Film Království Planeta opic (2024). Pro diktátory není na světě místo

8. 5. 2024

Je to už docela dávno, co opice ovládly Zemi. Ale už ani mezi nimi nepanuje mír. Ve snímku Království Planeta opic se chystá vládu nad všemi převzít diktátor. Diktátor odvolávající se na pokroucený výklad historie a masakrující všechny své sousedy. Podobnost se všemi žijícími válečnými zločinci je jistě zcela náhodná. V každém případě se ale ukáže, že v jednotě je síla, která diktátorům ani trochu nesvědčí.

Před mnoha a mnoha lety lidé vládli Zemi a opice byly němé v zoologických zahradách. Jenže to se změnilo. A mohli si za to lidé sami tím, že vypěstovali virus, který měl opice pozvednout. Nakonec oni sami skončili v otroctví a jako lovná zvěř. Jenže to je už tak dávno, že vzpomínky na svět lidí jsou pro mladé generace opic spíše mýty a pověstmi. Vůbec se jim nezdá, že by na tom mohlo být něco pravdy. Vždyť přece Echo, jak označuji lidi, jsou němí.

Zrození mstitele

Jedním z mladých je také šimpanz Noe. Jeho otec je vůdcem Orlího klanu a on sám se chystá na slavnost, kdy bude uveden mezi dospělé. Jenže nikdo z nich netuší, že nedaleko od nich buduje jistý gorilák Proximus svou krutovládu. Opájí se pověstmi o svém historickém poslání, nechává se nazývat Caesarem. Ne, že by o historii Říma něco věděl, ale stačí trocha úprav a najednou vám dává historie právo k expanzi a vraždění jiných. Tak také Proximovy hordy jednou z ničeho nic vtrhnou na svobodné území Orlího klanu. Přesvědčeni o svém právu, vraždí na potkání a koho nezabijí, toho odvlečou do otroctví. Sám Neo není tak úplně nevinně v tom, že se Proximovým barbarům podaří tábor jeho klanu najít. Proti větším a silnějším gorilám, navíc vybaveným modernějšími zbraněmi, nemají šimpanzi šanci. Orlí klan přestane existovat.

Neo se pokusí zachránit svého otce a s vůdcem okupantů svede urputnou bitvu. Ale marnou, velitel barbarů je o tolik silnější. Noeův otec zahyne, mladý opičák přežije, byť hodně pochroumaný. Proximus ovšem netuší, že touhle vraždou si vychoval svého nepřítele. Nepřítele, který ve své touze po pomstě neustane, dokud nebude diktátor svržen. Velmi záhy navíc potká starého orangutana Raka, který je posledním žijícím pamětníkem vzestupu opic a ustavení jejich vlády na Zemi. Ten mu poskytne mnoho velmi důležitých informací z historie lidí i opic. A co víc, ukáže se také, že lidská žena Mae, která Noa již nějakou dobu sledovala, nejenže umí mluvit, ale může být také velmi užitečná. „V jednotě je naše síla,“ pronese Raka. Dny Proximovy krutovlády se pomalu krátí.

Pokračování legendy

Od natočení původního filmu Planeta opic uplynulo již těžko uvěřitelných 56 let, a dlouhých 23 let od prvního remaku tohoto díla. Ještě v sedmdesátých letech byly natočeny další 4 filmy, ale pak se po Planetě opic slehla zem. Nová krev přišla až v roce 2011 se Zrozením Planety opic. Aktuální snímek Království Planeta opic je čtvrtým z nové série. Na rozdíl od filmu z roku 2001 již nejde o remaky, ale o nové příběhy s moderní dynamikou. Režie tohoto snímku se ujal možná trochu překvapivě Wes Ball, který je současně i autorem scénáře. Ball za sebou nemá úplně rozsáhlou kinematografii a za zmínku stojí snad jen trilogie Labyrint. V Království Planeta opic je to možná trochu znát, snímek totiž trpí podobným neduhem, jako mnoho současných filmů – dlouhá stopáž (i když 138 minut je v dnešních poměrech skoro krátký film). Dává totiž spoustu prostoru pro odbočky, zákruty a drobné epizodky, které rozmělňují samotný příběh a možná zbytečně zpomalují spád. No, ale zase zbude víc místa na bitky, lovy a další pranice.

Právě postavy Raky a Mae propojují aktuální Království Planeta opic s předchozím filmem Válka o Planetu opic. Pro tvůrce prvních filmů série v sedmdesátých letech by asi současná technika byl podobným sci-fi, jako samotné téma a představa opic ovládajících Zemi. Ball měl k dispozici nekonečné množství triků i dostatečné rozpočet pro využití exotických lokací. Když Noe poprvé přijede do opuštěného města, které již téměř zcela pohltila poušť („Myslím, že to opice postavily pro lidi, aby je tu mohly chovat,“ pronese Raka na vysvětlenou), scéna vypadá opravdu úchvatně. Scénografové Daniel T. Dorrance, Beverley Dunn a Carlo Crescini odvedli skvělou práci, kterou navíc dokonale využívá citlivá kamera Gyula Padose. Ten dokáže rychle měnit celek za detail a velmi chytře pracovat s hloubkou ostrosti. Díky tomu zručně vede oko diváka na to místo scény, kam je třeba. Okamžik, kdy hlavní trojice uvidí stádo zeber stojí rozhodně za to, i když pro děj je úplně zbytečný.

Trochu zklamáním je samotný příběh. Tak trochu jako vykradený z tuctového hrdinského eposu. Jen těžko bychom v ději hledali nějaké překvapení, vše je velmi přesně nalinkováno a tušit děj několik minut dopředu není žádný problém. Občasné vyrušení přinese jen nějaká ta nečekaná bitka či přepadení ze zálohy. Pro fanoušky téhle filmové série to bude určitě zajímavé pokračování, ale že by si někoho Království Planeta opic nově získalo, to jen těžko.