Neideologický pohled na Gazu je v našem zájmu
Když nedávno vyhlásil Člověk v tísni sbírku na psychologickou pomoc dětem v Gaze, vyvolal tím na sociálních sítích řadu negativních reakcí. „Měla by se na vás zaměřit policie a BIS. Vládní půdorys jasně řekl, že stojíme za Izraelem,“ hlásal například jeden příspěvek.
Jde jen o další doklad převládajícího jednostranného pohledu na konflikt mezi Izraelem a palestinským hnutím Hamás, kterým se odlišujeme od názoru veřejnosti ve většině západoevropských zemí. S tím, jak se situace v Gaze vyvíjí, stává se tato pozice čím dál hůře udržitelnou.
Náš postoj k tomuto konfliktu je jednak čistě politický, protože Izrael ztotožňujeme se současnou izraelskou vládou, a zároveň ideologický, protože chceme tento konflikt vidět jako boj dobra se zlem. A my samozřejmě musíme být na straně dobra.
Zatímco obyvatele Izraele chápeme jako jednotlivce s jejich osudy, Palestince vnímáme jen jako statistická čísla. Nakonec naše média jednotlivé osudy Palestinců – na rozdíl od západních médií – téměř nezobrazují.
Vnímání světového vývoje jako boj dobra se zlem je náš dlouhodobý problém. Je zajímavé, že takové chápání „velkých“ dějin kontrastuje s domácí politikou, kde často volíme tu nejpragmatičtější cestu. Ale možná si v zásadovém postoji k světovým konfliktům jen kompenzujeme nedostatek ideálů a zásad v domácím rybníku.
Přitom snad nic tak neodporuje černobílému vidění světa jako dění na Blízkém východě. Podle několika expertů na izraelsko-palestinský konflikt se izraelské vedení dostalo do pasti tím, že slíbilo zničit Hamás, čehož lze těžko dosáhnout, protože Hamás je integrální součástí palestinské společnosti.
Realistickými možnostmi, které před Izraelem leží, je pokračovat v nekonečné okupaci Gazy, což většina Izraelců nechce, nebo opustit Gazu, kde bude Hamás hlavní silou bez ohledu na to, jestli bude oficiální tváří vlády v Gaze.
O rozporuplnosti situace svědčí i to, že řada sunnitských arabských států vnímá Hamás jako hrozbu a evidentně si přeje, aby Izrael svou práci v Gaze dokončil. Další komplikací je fakt, že mezi Izraelci převažuje tendence vypořádat se s premiérem Netanjahuem, kterého činí odpovědným za podcenění nebezpečí ze strany Hamásu. Obecný konsenzus ale je, že čas k tomu nastane až po skončení války. To premiéra nutí válku stále prodlužovat.
Lidé z východního Rafáhu mají odejít do bezpečných zón, i tam se ale dřív bombardovalo, říká analytik
Číst článek
Neměli bychom zavírat oči
Situace tedy nemá žádné jednoznačné a jednoduché řešení.
Aniž bychom chtěli jakkoli zpochybňovat právo Izraele na svoji obranu nebo relativizovat zvěrstva, kterých se Hamás dopustil a dopouští, včetně jeho cynické taktiky schovávat se v nemocnicích a za civilní obyvatelstvo, je v našem vlastním zájmu vidět svět realističtěji a méně ideologicky.
Máme-li být sami k sobě upřímní, nemůžeme zavírat oči nad řadou otázek, které konflikt v Gaze přináší. Izrael má samozřejmě právo na obranu, ale jaká je odpovídající míra jeho odvety? Kolik palestinských civilistů, včetně dětí, může zemřít jako legitimní odpověď na smrt izraelských civilistů, včetně dětí? Omlouvá sám fakt, že se – díky taktice Hamásu schovávat se za civilisty – nelze vyhnout civilním ztrátám, takové utrpení Palestinců?
Již kvůli naší duševní hygieně a vnitřnímu klidu bychom před těmito otázkami neměli zavírat oči a vytěsňovat je mimo naše vědomí.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
V sadě skví se zmrzlý květ, klimatická katastrofa to na pohled
Apolena Rychlíková
Atentát na Roberta Fica ukazuje, jak nebezpečné je budit nenávist a nenávist zaměňovat za kritiku
Martin Fendrych
Brutalita nesmí být nástrojem politiky. Německo hledá, jak ji zastavit
Helena Truchlá
Rusy v emigraci nemá cenu házet do jednoho pytle
Alexandr Mitrofanov