Podle britských měřítek se Alfred Watkins nedal považovat za podivína. Platil za svědomitého a pracovitého muže, jehož asi jediným drobným charakterovým neduhem bylo, že chtěl stihnout vše, co život nabízel. Dynamické proměny světa na přelomu 19. a 20. století ho k tomu přímo vybízely. Byla to doba fascinujících teorií, vědeckých průlomů, nových zjištění a technologií. A on nechtěl stát pasivně stranou a přihlížet. Toužil přispět.
Byl hlavou otevřenou, liberálně smýšlejícím duchem, který se nových věcí nebál. Je tedy skoro až nevděčné, že se tak činorodý muž zapsal do historie pouze svou poměrně okrajovou a scestnou teorií.
