V neděli 5. května oslavil sedmdesátiny. V Praze mu při té příležitosti běží dvě pozoruhodné výstavy – v Czech Photo Centre expozice s názvem Černá a bílá, zaměřená na dokumentární fotografii ze světa rozděleného železnou oponou, a v Leica Gallery Prague přehlídka velkoformátových barevných snímků z posledních let nazvaná Červená a modrá.
Vladimír Birgus je aktivní fotograf a také historik fotografie, pedagog, vedoucí Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě, kurátor a neúnavný propagátor české fotografie v zahraničí.
Stojí za ním ohromné množství práce: od publikací věnovaných významným osobnostem české fotografie po výstavy, které s úspěchem cestovaly po celém světě – světovému publiku představil sám nebo se spolupracovníky třeba dílo Josefa Sudka, Františka Drtikola, Eugena Wiškovského, Jindřicha Marca či Jaroslava Rösslera anebo přehlídku Česká fotografie 20. století.
Pracovní entuziasmus ho neopouští a v oboru jej provázejí velmi dobré vztahy s kolegy fotografy i bývalými studenty. Co víc si k životnímu jubileu přát!
Lidovky.cz: Podle jakého klíče jste dvě současné výstavy sestavoval?
Jsou zcela kontrastní. Výstava v Czech Photo Centre je celá černobílá, jsou to moje nejstarší fotografie ze 70. až 90. let. Je tam také vnitřní kontrast: ty fotografie zachycují jednak život v socialistických zemích – a proti tomu život na svobodnějším Západě.
Víc než polovina fotografií, které jsme vybírali s kurátory Veronikou Souralovou a Danem Maternou a hlavně s Martinem Wágnerem, který mi je tiskl, je vystavená vůbec poprvé. A k tomu je tam pět projekcí, které umožnily zprostředkovat dalších asi 150 fotografií.
Naopak na výstavu do Leica Gallery Prague jsme vybrali pouze barevné fotky, a ještě jsme je s kurátorem Martinem Dostálem omezili na červené a modré. Jsou především z posledních let a ze současnosti.
Lidovky.cz: Co ve vás ty barvy vyvolávají?
