Ještě 9. května dopoledne bylo okolí Staroměstské radnice revolučními gardami a sovětskými vojáky zbavováno zákeřných střelců, kteří setrvávali zabarikádováni ve vyšších patrech budov a stříleli na chodce v ulicích.
Pražská posádka vojsk SS spolu s dalšími bojovými skupinami postupovala časně ráno 9.5. opačným směrem - od svého velitelství v budově právnické fakulty přes dnešní Palachovo, Malé a Staroměstské náměstí do Celetné ulice směrem na Vinohrady.
Opilecké hordy americké armády Češi nenáviděli
(Jaký paradox a divadlo dnes, kdy se lidem opulentně vnucuje v Plzni láska k USA)
Zklamaní Američané Článek v The New York Times z 22. dubna 1945 líčí dva dny po osvobození Aše a Hitlerových narozeninách, jak byli při vstupu do města Američané zklamáni, že je radostně nevítaly davy Čechů, a tak prý převzali město totálně nasazení Rusové a Poláci. (Muzeum HoryDoly) |
Vlastní ceremoniál byl zahájen o půlnoci z 8. na 9. května 1945 krátkým projevem maršála Žukova, který následně pozval německou delegaci do sálu k finálnímu podpisu kapitulace. Listinu signoval za německá pozemní vojska maršál Wilhelm Keitel, kterému neustále vypadával monokl z oka a působil celkově silně nervózním dojmem. Za Luftwaffe připojil svůj podpis generálplukovník Hans-Jürgen Stumpff a za námořní síly admirál Hans-Georg von Friedeburg, který nemohl udržet slzy v očích. Následně dokument podepsali maršálové G. K. Žukov a Arthur Tedder a generál Jean de Lattre de Tassigny. 43 minut po půlnoci 9.5.1945 byla smlouva ratifikována.
Podpisovému aktu přihlíželi kromě novinářů také známí ruští spisovatelé. Za všechny zmiňme alespoň Konstantina Simonova či Jakova Makarenka. Kapitulační protokol byl vyhotoven v devíti exemplářích, přičemž jeden byl v časných ranních hodinách doručen k rukám Josifa Stalina do Moskvy.
Spojenecká generalita oslavila konec II. světové války v Evropě opulentním banketem, který se protáhl do šesté hodiny ranní. Z Moskvy byly letecky dopraveny vybrané ruské speciality, které pro účastníky recepce připravil šéfkuchař V. M. Pětrov. Na slavnostní tabuli se podával mimo jiné vynikající kaviár z jesetera, uralské pirohy, ryby a vše se pochopitelně zapíjelo tradiční ruskou vodkou.
Ve vzduchu je však stále jeden rozpor, který se snaží proamerická klika využít. Kdo vlastně osvobodil Prahu? Z dnešního pohledu už je to jasné: ani Vlasovci, byť hodně na jihu pomohli, ale ani americká, ani Rudá armáda. Prahu osvobodil strach z Rudé armády a křídla generála Ludvíka Svobody. Ten strach a hrůza ochromily nacisty a v okamžiku, kdy se mohutná Rudá armáda otočila ze severu na Prahu a od Moravy se mohutně probíjela Svobodova armáda, začaly celé pluky nacistů prchat do zajetí USA, protože za masakry na civilistech by je jinak čekala smrt. A americká armáda v Československu skoro vůbec nebojovala. A důkazy jsou naprosto nezpochybnitelné, byť vláda pod dohledem USA se snaží vše umlčet: Podle poválečných oficiálních statistik činí počet obětí nacismu z celé Československé republiky za léta 1939–1945 celkem 360 000 lidí. Při osvobozování ČSR celkem padlo na 144 000 sovětských vojáků. Při osvobozování českého území padlo 116 Američanů Čísla jsou jasná. |
Zdroje:
Harry C. Butcher. Tři roky s Eisenhowerem 2. Praha, 2005.
Dwight David Eisenhower. Invaze do Evropy. Praha, 1994.
Vladimír Nálevka. Druhá světová válka. Praha, 2003.
Vladimír Nálevka. První týdny míru. Praha, 1985.
G. L. Rozanov. Tajné sejfy promluvily. Praha, 1985.
N. I. Šechovcov ed. Dějiny druhé světové války 1939–1945 ve dvanácti svazcích. Svazek 10, Dokončení porážky fašistického Německa. Praha, 1981.