tak jít si třeba sám zaběhat, nějak se udržovat. Občas jsem šel na trénink s Prostějovem, ale jelikož se v tu dobu hrálo o sestup, trenér moc nechtěl, aby tam hráči z hostovaček chodili. Půl roku jsem měl režim dva tréninky týdně a zápas. Zajímavé.
Po půlroce v Lipové jste se vrátil do Prostějova na zimní přípravu a obratem jste šel na další hostování, tentokrát do třetí ligy.
K hostování v Blansku nakonec došlo proto, že bych v Prostějově asi ještě nehrával. Bylo mi řečeno, že bych sbíral minuty pomálu. A jakožto mladý jsem potřeboval hrát. S trenéry jsme tak usoudili, že bude lepší, když budu nastupovat pravidelně. Oproti kraji byla úroveň třetí ligy určitě rozdílná, hlavně ve fotbalovosti. Byli tam mladí, rychlí kluci, kvalita hry byla taky jinde.
No a pak konečně půlrok v áčku Prostějova a transfer do Hradce. Přitom vás v merku měla i Sigma, že?
Jenom z doslechu vím, že o mě měli zájem. Ale nepředložili nic konkrétního. První, kdo mě konkrétně oslovil, byl Hradec.
A na Sigmě jste si připsal ligový debut.
Určitě jsem měl zvýšenou motivaci. Beru to tak, že jsem hrál doma. Už z přípravných zápasů s Prostějovem jsem měl se Sigmou nějaké zkušenosti, jsem rád, že to bylo v regionu, odkud pocházím. Budu si to navždy pamatovat.
Hned víkend nato jste se dostal do základní sestavy. A dodnes už jste v ní nechyběl.
Vůbec jsem to nečekal. Někdy tomu pořád sám nemůžu uvěřit. Ale fotbal takový občas je a já jsem rád, že práce a čas, které jsem do toho dával, nesou ovoce. To je pro mě motivace. Vím, že abych se v jedenáctce udržel, musím makat dál. To, že proti Boleslavi nastoupím v základu, jsem tušil hned po Sigmě. Michal Leibl se zranil a bylo jasné, že bude chybět delší dobu. Takže jsem s tím počítal a během týdne mi trenéři skutečně řekli, že do toho vletím od začátku.
Nesvázalo vás to, když jste nad tím měl čas přemýšlet?
Paradoxně ne. Já jsem se těšil, chtěl jsem si to užít. Vždy jsem chtěl hrát ligu, byl to můj sen, tak proč se toho bát.
Čím to, že se vám tak zadařilo?
Kombinací všeho možného. Najednou jsem byl v lize, krásný stadion, fanoušci, nové prostředí, to hned máte o motivaci postaráno. Dost jsem makal, myslím, že jsem tomu obětoval hodně. Snažím se pořád, bez toho to nejde. A samozřejmě jsem měl i trochu fotbalového štěstí, to k tomu patří. Třeba když padne gól, hned se chytnete.
Góly jste dal už tři. A skoro to vypadá, že je vám jedno, jestli se prosadíte hlavičkou z rohu, nebo ránou zpoza šestnáctky.
No, v mládí jsem góly spíš dával nohama než hlavou, ale teď, jak jsem se stal stoperem, hlavičky trénuju víc, snažím se v tom zlepšovat. Takže když dám gól i hlavou, je to plus.
Do Hradce si vás vytáhl trenér Kotal, ten ale po vašem druhém zápase rezignoval. To asi musí být pro nově příchozího hráče nepříjemné, že?
Přesně tak, měl jsem obavy. Když přijde nový trenér, neví, co od vás může očekávat. Byl jsem nový, kdesi z Prostějova, kde jsem odehrál jenom dvanáct zápasů. Ale já se na to snažil nehledět. Odchod trenéra k fotbalu patří, mění se trenéři, tým, důležité je soustředit se na sebe. Podávat nejlepší výkony na tréninku i v zápase a věřit, že přijde šance.
Přišla. Hned v prvním zápase pod novým trenérským duem Horejš, Vácha jste vstřelil gól a stal se mužem zápasu.
Je to skvělé. Já… nevím ani, co k tomu říct.
Nejlepší období kariéry?
Určitě, na sto procent. To jsem vždycky chtěl, hrát ligu. Splnil jsem si sen. Přicházel jsem do Hradce s tím, že během půl roku budu sbírat minuty a zkušenosti a až v létě zkusím zabojovat o místo v základu.
S Hradcem jste nakonec skončili v prostřední skupině o předkolo Konferenční ligy. Má tým evropské poháry v hlavě?
Myslím si, že to každý bokem sleduje. Záleží na nás, kam až to dotáhneme. Teď jsme nastaveni tak, že se snažíme soustředit na nejbližší zápas. V hlavě samozřejmě možnost kvalifikovat se do Evropy máme, ale nechceme se tím svázat.
Karel Spáčil z Hradce Králové (uprostřed) slaví vstřelený gól proti Slavii.
Jaké byly ambice Votroků?
Nechtěli jsme hrát ve skupině o udržení. Když jste ve střední skupině, máte klid, můžete se soustředit na fotbal. Nemusíte pořád sledovat, jak hrály týmy pod vámi. Takže tohle už je úspěch.
A co ambice Karla Spáčila? Mimo jiné máte tři starty v reprezentační dvacítce.
Teď bych se chtěl dostat i do jedenadvacítky, to je asi nejbližší cíl. A samozřejmě hrát pravidelně ligu, sbírat v Hradci zkušenosti, pokoušet se odvést co nejlepší práci. Z dlouhodobého hlediska bych si chtěl zkusit nějakou jinou soutěž, třeba Německo. Ale nechci předbíhat, před tím je ještě spousta práce.
Měl jste nějaký fotbalový vzor?
Odmalička to byl Cristiano Ronaldo. Vzor ve všem, v přístupu k práci i ve fotbalovosti. Sice se ze mě nakonec stal obránce, ale Ronaldo byl mým idolem vždy, nikdo jiný.
A je stoper pozice, kde se cítíte nejlíp? I proto po vás nakonec nesáhla Sigma, protože hledala spíše wingbacka.
Levý stoper ve formaci na tři beky, to je moje. Hraji tam už od Prostějova, takže tohle je pro mě nejlepší.
Považujete Hradec už za svůj nový domov?
Určitě. Žiji zde s přítelkyní, občas tedy dojíždím do Brna, ale jinak jsem tady. Doma už se taky moc neukážu. V Hradci už jsem doma, jsem tady spokojený. Nic mi nechybí. Nemám si na co stěžovat.
Přitom je to pro vás první zkušená mimo rodný region.
Určitě je to pro mě něco nového. Vlastně jsem byl doteď zvyklý na takový mama hotel. Ale tím, že jsem do toho vlétl po hlavě a bylo to rychlé, nebyl čas řešit, že budu sám nebo něco takového. Jsem na bytě s přítelkyní, ta mi se vším pomáhá. Myslím, že všechno zvládáme dobře. Stejně jsem půl dne na stadionu, takže domů vlastně chodím jenom spát.
