FRANTIŠEK UHER
Ta dvě poměrně neobvyklá slova, s nimiž musíme při vyslovení zacházet náramně opatrně, abychom si „nezlomili jazyk“ – nicméně slova vzácně půvabná – jsou vypůjčená z textu rozsáhlého románu JSI NĚKDO JINÝ, jímž navázala na svou předcházející rozsáhlou tvorbu Marcella Marboe. (Vydalo nakl. Vzděláním a sportem k sebevědomí v edici M, s vročením 2023, 373 str., a s podtitulem Moje malé Theatrum Mundi).
Inu, malé… Rozhodně ne rozsahem, rozhodně ne kvalitou a významem v široké škále diametrálně rozdílné současné románové tvorby. K přednostem náleží schopnost obratně, někde až obřadně, zacházet s mateřským jazykem, kouzlit s ním, využívat všech jeho atraktivních i lehce ševelících možností. Vedle mnohotvarosti čteme slova nijakost, nanicovatost. Takových vhodně uplatněných perliček nalezneme větší počet. Nejsou stavebními kameny, nýbrž nepřehlédnutelnými drobnými šperky.
Román provádí čtenáře rozsáhlým časovým prostorem, zhruba odpovídajícím životním zkušenostem generace pamětníků. Rozhodně nepředstavuje čtení do vlaku, rozvrstvený do kratších úseků vyžaduje výraznou čtenářskou pozornost. Poměrně početné postavy skrývají i odkrývají vlastní minulost, vztahy, tužby, očekávání i zklamání, úsměvy i hořkost, nekompromisní zásadovost i vstřícnou smířlivost, nezbytnou k zachování střízlivých přístupů. Rozhodně se v půdorysu událostí pohybují všechny klady a zápory jedinců i různorodých uskupení, události nabývají na atraktivnosti, výraznou předností je autorčina schopnost pominout módní alibismus a bez okázalých emocí respektuje zásadu padni, komu padni. Což platí o lidech, jejich způsobu myšlení a činech, stejně jako o charakteristikách jednotlivých historických období, v nichž jsou některé postavy nápadné právě zdánlivou nenápadností. Stěžejní postava Umělkyně mezi nimi proplouvá jako proud velice kamenitými peřejemi, zachovává si osobitost, přijaté tvary soužití, je ovlivňována a ovlivňuje. Především dokazuje schopnost uhájit četnými šarvátkami prošedší nepobořený štít, jak už to v našich životech chodí.
Vytanul mi na paměti jeden z prvních aforismů, které jsem publikoval: Odevzdal svůj hlas ve znamení revoluce. Hned ho chtěl zpátky v penězích. Aforismus jako na míru ušitý různým úsekům historie, odolávající společenským změnám, ať již jim je přisuzováno jakékoli označení. Za rozevlátými ideály se skrývají myší díry malosti, a Marcella Marboe svoje postavy v tom směru nešetří. Činí to distingovaně, se specifickým ohleduplným přístupem. Některé na emoce bohaté pasáže, především ty exotické, nezbytně pojaté letem světem, připomínají přebohaté festivaly marnosti, v nichž se projevují paradoxy ve společenském zakotvení, intelektuální parametry postav a kvasící podhoubí jejich náboženských založení. Události dostávají sugestivní kulisu kolotoče, který nelze zastřešit, zastrašit ani zastavit, s nimiž se ovšem aktéři nutně musí vypořádat. Východiskem jsou elementární schopnosti projít úskalími se vztyčenou hlavou, s respektováním přesně nenastavených parametrů sebeúcty. Pestrá galerie postav náleží k přednostem knihy.
Pokud jakékoli literární dílo může získat aspoň sporadické trvalé dimenze, pak román Marcelly Marboe nekompromisně podsouvá intuici varování před lehkovážností, poddajností a přizpůsobováním, před ztrátou identity a hrozbou servility. Skoro jako kdyby ostýchavě našeptávala přísné „již nikdy více“. Cituji: Umělkyně vidí na písčité pláži klusat pár grošovaných koníků a kulisu nedozírného moře za nimi. Na to moře pozor, dokáže se změnit v sedmihlavou saň, disponující zhoubným ohněm, šlehajícím kolem sebe i v sobě. Netřeba dramatizovat, postačí střízlivá zamyšlení. Taková je stěžejní osnova románu Jsi někdo jiný. Skromná, nenápadná, zřetelně ekvivalentní autorčiným záměrům.
O to více potřebná jsou podobná literární díla.