Doba čtení:3 m, 48 s
Energetika je komplexní disciplínou. Bez ohledu na to, zda ji někdo chce, nebo nechce dekarbonizovat. Jenže ti, kteří chtějí dekarbonizovat nejrychleji, se komplexnímu pohledu vyhýbají nejvíc.
Když budete chtít změnit doma vytápění z uhlí na něco jiného, budete uvažovat nad cenami za pořízení zařízení, nad jeho životností, cenou a dostupností servisu i nad dostupností a cenami toho, čím budete topit. V případě, že chcete od uhlí odvést celou republiku, musíte uvažovat stejně, jen ještě pečlivěji. Anketa Deníku N z 29. dubna (zde) přesvědčivě ukazuje, že ti, kteří si odchod od uhlí přejí nejvíc a nejrychleji, se těmito úvahami nezatěžují.
O tom, že Green Deal je střetem klimatické ideologie a podložených obav o zásobování energiemi, stále ještě leckdo pochybuje. Ke škodě věci. Jasněji by pochybující mohli mít, díky anketě Deníku N. Ten oslovil pět mužů, které prezentoval jako odborníky. Jak to s jejich odborností a schopností komplexního pohledu na energetiku nechť posoudí vážený čtenář sám.
Jedna z pěti odpovědí, které deník dostal na otázku „Co pro Českou republiku, jejíž ekonomika stále ještě významně stojí na uhlí, znamená výhledové uzavírání uhelných elektráren? Měli bychom se bát, že to bude faktor, který všem opět zdraží účty za energie?“, zněla takto:
„Nemyslím si, že naše ekonomika stojí na uhlí. Ani z hlediska zaměstnanosti, ani z hlediska příspěvku k HDP. Stále platí, že uhelné elektrárny mají největší podíl na výrobě elektřiny, takže jejich odstavení je výzva pro energetiku (nahrazení, řízení soustavy a podobně), ale ne tak pro ekonomiku (z hlediska národního hospodářství). Dopad zavírání českých uhelných elektráren na ceny elektřiny bude marginální, jsme součástí evropského trhu. Dopad na ceny by určitě mělo, kdybychom nestavěli obnovitelné zdroje, které jsou důležitým faktorem snižování cen v Německu (a dnes i v Polsku, kde se velmi rychle rozvíjí).“ Odpovídal energetik, aktivista, nebo zelený lobbista?
Vyspělé ekonomiky ukázaly rozumnou cestu ke konci uhlí
Jedna z dalších odpovědí v první částí vysvětluje, že Česko zřejmě bez větších problémů zvládne odstavení pouze jedné nebo dvou uhelných elektráren. A konstatuje, že naše závislost na uhlí v energetice je značná. K tomu ovšem přidává i další pohled:
„Celá věc však stojí jinak. Z důvodů záporné výrobní marže (CDS) v roce 2025 by se totiž nevypnuly jen kondenzační elektrárny, ale také veškerá kondenzační výroba v teplárnách a závodních energetikách. To je dalších cca 7,4 TWh, což už by značný problém byl.
To by mělo za následek skokový pokles těžby hnědého uhlí v úrovni kolem 15,5 milionu tun za rok, provoz většiny dolů by ztratil ekonomický smysl, což by následně znamenalo jejich uzavření. A to by byl hřebíček do rakve celému uhelnému teplárenství, na němž je závislých několik milionů obyvatel, a také obří průšvih pro uhelné závodní energetiky, které jsou zdroji elektřiny a technologického tepla pro velký průmysl v chemii, hutnictví, petrochemickém průmyslu. A samozřejmě další pokles výroby elektřiny v tomto segmentu přes 3,7 TWh za rok.
Je zcela zjevné, že by to v podzimních a zimních měsících mělo obrovské dopady. Odkud, kdy a za jaké ceny bychom v té době elektřinu dováželi, je zcela nejasné. V zimních měsících, když OZE vyrábí jen velmi omezeně, by to byl obrovský problém.“
Kdo odpovídal tentokrát? Energetik, aktivista, nebo zelený lobbista?
Lidé mimo reálnou energetiku odpovídají povrchně tam, kde je pro správnou odpověď nezbytné jít do hloubky a nazírat téma komplexně.
Už i progresivisté vidí, že EU došly eura
V první odpovědi tomu přesně odpovídá její úvodní část, jež se úplně zbytečně fixuje na vyvrácení toho, že ekonomika České republiky je závislá na elektřině z uhlí. Odpovídající využívá nešikovně položené otázky k tomu, aby bagatelizoval současný význam uhlí pro českou energetiku a v důsledku tak i pro českou ekonomiku. Tvrzení o marginálním vlivu zavření uhelných zdrojů na cenu elektřiny platí jen v případě, že v krátké době nedojde k odstavení vícero elektráren. V opačném případě je cena ve hvězdách, byť i v takovém případě by se nemusela zvýšit dramaticky. Ovšem tvrzení o tom, že (negativní) dopad na ceny by mělo, kdybychom nestavěli občasné zdroje energie (OZE), je čistá demagogie. OZE totiž dlouhodobě způsobují to, že regulovaná složka ceny elektřiny zákazníky stoupá. A stoupat bude i v dalších letech, což hlásí i Energetický regulační úřad.
Přetištěná část druhé odpovědi mimo původní otázku ukazuje, co zavření uhelných elektráren přivodí dále. A poukazuje na rizika, která z toho plynou.
První odpověď pochází od programového ředitele Hnutí Duha Jiřího Koželouha. Autorem druhé je Jan Vondráš, ředitel konzultační společnosti Invicta Bohemica, která přes 25 let sleduje vývoj v teplárenství a energetice v tuzemsku i v Německu.
Která odpověď vám připadá komplexnější a v důsledku pravdivější?