Každý má svého Kafku, opakuje často v rozhovorech Otto M. Urban, kurátor právě probíhající výstavy Kafkaesque v pražském DOXu, která reflektuje dílo Franze Kafky prostřednictvím děl současných českých i zahraničních umělců, včetně hvězd jako David Lynch, Matt Collishaw, Jake a Dinos Chapmanovi nebo Josef Bolf. S jistou nadsázkou by se chtělo dodat – svého Kafku a nedořešený vztah k otci, protože odkaz právě na Kafkův Dopis otci se objevuje na výstavě hned několikrát.
Vliv Kafky na umění započal už za života spisovatele. Sám spisovatel, znalý světa umění, se obával příliš doslovných ilustrací svého literárního díla a nabádal vydavatele k opatrnému výběru ilustrátorů. Což se nesetkalo s velkým nadšením, a knihy tak získaly svůj výtvarný doprovod až po Kafkově smrti. Za první ilustrace jsou považovány barevné akvarely německého výtvarníka Wilhelma Wessela k Proměně z roku 1924, roku 1935 se protnuly cesty Kafky a Toyen na obálce prvního českého vydání Zámku. Česko-americká grafička Jarmila Mařanová byla jedním z prvních umělců, kteří se zabývali holocaustem. Kafkou se zabývala dlouhodobě, doprovodila Proces, řadu povídek i Kafkovy dopisy.
V říjnu 1936 se v Praze uskutečnil Večer Franze Kafky, o čemž informoval deník Právo lidu: „Mladý grafik Hans Fronius vystavuje v Krasoumné jednotě (Praha II., Pštrossova 12) své dřevoryty a kresby. [sic] z nichž největší část ilustruje dílo pražského básníka Franze Kafky. V rámci výstavy bude uspořádána ve čtvrtek 1. října o 20. hodině přednáška (německy mluví Max Brod a Otto Pick) o dosud nezveřejněné pozůstalosti Franze Kafky. Po přednášce budou předneseny ukázky z neznámých Kafkových prací. Vstupné 3 Kč.“ Fronius se Kafkou zabýval celoživotně a vytvořil na tři stovky expresivních prací.
I grafik a malíř František Tichý nakreslil v roce 1957 ilustrace ke Kafkově povídce Doupě, nejslavnější je však jeho Kafkův portrét z téhož roku. Vydání Procesu z roku 1958 v nakladatelství Československý spisovatel pojal včetně obálky, typografie a vazby Zdenek Seydl. Všechny ilustrátory jmenovat nezvládneme, ale komiksové ztvárnění Zámku Jaromírem 99 a Davidem Zane Mairowitzem vynechat nemůžeme.
Ke Kafkovi se hlásil český informel, strukturální abstrakce se syrovou estetikou – Jan Koblasa, Mikuláš Medek, Josef Istler, Zbyněk Sekal, Robert Piesen, Jiří Balcar, Zbyšek Sion. Kafka byl oblíbeným námětem i Adolfa Hoffmeistera. V devadesátých letech sice začíná Prahu zaplavovat nános kafkovských suvenýrů, vznikají ale také díla podobizny Kafky od Josefa Istlera, Vladimíra Suchánka nebo Jiřího Slívy, Michael Rittstein maluje Řehoře Samsu na dovolené v Karibiku, fanouškem Franze Kafky je i umělec Jan Gemrot. A pak je tu Jan Švankmajer. Podvědomí, absurdita, temný humor a vizuální působivost zkoumající témata proměny s Kafkou značně rezonují.
V pražském veřejném prostoru nalezneme hned několik Kafkových památníků. Prvním je busta z roku 1966 na zdi bývalého domu U věže v sousedství kostela sv. Mikuláše na Starém městě, kde se Kafka narodil. Sochař Karel Hladík dílo konzultoval s Kafkovou neteří i Maxem Brodem, který vybral výslednou variantu, dobový tisk ale o díle mluvil jako o Strašidle z Kaprovy ulice. Z roku 2003 je známá socha Jaroslava Róny s Kafkou sedícím na prázdném obleku v ulici Dušní. Soutěž vypsala Společnost Franze Kafky, zúčastnili se Karel Nepraš, Olbram Zoubek nebo Stefan Milkov, jehož bronzová busta Kafky je dnes v hotelu Savoy (dříve Krone) ve Špindlerově Mlýně, kde Kafka pobýval a rozepsal Zámek. Nepřehlédnutelná technologicky výjimečná leč spíše turisty vyhledávaná je otáčivá socha Davida Černého u Národní třídy.
A co Kafka za hranicemi českých zemí?
Fondazione Prada v Miláně uspořádala roku 2020 výstavu „K“ inspirovanou třemi nedokončenými díly – Amerika, Proces a Zámek, která byla posmrtně vydána v letech 1925 až 1927. Nedokončenost umožnila mnohostranné interpretace, které pro výstavu zkoumali výtvarný umělec Martin Kippenberger, filmový režisér Orson Welles a kapela Tangerine Dream. Kippenbergerova instalace The Happy End of Franz Kafka’s America z roku 1994 a film Orsona Wellese Proces z roku 1962 doplnilo album Franz Kafka The Castle od skupiny Tangerine Dream.
Psychologická hloubka, symbolika, metafory, existenciální témata a absurdita Kafkova světa ale lákala a láká i další velká jména světového umění. Významný představitel surrealismu Max Ernst byl Kafkovými spisy hluboce ovlivněn a ilustroval i Kafkovu Proměnu. Salvador Dalí našel inspiraci v Kafkových tématech metamorfózy a psychologického neklidu. René Magritte sdílel Kafkovu fascinaci tajemným a nevysvětlitelným. Magrittův životopisec napsal: „Magritte je mistrem zvědavého oka, klíčové dírky, dveří, prahu… Je snad jediným umělcem, který může soupeřit s největším ze všech praktiků v této oblasti, Franzem Kafkou.“
