Sdílej
Považovat jej za nováčka již nemůžeme, o to více je nyní nutné obstát u posluchačů. Anebo vlastně ne? Jak složité je dnes upoutat pozornost a udržet si ji? Frayer Flexking nepochybně nalezl recept, což ale ještě neznamená, že jeho releasy budou vtesány do zlatého fondu slovenského rapu. Vraťme se ale k té otázce, na kterou by se dalo odpovědět zeširoka a z několika úhlů pohledu. Hudební průmysl není fabrikou, která na pásu generuje kvalitu za kvalitou, jež by se nesmazatelně otiskla do mysli koncového zákazníka. V mnoha případech to ani nevyžaduje, chce to jednorázově vdechnout a za pár vteřin zase vydechnout, chce se pobavit, vypnout, zapomenout na každodenní shon a stres. Jednoduchá rovnice pak na jedné straně nabízí čísla, pozornost, popularitu a plné kluby, za rovná se ale dochází k vystřízlivění, kdy se na hudbu jako takovou podívá posluchač detailněji.
Frayer Flexking je pro mě stále zajímavou postavou, která má obrovskou sílu upoutat pozornost. A je vlastně v konečném součtu jedno, zda se jedná o hudební průmysl či další aktivity okolo, končíc v ringu tváří v tvář soupeři. Jeho cesta nějaký význam mít musí, když dokáže na svá alba sezvat tolik profesních kolegů, někteří mající i mnohem pestřejší minulost. Když už jsme ale u těch hostů, stále se nemohu zbavit dojmu, že tracklist by měl být vyvážený a přizvaní pouze zpestření. U Frayera je to asi trochu jiná ideologie, spíše si dokázat sobě i posluchačům, že s těmi všemi dělat může. Je to opět špatně? Soudit to asi nebudu, protože před lety to v podobném hávu dělal na svých releasech u nás i Oliver Lowe, avšak s diametrálně odlišným odkazem.
Jak jsem zmiňoval v recenzi na předešlé albu „Hoodba“, početná enkláva hostů mi nabídla možnost zaměřit se na další tváře, které jsem v pozornosti doposud neudržoval. Opět je to ale dosti o nich a odvádí to pozornost od samotného autora. Po roce je tu ale disk „Realman“, který ve své podstatě dál nesahá. Při poslechu navíc nabývám dojmu, že se začíná vytrácet i to kouzlo vtipu a charismatického projevu. Na druhou stranu musím ocenit hudební stránku věci, která začíná v beatech, které jsou fakt dobré, ale je tu i Frayer Flexking, který svou flow dokáže s podkladem splynout. Vystřízlivění ale přichází v té obsahové stránce a message.
Na jedné straně si stěžujeme na krátká alba o devíti skladbách, na té druhé tu máme pak něco, co v tracklistu vykazuje dokonce 23 stop, ale nemohu se ubránit dojmu, že velká dávka toho je vata, bez které bych se obešel. Některá stokrát recyklovaná témata k rap game prostě patří, chybí mi však něco navíc, co by výsledek okořenilo. Samotný autor vývojem vystupuje z komfortní zóny ulice a kariérním posunem nestrádá. Jak řekl Separ na konci svého posledního sóla, že nejde psát o stoce, když už v ní nežije, tak to samozřejmě chápu a respektuju, ale v případě Frayera Flexkinga mě to nebaví.
„Realman“ je tak trochu klonem svého předešlého alba „Hoodba“, hrany byly ale zase o něco více obroušeny a celkově se jedná o velmi fádní a plochou zábavu. Na koncertě to bude fungovat, energii tento disk vykazuje, ale pro domácí poslech se k němu asi příliš vracet nechci. Možná je to generační nepochopení, možná přešlap autora… uvidíme, jakým směrem se cesta Frayera Flexkinga bude ubírat dále. V hodnocení zůstanu jako posledně, především pak proto, že mě baví grafické zpracování coveru a vlastně celého originálu, včetně singlů bez klipů.
5/10
Originál alba „Realman“ si můžeš pořídit na shopu RukaHore.sk.
