/ Bůh není bytost, ale je přímo samotným bytím, zdrojem jakéhokoli bytí. To je naprosto nerovnatelně cosi úplně jiného. /

Jak to víš Stando ? Kdo ti to řekl ?

K Bohu se obracíme jako k bytosti. Jsme stvořeni k Jeho obrazu.

Mluvíme k Němu přes "Ty", mluvíme o Něm "On".

Bůh jedná, slyší, mluví, odpovídá, tvoří, hněvá se, miluje,..

Bůh mluví o sobě "Já", "Moje"   -        Bůh jednoznačně má své "ego".

/ Ke člověku přiřazujeme jeho ego - k Bohu nikoli./

To je ale váš problém. Tak to tak nedělejte. Proč to tak děláte ?

Bůh není plurál.   Desítkytisíc krát mluví o sobě v čísle jednotném.

   Asi 2x v čísle množném - prostě mluví k někomu dalšímu, jinému. nemluví sám k  sobě.

A kromě toho Jednoho Pána je ještě Jeden Bůh.

Na to jsi Stando zapomněl.

" 5 jeden Pán, jedna víra, jeden křest; 6 jeden Bůh a Otec všech, ten nade všemi, skrze všechny a ve všech nás. ".....  (Ef 4:5-6)

Nech si ty tvoje pohanské povídačky :-)

S logikou ses asi také nikdy nepotkal, že.

Když je někdo zplozen - tak to není od nějakého konkrétního, určitého času ????

To vám v tom blázinci nalévají takové pitomosti do hlavy ?

... A nyní, Otče, oslav mě spolu se sebou slávou, kterou jsem měl u tebe, než byl svět. Bible viz další překlady "A nyní, Otče, oslav mě spolu se sebou slávou, kterou jsem měl u tebe dříve, než byl svět." Bůh plánoval oslavit svého Syna, a nyní, když se přiblížil čas Ježíšovy smrti, se Ježíš modlil, aby Bůh uskutečnil svůj plán. Tento verš byl použit k prokázání, že Ježíš je Bůh, díky větě „kterou jsem měl s vámi dříve, než byl svět“. Není pochyb o tom, že Ježíš „existoval“ před začátkem světa. Existoval však doslovně jako osoba nebo v Božím předzvědění, „v mysli Boha? Jak Kristus, tak ti, kdo byli povoláni být v Těle Kristově, církvi, existovali v Božím předvědění, než byli naživu. Kristus byl od počátku „logem“, „plánem“ Božím a stal se tělem, až když byl počat. Je to trojiční zaujatost, která způsobuje, že lidé v tomto verši čtou skutečnou fyzickou existenci spíše než obraznou existenci v mysli Boha. Když 2. Timoteovi říká, že každému křesťanovi byla dána milost „před začátkem věků“ (2. Timoteovi 1:9), nikdo se nepokouší dokázat, že jsme tehdy skutečně žili s Bohem. Každý uznává, že jsme byli „v mysli Boha“, tj. v Božím předzvědění. Totéž platí o Ježíši Kristu. Jeho sláva byla „u Otce“ před začátkem světa a v Janovi 17:5 se modlil, aby se projevila. Ježíš se modlil, aby se naplnila sláva, kterou mu předpověděl Starý zákon a která byla v mysli Boha Otce od počátku světa. Trinitáři však učí, že Ježíš se mnoho let před svým narozením modlil o slávu, kterou měl u Boha, a tvrdí, že to dokazuje, že měl přístup k mysli a paměti své „Boží přirozenosti“. Kdyby si však Ježíš jako člověk „vzpomněl“, že byl ve slávě u Otce před začátkem světa, pak by věděl, že je Bůh v každém smyslu. Vůbec by si o sobě nemyslel, že je „muž“. Kdyby věděl, že je Bůh, nebyl by a nemohl být „v žádném případě pokoušen stejně jako my“, protože nic, s čím se setkal, by pro něj nebylo „skutečným“ pokušením. Neměl by strach a ani pomyšlení na neúspěch. Neexistuje žádný skutečný smysl, ve kterém by Písmo mohlo ve skutečnosti říci, že byl „ve všem učiněn jako jeho bratři“ (Žd 2:17), protože by vůbec nebyl jako my. Kromě toho Písmo říká, že Ježíš „rostl“ v poznání a moudrosti. To by ve skutečnosti nebyla pravda, kdyby měl Kristus přístup k Boží přirozenosti s nekonečným poznáním a moudrostí. Jan 17:5 je skvělým příkladem verše, který ukazuje potřebu jasného myšlení ohledně nauky o Trojici. Tento verš lze jasně vyložit způsobem, který je upřímný a biblicky zdravý, a ukazuje, že Kristus byl člověk, ale byl předem informován o Bohu jako o Božím plánu na spasení lidstva. Může být také použit tak, jak jej používají Trinitáři: k prokázání Trojice. Když je však použit tímto způsobem, zjevuje Krista, se kterým se jako křesťané nemůžeme skutečně ztotožnit. Nemáme Boží přirozenost, která by nám pomohla, když jsme v pokušení, máme potíže nebo nám chybí znalosti či moudrost. Bible říká, že Kristus může „soucítit s naší slabostí“, protože byl „ve všem pokoušen, stejně jako my“ (Žd 4:15). Podstata tohoto verše je velmi přímočará. Protože Kristus byl jako my a byl pokoušen všemi způsoby, jakými jsme, může s námi soucítit. Pokud by však nebyl „stejný jako my“, nemohl by s námi soucítit. Tvrdíme, že učinit Krista Bohočlověkem znemožňuje skutečně se s ním ztotožnit. Z bezprostředního kontextu můžeme říci, že Ježíš mluvil o Božím předzvědění. Jen o dva verše dříve, v Janovi 17:3, Ježíš řekl, že Otec je „jediný pravý Bůh“. Ježíš se nemohl modlit, když si zároveň myslel, že je také Bohem. Kromě toho Ježíš znovu mluvil o věcech v Božím předzvědění v Janovi 17:22, když řekl, že vzdal slávu od Boha svým učedníkům. Ale ani to se ještě nestalo (viz komentář k Janovi 17:22). Ježíšova sláva i sláva, kterou by měli mít jeho učedníci, spočívala v předzvědění Boha a Ježíš se o to modlil ve své modlitbě. Správný výklad Jana 17 je jednoduchý a biblický. Ježíš věděl, že je zaslíbeným Mesiášem a Synem Božím, a Bůh mluvil o jeho slávě před mnoha staletími. Nyní, v předvečer svého zatčení, se modlil ke svému Otci, „jedinému pravému Bohu“, a žádal, aby se uskutečnil Boží plán oslavit Jeho Syna. Je také třeba poznamenat, že trinitáři citovali Izajáše 42:8, který říká, že Bůh nedá svou slávu jinému, aby ukázali, že Jesus musí být Bůh, protože Ježíš měl slávu od Boha. Argument je mylný z mnoha důvodů. Za prvé, kontext Izajáše 42 jsou modly a že Bůh nebude sdílet svou slávu s modlami. Tento verš, vzat v kontextu, neříká, že Bůh nikdy nebude sdílet žádnou slávu s těmi, kdo ho poslouchají, protože jasně vzdává slávu těm, kdo ho poslouchají (srov. 1 Kor 2:7). Dále Jan 17:22 říká, že Ježíš dal slávu, kterou dostal od svého Otce, svým učedníkům. Ale pokud by Ježíš byl Bůh, pak by nedostal slávu „od“ svého Otce, měl by ji celou dobu, a navíc, pokud „Bůh“ neudělí svou slávu jinému, pak by ji Ježíš nikdy nedal svému učedníci. Bůh oslavil svého Syna, který zase vzdává slávu svým učedníkům. Ježíšova modlitba v Janovi 17 je pro nás jako křesťany úžasným příkladem. Vylil své srdce svému Otci, „jedinému pravému Bohu“ (Jan 17:3), a modlil se, aby se naplnila proroctví Starého zákona o něm. [Další informace o Janovi 17:5 viz Rakovský katechismus, napsaný polsky v roce 1605; latinsky 1609; v angličtině 1818; přetištěno společností Spirit & Truth Fellowship International, 144-46. Také Don Snedeker, náš Nebeský Otec nemá sobě rovného, 424-25.].

:-)

Stando, promiň, ale to jsou takové dřísty chlasty :-)

Ježíš má Boha. A to Boha Jediného, Boha Otce.    Ne jak sem podsouváš Boha Otce, Syna a Ducha svatého.

Člověk se nestal Bohem.    To možná v pohádkách a v pohanských pověrách.

To si mysleli i ti pohané v Lystře o Pavlovi a Barnabášovi (Skutky 14, 11)

/ Hlavou Krista (člověka) je tedy Bůh Otec, Syn a Duch svatý - jeden jediný Bůh. /

Ale kdepak. 

Hlavou Krista je Bůh.   Jeden Jediný Bůh, Bůh Otec.  Jiný neexistuje.

:-)))

Jsi srandovní Ekrazite  :-)

Co je to ADVENTISMUS ?   Který tady údajně prosazuji ?

V životě jsem z dálky viděl asi 5 adventistů, takže netuším, z kterého prstu si takové závěry o adventismu cucáš ...

Jinak bych ti chtěl poradit, abys začal číst Bibli, a upustil od fascinace svými tapetami.

A abys začal stavět na Písmu ne na lidských tradicích.  Abys nevypadal na slaboduchého, potřebujícího lobotomii.

Neznáš Písmo, proto bloudíš.  A zbytečně ti praskají nervičky...

Jeden příklad za mnohé:

/ Nikde na světě není dokumentován případ, že by člověk vzkřísil z mrtvých jiného člověka. To se zcela vymyká lidským možnostem - protože v člověku život není. 

Tak toto může napsat jen totální neználek a ignorant.

A jaká je skutečnost? :

Mt 10:8:   Uzdravujte nemocné, probouzejte mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte démony — zadarmo jste přijali, zadarmo dejte.


J 14:12:   Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které činím já, a bude činit ještě větší skutky než tyto, neboť já jdu k Otci.


Sk 9:36:   V Joppe byla nějaká učednice jménem Tabita, což v překladu zní Dorkas. Ta oplývala dobrými skutky a dáváním almužen. 37 Stalo se, že v těch dnech onemocněla a zemřela. Umyli ji a položili do horního pokoje. 38 Protože Lydda je blízko Joppe, učedníci uslyšeli, že je tam Petr, a poslali k němu dva muže s prosbou: „Rychle přijď k nám! “ 39 Petr vstal a šel s nimi. Když tam přišel, zavedli ho do horního pokoje. I přistoupily k němu s pláčem všechny vdovy a ukazovaly mu košile a pláště, které Dorkas dělala, dokud byla s nimi. 40 Petr poslal všechny ven, klekl si a pomodlil se. Potom se obrátil k mrtvé a řekl: „Tabito, vstaň!“ Ona otevřela oči, a když uviděla Petra, posadila se. 41 Podal jí ruku a pozdvihl ji. Pak zavolal svaté a vdovy a ukázal jim ji živou. 

Sk 20:9:   Nějaký mladík jménem Eutychos seděl na okně. Když Pavel dlouho mluvil, zmáhal ho hluboký spánek. Přemožen spánkem spadl dolů z třetího poschodí. Zdvihli ho mrtvého. 10 Pavel sešel dolů, padl na něho, objal ho a řekl: „Neznepokojujte se, neboť jeho duše je v něm.“ 11 Pak vystoupil nahoru, lámal chléb a jedl, a dlouho do rána s nimi rozmlouval; a tak odešel. 12 Chlapce přivedli živého a byli velice povzbuzeni.


To by pochopilo i malé dítě ze 3. třídy národní školy. Není ti ani trochu stydno, že ty to nechápeš ?

A považuješ dle tvého vyjádření  ("to mohl učinit jen ten, který je Bůh")  učedníky, Petra, Pavla za Bohy ...


Jo, jinak klidně reaguj na mé příspěvky. Ale buď tak laskav, nikoli tapetováním tvých profláklých komentářů, které nikdo ani neotevře ani nečte.