O literárním díle Franze Kafky bylo napsáno už mnoho, o jeho kresbách a vztahu k výtvarnému umění se mluví méně často, i když se jedná o poměrně pozoruhodný a téměř detektivní příběh, jehož součástí je nejen známá prosba o zničení kompletního díla, ale i ziskuchtivé stařenky a otevírání švýcarských sejfů policií. Nicméně nepředbíhejme.
V letech 1901–1906 studoval Kafka práva na univerzitě v Praze. Se svými spolužáky sdílel vášeň pro výtvarno, dokonce navštěvovali lekce z dějin umění. Kafka miloval Ingrese, Van Gogha a japonské umění, sám si krátil čas strávený na přednáškách práva kreslením, v čemž pokračoval až do konce svého života.
V dopise své snoubence Felici Bauer popisuje sen a vzápětí překvapivě naráží na nedostatek slov a o kousek dál vyjadřuje poetickou procházku ruku v ruce kresbou…O něco dále se ptá, jak se Felici kresba líbí a zmiňuje, že chodil na hodiny akademické kresby k jedné špatné malířce, a zničil si tak talent. Která výtvarnice zničila Kafkovo nadání, o tom historie mlčí.
I když jsou Kafkovy výtvarné ambice nepochybné, nebyl spokojený s výsledkem. Mluvil o nich jako o čmáranicích, ty nepodařené rovnou pálil. Max Brod, který rozpoznal umělecký talent, je tajně vytahoval z koše na odpadky a odstřihoval z okrajů právních skript. Kafka se v předtuše své smrti v žádosti Brodovi o spálení rukopisů výslovně zmínil o zničení kreseb. Jak je známo, Brod se přítelovým přáním rozhodně neřídil, zveřejnil nejen písemnosti, ale také výběr čtyř desítek kreseb. Zbytek se ale na veřejnost nedostal až do roku 2019.
