Hana (62): Po mém odjezdu žili manžel se synem jako ve chlévě. Je to moje chyba. Vždycky jsem všechno dělala za ně

Rodinné příběhy: Po mém odjezdu žili manžel se synem jako ve chlévě. Je to moje chyba. Vždycky jsem všechno dělala za ně
Zdroj: Freepik

Když se paní Hana musela kvůli práci přestěhovat, nechala doma manžela se synem. Ti dva, přestože jsou to dospělí muži, nezvládli domácnost a žili v nepořádku. Hana byla smutná, že je nedokáže přimět, aby se změnili.

Jana Jánská
Jana Jánská 06. 05. 2024 17:00

Poslední týdny pro mě byly opravdovou výzvou. Rok před plánovaným odchodem do důchodu jsem se dozvěděla, že moje pracovní pozice je zrušena. Jako útěchu mi nabídli možnost dokončit poslední rok v pobočce firmy, která ale byla docela daleko.

Chovali se k sobě jako cizí lidé

Rozčílila jsem se, protože je to pořádný kus cesty. Bylo pro mě těžké pochopit, proč mi chtějí takhle zkomplikovat život. A hlavně krátce před důchodem. No, mezinárodní společnost není žádný malý rodinný podnik. Zde nikdo nezachází se zaměstnanci s přehnanou pozorností. Když se to někomu nelíbí, další ochotný kandidát už čeká.

Pravděpodobně si mysleli, že mi dělají ústupek, protože mě nevyhodili na ulici, ale pouze mě přesunuli. Komu vlastně záleží na tom, že kvůli tomuto rozhodnutí jsem si musela pronajmout byt a domů mohla jezdit jen o víkendech? Naše rodina sotva držela pohromadě. Můj manžel Jiří (60) se nezvládal postarat o syna Jakuba (25).

Z mého pohledu se dítě stává samostatným, když začne vydělávat. Dokud studuje na univerzitě a my ho financujeme, má povinnost řídit se pravidly naší domácnosti. Problém je v tom, že tato pravidla fungovala jen tehdy, když jsem tam byla.

Po mém odjezdu nastal totální chaos. Kluci zcela zanedbali své povinnosti - žádné uklízení, žádné vaření a skoro spolu nemluvili. Když doma chybí ženská ruka, je to prostě katastrofa. Přestože jsou příbuzní, ani nepředstírali, že mají něco společného. Vedli zcela oddělené životy a jejich jediným cílem bylo vyhýbat se jeden druhému.

Doma panovala úplná anarchie

Pokaždé, když jsem se vrátila domů, byl scénář podobný. Doma panoval nepořádek, lednice byla prázdná a oni se věnovali svým věcem. "Proč nikdo nevyžehlil oblečení? Leží na stejném místě už týden," snažila jsem se zavést alespoň trochu pořádku, ale moje slova na ně neudělala větší dojem. Zvykli si žít beze mě.

Nejdříve jsem doufala, že bolestně pocítí mou nepřítomnost a uvědomí si, jak moc jsem se pro ně obětovala. Teď už jsem byla jistá, že si vystačí sami. Proměnili náš domov v typickou mužskou noru s neustlanými postelemi a hromadami oblečení, které se každý večer zvětšovaly. Byla to anarchie. Nedokázala jsem se na to ani podívat.

Časem se situace jen zhoršovala. Snažila jsem se najít nějakou omluvu pro syna, ale manžel mě zklamal. Myslela jsem, že muž jeho věku by dokázal zvládnout domácnost, ale zcela selhal. Ale kromě stěžování jsem nic nezmohla. Uklidila jsem, vyžehlila oblečení, připravila jídlo a v neděli odjela naštvaná, jako každý týden. I na sebe, protože muži v mém životě si nevědí rady, a já to dovolím...

Další týden v práci utekl jako voda. Hromada klientů, schůzky a spousta nervů. Po práci jsem si často sedla k papírům. Když jste pořád v jednom kole, dny ubíhají rychle. Nestihla jsem přemýšlet, jak se vypořádat s nepořádkem u nás doma.

Návrat domů byl pro mě šokem

Když jsem se vracela domů, vynechala jsem nákupy. Už žádné přípravy jídla na týden dopředu! Jsou to dospělí chlapi! Když jsem vstoupila do bytu, něco bylo jinak. Z předsíně zmizela polovina bot a zbytek byl pečlivě seřazen podél stěny. V bytě nebylo ani zrnko prachu, oblečení bylo pečlivě uklizené a koupelna a kuchyně zářily. Ve vzduchu se nesl zápach čističe podlah a čerstvě vypraného oblečení. Konečně si vzali k srdci to, co jsem jim říkala?

Na chvíli jsem pochybovala, jestli jsem dorazila na správnou adresu. Napadlo mě, že kluci si mohli najmout někoho na úklid. Najednou jsem z jednoho z pokojů uslyšela Jakubův hlas. Zlehka jsem zaklepala a nakoukla dovnitř. Seděl tam s krásnou zrzkou. A všechno bylo jasné – ona stála za neočekávanou proměnou bytu.

"Dobrý den," řekla, mírně zmatená mým příchodem. "Ahoj. Strašně se omlouvám, netušila jsem, že Jakub má návštěvu," vysvětlila jsem. Normálně by mě syn zpražil pohledem, ale tentokrát mě s radostí představil své kamarádce.

"Je super, že jsi zpátky. Seznam se s Julií, studujeme ve stejném ročníku," pronesl. Dívka vstala a podala mi ruku. Působila opravdu sympaticky. Nicméně to, co na mě udělalo největší dojem, bylo úsilí, které kluci vložili do přípravy bytu před její návštěvou. Byla jsem překvapená jejich nasazením!

Uklidili kvůli ní

V obývacím pokoji seděl můj manžel a na obličeji měl podezřelý úsměv. "Všimla sis?" pohlédl na mě. "Uklidili jsme..."

"Všechno kvůli mně, co? Překvapilo mě, že jste na schodech nerozvinuli červený koberec. Ale dobře, máte bod k dobru. Jak dlouho vám to trvalo?"

"Začali jsme hned, jak Julie zavolala, že dnes zastaví u Jakuba. Pracovali jsme asi pět hodin."

"Cože? Pět hodin? Já vás nedokázala přimět, abyste vyndali talíře z myčky. A to trvá tři minuty!"

"Zdá se mi, že Jakub se do té dívky zamiloval až po uši. Nikdy předtím jsem neviděl, že by se tak snažil. Představ si, že dokonce umyl okna!"

"Nemožné, okna?"

"Prý je ta Julie opravdová perfekcionistka," řekl s úsměvem.

"Takže staré přísloví, že protiklady se přitahují, je pravdivé. Přesně jako v našem případě!"

"Máš na mysli to, že kráska se zamilovala do příšery?" zeptal se žertem a já do něj hodila polštář.

"To by tu nemělo ležet, všechno musí být na svém místě," odpověděl pobaveně a hodil mi polštář zpátky.

Zázraky se dějí

Nikdy by mě nenapadlo, že se něco takového může stát. Během následujících týdnů jsem se vracela domů bez stresu. Byla jsem si jistá, že když je Julie poblíž, všechno září čistotou. Jakub se do ní zamiloval a začali spolu také vařit. Julie vždy pamatovala na to, aby mi nechala alespoň jednu porci.

Kdykoli se mi naskytla příležitost vidět dokonale uklizený byt a cítila jsem vůni pečeného hovězího, nešetřila jsem chválou. Rozhodla jsem se, že se stanu tou nejlepší tchyní na světě.

Jednoho dne, když venku panovalo ošklivé počasí, přivítala mě po návratu horká polévka. "Jen ať se nepohádají, než půjdu do důchodu!" mrkla jsem na svého manžela.

"Dneska jsem stál u plotny já. Rozhodl jsem se, že bych měl občas udělat něco milého pro svou ženu!" pronesl pyšně. Začínám si pomalu myslet, že zázraky opravdu existují...

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Zpěvák Radek Banga o bolestném dětství: S manželkou Veronikou prozradili, zda budou mít vůbec děti

Zpěvák Radek Banga o bolestném dětství: S manželkou Veronikou prozradili, zda budou mít vůbec děti

Související články

Další články