Franz Kafka v komiksu – to může znít nepřípadně. Například Reiner Stach, autor třídílné kafkovské monografie, která zabírá zhruba dva tisíce stránek, o médium komiksu ani jednou nezavadí. V Dějinách československého komiksu 20. století autorského čtyřlístku Prokůpek–Kořínek–Foret–Jareš je pak o Kafkovi jediná zmínka, a to ještě nepřímá.
Jenže jsou tu i jiné skutečnosti: Kafka sám byl hlavně v první dekádě minulého století nadšeným kreslířem. Inspiraci pobral nejvíc z japonského umění kresby a dřevořezu, fascinoval ho důraz na výrazový minimalismus v součinnosti s maximální obsahovostí, hluboce soustředěnou myšlenkou; souzněl ovšem taky s dobovým uměním Evropy, hlavně s jednou z prvních avantgard 20. století – s expresionismem. Lákala ho figura na sto plus jeden způsob: od realismu přes grotesku ke zneklidňující fantazii. V interiéru i otevřené krajině. Celek i torzo. Postava zakutaná v posteli. Postava zhroucená na stole. Postava šermíře, žokeje, chodce, běžce anebo běsného opilce se sklenicí vína. Bojácná postava v čekárně. Zadumaná postava vsedě na židli. Postava před obřím zrcadlem. Postava v trojúhelníkové ohradě. Vždy jen v černé a bílé. Základními tahy. Blízko kresbě Paula Klee nebo Ernsta Ludwiga Kirchnera. Některé motivické skrumáže mají volnou korespondenci s dadaistickou koláží a montáží. Jiné jsou na hraně abstrakce. V dalších pak hraje prim rychlý pohyb, svižná akce; v jedné postavě, která vyloženě běží s větrem o závod, jako by Kafka syntetizoval futuristicky rozehrané kulisy ze své reportáže „Aeroplány v Brescii“ (1909).
A navíc komiks
