Ve středu 8. května 2024 se na Olšanských hřbitovech v Praze konalo pravidelné setkání příslušníků předlistopadové Pohraniční stráže Československa spolu s hudebním doprovodem Vladimíra Vančického ze sboru LEGIA. Hřbitovní správa Olšany v součinnosti Policií ČR letos vymezila hodiny, kdy zpěvák může před pomníkem Rudé armády zpívat. To se shledalo s nevolí jeho příznivců.
Proč vznikl spor se správou hřbitova
Zpěvák Vladimír Vančický se do konfliktu se správou hřbitova dostal již dříve. Rok co rok přichází na Olšanské hřbitovy 8. i 9. května a od rána až do večera zpívá před pomníkem Rudé armády sovětské písně, které střídá s dobovými záznamy moskevského rozhlasu z cyklu Hovoří Moskva (Govoriť Moskva, Говорит Москва) hlasatele Jurije Borisoviče Levitana. Hudbu pouští nahlas z reproduktorů a ta se prolíná celými hřbitovy.
Minulý rok chtěli příslušníci policejního sboru uctít své padlé u památníku příslušníků policie a četnictva, který se nachází hned za živým plotem vedle pohřebiště vojáků Rudé armády z 2. světové války, ale projev policejního ředitele Martina Vondráška přes sovětskou hudbu nebyl skoro slyšet.
Správa hřbitova se zkoušela s Vladimírem Vančickým domluvit, aby se ztišil i s ohledem na pietní charakter Olšanských hřbitovů, ale nebyla příliš úspěšná.
Letos si správa přizvala na pomoc policii a určila Vladimíru Vančickému hodiny, kdy smí zpívat a zhruba jak moc může být hlasitý. Na Olšanských hřbitovech se navíc měla od půl druhé konat vládní pieta s doprovodem zahraničních diplomatů a bylo potřeba prostor včas vyklidit a nechat ho zkontrolovat pyrotechniky.
Sbor LEGIA a BIS
Zpěv byl povolen od 11 do 12 hodin, a poté od 16 do 17 hodin. Vladimír Vančický působil dojmem, že o konání vládní piety neví, a naplánoval si rozvrh tak, že od dvanácti do čtyř bude zpívat bez reproduktorů. Nastínil svým posluchačům scénář, že v poledne ho možná „vykopne BIS“ a bude zatčen.
Kdysi s ním byl ve sboru LEGIA ještě jeden muž, ale musel se stáhnout na doporučení právníka z veřejného života. Ministerstvo vnitra na základě tajných informací Bezpečnostní informační služby rozhodlo o vyhoštění ruského občana Alexandra Stepanova, který v České republice žije od roku 2007. Zpíval každý rok s Vladimírem Vančickým na Olšanských hřbitovech. První pokus o vyhoštění soud zamítl, ale tajné služby to nevzdaly a zkouší to znovu. Důvodem by mohlo být jeho působení v ruských krajanských organizacích, podpora režimu Vladimíra Putina a také styky s ruskými zpravodajskými službami působícími v České republice pod diplomatickým krytím.
Obavy z BIS tak mají oba dva oprávněně.
Zpěv ukončila policie
Vladimír Vančický vyprávěl přítomným, jak pod pohrůžkou zatýkání nesmí použít aparaturu. Nemohou mu ale zakazovat shromáždění, protože žádné shromáždění nepořádá. Chodí na Olšanské hřbitovy zpívat sám, neboť tak projevuje pietu padlým vojákům Rudé armády. Lidé na Olšanské hřbitovy přicházejí z vlastních důvodů a občas se někteří zastaví a poslouchají.
Dále uvedl, že mu správa hřbitovů nařídila, že smí zpívat jen hymny. Pozastavil se nad tím, jakou máme v České republice svobodu, když nám nařizují, co smíme zpívat. Bude zpívat písně, s kterými šli do boje padlí vojáci Rudé armády.
A že ruší běžné občany, kteří přišli pečovat o hroby svých bližních? Měli by si uvědomit, že bez těchto vojáků by všichni Slované byli „už v zeleni“. Nezáleží na tom, že dnes někdo pláče vedle u hrobu, vzdávat hold se musí především těmto padlým.
Silná slova mu však nepomohla, v poledne se dostavil správce hřbitova s policisty a byl odveden bokem „k důstojnějšímu rozhovoru“. Mezi jeho příznivci se zvedla vlna nevole. Situaci vnímali jako policejní represi. Zazněla například slova do živého vysílání:
„Jde o případ hnědého fašismu v České republice. Dvě stě lidí usiluje o náš život, těch zbylých deset milionů je má svrhnout a vrátit se ke svobodě a míru.“
V ten okamžik se na Olšanských hřbitovech objevil Pavel Šrytr, který organizuje srazy pohraničníků a začal nastalou situaci řešit.
Není to první letošní případ, kdy někdo nabyl dojmu, že se v České republice již nesmí uctívat památka padlých vojáků Rudé armády, aniž by proti tomu někdo neprotestoval. Se stejným před několika dny vystoupil na pietě Nočních vlků také Jaroslav Foldyna.
Další vlna nevole se dostavila ve chvíli, kdy přítomní zjistili, že museli uvolnit místo pro vládní pietu, na které byli mimo jiné ukrajinští diplomaté. Vadili jim ukrajinští vojáci, vyvěšená ukrajinská vlajka a položený věnec před pomníkem. Věnec se objevil na opačné straně pomníku – pravděpodobně ho tam přesunuli aktivisté – a druhý den byl nahrazen ruským a běloruským věncem.
Pohraničníci a domobrana
Zpěv dobových sovětských písní doprovázel sraz Pohraniční stráže Československa spolu s příslušníky VB, SNB a URNA. Tato akce byla podle organizátorů správou hřbitova zakázána a konala se proto bez povolení.
V ilegalitě byl zejména vlčák pohraničníka Tomáše, protože psi podle cedule na hřbitov nesmějí.
Na pomníku Rudé armády byla pověšená vlajka SSSR, několik dalších vlajek si přinesli sami účastníci.
Pohraničníci se dostavili v dobových uniformách, někteří stále měli na hlavách brigadýrky. Mnozí měli bílé slavnostní rukavice, které patřily k uniformám.
Jeden pohraničník přišel s bodákem (bajonetem) vzoru 58. Letos na shromážděni nebyli vidět pušky.
Za Pohraniční stráží šla v průvodu Národní domobrana v čele s Markem Obrtelem, přestože jeho organizace před rokem 1989 neexistovala.
Dále byli přítomni muži ve vojenských uniformách s červenými či zelenými barety s odznakem s pěticípou rudou hvězdou.
Akci se postavil na odpor motorkářský klub Havloidi. V davu a přilehlém okolí se objevilo několik infiltrátorů z řad proukrajinsky orientované veřejnosti.
Shromáždění monitorovala Policie České republiky, jejíž příslušníků bylo místě několik desítek.
